Když upnete zrak do kopců nad vesničkou Podhradí u Luhačovic, neuvidíte víc než zalesněný hřeben Vizovických vrchů. Před stovkami let by se vám nabídl zcela jiný pohled. V blízkosti vrchu Bába se tyčil mohutný gotický hrad Starý Světlov. Bíle omítnuté hradby svítily do krajiny a dělaly čest jménu tohoto středověkého sídla.
Dnes lze v lese prozkoumat alespoň jeho rozvaliny. Díky aktivitě obce Podhradí se podařilo část hradeb zakonzervovat, zbudovat terénní schodiště a umístit informační cedulky.
„Když tudy dnes chodí turisté, uvědomí si, že jsou v místech, kde stál kdysi obrovský hrad s úžasnou historií,“ míní Radim Vrla z kroměřížského pracoviště Národního památkového ústavu, který se průzkumy hradů dlouhodobě zabývá.
Spolu s historikem Daliborem Janišem a dalšími odborníky před nedávnem vydal knihu Hrady Zlínského kraje. Věnovali ji někdejšímu významnému zlínskému archeologovi Jiřímu Kohoutkovi.
„Díky jeho práci dnes máme o dávných sídlech takové znalosti,“ uznale podotkl Vrla. „V řadě lokalit dělal vůbec první archeologický průzkum a podnítil zájem dalších lidí o tato místa.“
Na východní Moravě bylo 43 hradů a tvrzí
Kniha mimo jiné dokazuje, že průlet nad krajinou východní Moravy před několika staletími by byl fascinující. Jen na území Zlínského kraje mapuje 43 hradů a tvrzí, z nichž řadu by bylo možné označit za architektonické skvosty.
A to od těch nejznámějších, jako byly Buchlov, Brumov či Lukov, po ty opomíjené. Například o kdysi významném biskupském hradu Arnoltovice, templářském Freundsberku či třeba Janůvce u Slušovic dnes většinou mají povědomí jen místní.
Tato opevněná sídla zakládali v době 13. až 15. století čeští panovníci, šlechta či olomoucké arcibiskupství. Proč je dnes rozpoznatelná jen hrstka z nich?
Především kvůli válečným konfliktům, po nichž se často poničené objekty nepodařilo vzkřísit.
„Zánik mnoha hradních sídel v pozdním středověku však také souvisel se slučováním menších statků a vznikem větších panství, v rámci kterých pak ‚nadbytečné‘ hrady ztrácely svoji rezidenční i správní funkci,“ uvádí Janiš.
A například vylidnění zmiňovaného Starého Světlova mohlo mít důvod ještě zcela jiný – nevhodné geologické podmínky.
Značná část hradů po opuštění zchátrala, některé však nechali jejich majitelé přestavět do podoby zámků. Například v Kroměříži, Uherském Ostrohu či Holešově dnes mnozí návštěvníci obdivují zámecké prostory, aniž by si uvědomili, že tu před nimi stávaly velké středověké rezidence. V Hulíně zase v místech někdejšího hradu dnes stojí kostel se hřbitovem.
Často pomůže náhoda
Badatele dokážou zdejší hrady i v dnešní době neustále překvapovat.
„Například i na nejznámějším a nejzachovalejším hradě Buchlově se v posledních letech podařilo zjistit zcela nové poznatky, které pomohly objasnit jeho stavební vývoj,“ upozornil Vrla. „Přišlo se na to, že byl ve 13. století za krále Přemysla Otakara II. zřejmě významně přebudován a změnil se na jedno z nejlépe architektonicky vybavených sídel na území Koruny české.“
Tyto poznatky mění úvahy o tom, jak hrad mohl dříve vypadat. Často se na ně narazí náhodou třeba při opravách.
„Nikdo na to dřív ani přijít nemohl, protože se kupříkladu nedostal po lešení k té či oné díře ve zdivu,“ poznamenal památkář.
Na hojně navštěvované zřícenině hradu Lukov zase před několika lety objevili omítku zaniklého kostela ze 14. století, o němž předtím nikdo netušil, kde přesně stával. I tady pomohla náhoda a opatrnost pracovníků, kteří při opravě omítku neosekali nebo nezasypali.
