Soběstačná stavba nedaleko městečka Sázava u Prahy, která se vymyká všem představám o ekologických či pasivních domech, se nestavěla pro soukromníka. Projekt amerického architekta Reynoldse slouží jako informační a vzdělávací centrum soběstačného bydlení.
Zájemci o návštěvu jej mohou navštívit, vstupné je 70 korun. Dům i s pozemkem patří občanskému sdružení Zeměloď, které jej postavilo za dary a příspěvky z vlastních zdrojů (více zde). Na webových stránkách sdružení můžete rovnou nahlédnout i na účet, abyste si mohli ověřit výdaje i příjmy sdružení.
S myšlenkou "EarthShip" neboli "zemělodě" přišel architekt Michael Reynolds již před desítkami let, svůj koncept i systém výstavby postupně doplňuje o moderní poznatky. Dům u Prahy je první nejen v Česku, ale také ve střední a východní Evropě.
Tři týdny stavěly Zeměnku, jak dům sdružení pojmenovalo, čtyři desítky lidí ze čtyř kontinentů a patnácti zemí. Mezi těmi, kteří stavbu podpořili, nemohl chybět herec Jaroslav Dušek. Má k takovému přístupu osobně velmi blízko, vlastníma rukama si postavil hliněný domek (více zde).
Pneumatiky slouží Reynoldsovi jako stavební materiál všude po světě.
Na Zeměnku s dvěma místnostmi, koupelnou, WC a zaskleným prostorem pro pěstování zeleniny (a čištění vody) se kromě hlíny, štěrku a použitých pneumatik použily různé odpadní produkty.
Jen skleněných lahví, jež nadšenci sbírali přibližně rok, byste tu napočítali 13 500 kusů. Ideálním "nalezištěm" bylo okolí diskoték. Na odvezení lahví se musel použít kamion, všechny je vymyla, roztřídila a vysušila maminka Martina Pruška, jednoho z hlavních organizátorů.
"Když lahve odváželi, prohlásila, že se jí bude po těch lahvích stýskat," vysvětlovala jedna z účastnic stavby v dokumentu Zeměloď pluje, který natočil Viliam Poltikovič (ČT2 v pátek 7. září v 16:15).
V dokumentu je vysvětleno nejen fungování celé stavby, ale zazní i názory architekta Reynoldse či českých i zahraničních dobrovolníků vysvětlující proč dávají podobnému způsobu výstavby a bydlení přednost.
"Musela jsem dělat práci, která mě nebavila, abych si vydělala na drahý nájem," vysvětluje ve filmu například jedna ze zahraničních účastnic.
Na stavbě se pod vedením architekta Reynoldse podíleli lidé ze čtyř kontinentů a 15 zemí.
Soběstačné domy
Michael Reynolds využívá u svých domů dešťovou vodu, nepotřebuje tak studnu. Pomocí antibakteriálních filtrů dosáhne toho, že je voda pitná. Odpadní vodu čistí filtrační rýhy i rostliny, architekt v hojné míře staví na poznatcích z biologie .
Dům se prosklenou stranou obrací k slunci, na sever směřují až dva metry tlusté stěny, které do sebe akumulují teplo. Není tedy nutné topit, i když pro jistotu, vzhledem k podnebí v Česku, nechal zde architekt Reynolds nainstalovat i kamínka. S nutností jejich použití však moc nepočítá.
Energii pro běžný provoz domu obstarávají solární panely na střeše. Reynolds své domy koncipuje tak, aby se majitelé mohli zcela vyhnout napojení na dodavatele energií i vody.
Po světě postavil již kolem 500 domů, od USA, Mexika, Haiti, Japonska, Velké Británie, Francie, Španělska, Švédska až po Andamanské ostrovy zničené tsunami. Všude se snažil přizpůsobit domy místním podmínkám.
Jako hlavní "odpadní" materiál na nosné zdi používá pneumatiky, v Česku jejich počet dosáhl 380 kusů. Pro kritiky o případné škodlivosti má jednoznačnou odpověď: fyzici z univerzity ve Wisconsinu zkoumali používané materiály na stavbu zemělodí a zjistili, že uvolňují mnohem méně škodlivých látek než domy stavěné z klasických materiálů.
Čelní zasklený prostor propouští dovnitř světlo a teplo, slouží i pro pěstování zeleniny.
Reynolds, jemuž se přezdívá "architekt odpadu", se chystá i na stavbu vícepodlažních domů. Tento projekt plánuje realizovat v Číně.