V ostrožském zámku, na jehož místě stával krásný přemyslovský hrad, zase odborníci v jedné z místností v bývalé věži narazili na unikátní soubor klenebních konzol – obličejů vystupujících z kamene. Zjistili tak, že tam kdysi bývala nádherná malovaná kaple.
Jisté ale je, že všechna svá tajemství zdejší zříceniny nevydají. U řady z nich je nemožné zjistit původní podobu.
„Nákresy z dob, kdy byly hrady osídleny, takřka neexistují,“ připomněl Vrla. „Nejstarší je podoba Buchlova na malbě z 16. století. Existují i nějaká mladší vyobrazení zdejších sídel, ale jsou to výjimky.“
Neznámé jsou i postavy hradních architektů. Přitom šlo o velice důležité osoby s dobrými inženýrskými schopnostmi. Většinou totiž museli plánovat stavbu na skalnatých a těžko přístupných vrších, kde už jen vypočítat statiku a správně navrhnout hradbu byl přetěžký úkol. Samotné budování pak mohlo trvat roky a tuto práci vykonávali odborníci z najatých stavebních hutí.
Citlivá záchrana památek
Platí také, že co hrad, to originál. „Samozřejmě jsou si některé hrady podobné, co se týče skladby budov. Ale už půdorys se liší, každý byl zasazen v jiném terénu,“ podotkl Vrla.
I proto by dnes památkáři neradi viděli, pokud by se někdo snažil pozůstatky starobylých hradů nějak dostavovat.
Hrady, kde to dosud „žije“Buchlov Nejzachovalejší hrad v kraji je ve vlastnictví státu a je otevřen veřejnosti v rámci prohlídkových okruhů. Brumov Město investuje do úprav památky, ta je otevřena k prohlídkám i kulturním akcím. Lukov Zříceninu spravuje Spolek přátel hradu Lukova. Areál láká k prohlídkám, výstavám i akcím. Cimburk O hrad nad Koryčany pečuje spolek Polypeje. Památka je přístupná celý rok. Malenovice O hrad pečuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Je zde několik expozic. |
„Vymýšlet si, dělat nějaké romantické tvary jen proto, aby se to líbilo, to by bylo jen mrháním času a peněz,“ je přesvědčen Vrla.
Naopak většinu památek ve Zlínském kraji se daří zachraňovat citlivě. Stavebním zásahům se sice lidé, kteří o zříceniny pečují, nevyhnou, ale dělají je v omezené míře a jen proto, aby se památky nerozpadaly.
„Nemáme ambici nic dostavovat,“ zmínil například David Krämer, prezident spolku Polypeje, který se stará o hrad Cimburk u Koryčan. „Jedinou dostavěnou věcí je palácové nároží, což byla nutnost, aby celý prostor paláce držel pohromadě.“
Spolky a organizace, které se záchraně památek věnují, jsou v regionu zajímavým fenoménem. Lukov a zmiňovaný Cimburk patří k zářným příkladům, že místa, kde se dnes mohla válet jen hromada kamenů, se mohou proměnit v atraktivní turistické cíle. Vzít si do péče takové památky však představuje velkou zodpovědnost a zdaleka se tomu nemůže věnovat každý.
„Jsou za tím tisíce odpracovaných hodin, ale také obrovská administrativa a schopnost sehnat si finanční prostředky z obcí i dalších zdrojů,“ hodnotí Jiří Holík, šéf Spolku přátel hradu Lukova, který se o památku stará už třicet let. „Zároveň musíte pracovat tak, abyste za sebou nenechali víc škody než užitku.“
Některé pozůstatky hradů si v minulosti vzaly do péče přímo obce. I když v rozpočtech na větší údržbu nemají peníze, mnohdy postačí, pokud tyto lokality alespoň zabezpečí proti vandalům.
A ještě jeden případ dobře opečovávaného hradu se dá nalézt přímo ve Zlíně. Tady jde o muzejní objekt, který je využitý především pro různé expozice. Z historického hlediska je mezi lidmi malenovický hrad celkem nedoceněný.
„Přitom je to perla mezi hrady,“ překvapil Vrla. „Na nádvoří je dochovaná ukázka středověké fasády s malbou, na hradě se našly i zbytky gotické kuchyně. Takové prvky jsou k vidění jen málokde.“
