Chorvatsko: jasným vítězem Tito
Josip Broz Tito (1892-1980) vedl jugoslávský protinacistický odboj, podstoupil rozchod se Sovětským svazem a stál v čele Hnutí nezúčastněných zemí.
Největším Chorvatem v historii byl zvolen dlouholetý prezident socialistické Jugoslávie Josip Broz Tito. Do čela federace ho vynesl komunistický odboj za druhé světové války. Poválečné rozepře se Stalinem na sebe nenechaly dlouho čekat. Oba si totiž budovali kult osobnosti.
Tito nakonec Stalinovi napsal: „Pokud nezastavíte posílání vrahů, pošlu já jednoho do Moskvy za vámi, a buďte si jistý, že nebudu muset posílat druhého!“ Obě země se naprosto odcizily.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Jugoslávie prohlásila, že buduje nezávislý socialismus, odmítnutí sovětské nadvlády podporoval i Západ. Když Tito přijel 9. srpna 1968 do Prahy, ostře, jako předtím v Moskvě, vystoupil proti okupaci. Podpora tehdy přišla i z Rumunska, které se také snažilo od vlivu Moskvy co nejvíce oprostit a jako jediní z RVHP armádu tehdy neposlali.
Jugoslávský prezident zemřel v roce 1980.
V anketě zvítězil nad dalším chorvatským rodákem Nikolou Teslou, vynálezcem bezdrátového telegrafu. Tesla koncem 19. století studoval i v Praze na Univerzitě Karlově.
Itálie: Da Vinci i bojovníci s mafií
Leonardo da Vinci (1452–1519) byl renesanční osobností, malířem, sochařem, architektem, přírodovědcem a bojovníkem za práva zvířat, hudebníkem.
Největším Italem všech dob se v internetovém hlasování v roce 2010 stal renesanční umělec a vědec Leonardo da Vinci. Nemanželský syn notáře a venkovanky měl od dětství obrovský talent. Autor slavné Mony Lisy předkládal své vize či konstruoval vynálezy, například tank, padák nebo ponorku, dokonce i skafandr. Zemřel v roce 1519 a většina z Leonardových geniálních návrhů byla realizována až dlouhá staletí po jeho smrti.
Na druhé příčce se umístil italský skladatel Giuseppe Verdi, následovali bojovníci proti mafii Giovanni Falcone a Paolo Borsellino, oba v roce 1992 zabily bomby nastražené mafií.
Ukrajina: starý král i chirurg ze SSSR
Jaroslav I. Moudrý (978 nebo později – 1054) přivedl Kyjevskou Rus k rozkvětu.
V anketě Velcí Ukrajinci s přehledem zvítězil Jaroslav I. Moudrý. Vládce Kyjevské Rusi, která je základem dnešního Ruska, Běloruska a Ukrajiny, se narodil na okraji dnešního Kyjeva kolem roku 978. Říše za jeho vlády dosahovala až do Skandinávie, kde si v řadách Vikingů Jaroslav najal svou osobní stráž. Za jeho panování nastal největší politický, kulturní a duchovní rozkvět Kyjevské Rusi.
Jako druhý se v anketě umístil lékař Mykola Amosov, rodák z Ruska, který se ve 40 letech přestěhoval do Kyjeva a patřil mezi nejznámější chirurgy v SSSR. V roce 1963 v zemi provedl první výměnu srdeční chlopně.
Třetí místo patří kontroverznímu Stepanu Banderovi. Někým je považován za národního hrdinu, protože se snažil o svobodnou Ukrajinu, jinými však za válečného zločince, který spolupracoval s nacisty a je spoluzodpovědný za stovky tisíc mrtvých, zejména z řad polského a židovského obyvatelstva na Ukrajině.
Polsko: otec polské nezávislosti
Józef Piłsudski (1867–1935) věřil v multietnické Polsko. Zapsal se do dějin své země.
Za „Poláka všech dob“ si lidé zvolili Józefa Piłsudského, přezdívaného „otec polské nezávislosti“. Moderní svobodné Polsko vzniklo s koncem první světové války 11. listopadu 1918. Předtím neexistovalo, jeho území mělo totiž rozdělené Rusko, Rakousko-Uhersko a Prusko.
Piłsudski byl za první světové války vězněn v Německu, po propuštění se s koncem války vrátil do Varšavy. Tam převzal vládu a díky jeho snahám se země domohla nezávislosti. Pro Poláky to byl politik zrozený válkou, „jehož samotné jméno vystačí na program“.
Německo: první poválečný kancléř
Konrad Adenauer (1876–1967) vedl nejen Německo poválečnými roky, byl jeho významným politikem až do poloviny šedesátých let minulého století.
Němci si v anketě „Naši nejlepší“ odhlasovali jméno Konrad Adenauer. Byl to první kancléř po druhé světové válce, který se snažil dostat poválečné, tedy pouze západní, Německo zpět do Evropy a věděl, že proto musí co nejtěsněji spolupracovat s Američany. Obnova se mu dařila, se Sovětským svazem také vyjednal propuštění mnoha válečných zajatců.
Dodnes je kontroverzní jeho spolupráce s mnoha bývalými nacisty, kteří se po konci války přesunuli do státní správy. Na druhém místě ankety se umístil církevní reformátor Martin Luther, na třetím pak rodák z Trevíru a zakladatel komunismu Karel Marx.
Japonsko: šlechtic a samurajové
Nobunaga Oda (1534–1582) byl prvním ze sjednotitelů Japonska.
V anketě o „100 největších Japonců“ najdeme na prvních třech místech jen samé válečníky a samuraje. Coby první a nejvýznamnější byl zvolen Nobunaga Oda, šlechtic, který si během 16. století jako první podrobil téměř celé Japonsko. Na třetí pozici se umístil jeho generál a samuraj Hidejoši Tojotomi, inteligentní milovník žen a pití, který prý v alkoholovém opojení vypadal jako opice. Před ním druhou příčku obsadil samuraj Sakamoto Ryoma, který podporoval demokracii, industrializaci a moderní Japonsko a zavrhoval feudální systém. Roku 1867 byl zavražděn, ve svých třiceti letech.
Zajímavé je, že mezi top Japonce se dostala například Matka Tereza, Albert Einstein, princezna Diana, Elvis Presley, Mozart či dokonce egyptská královna Kleopatra.
Austrálie: poprvé podal penicilin
Howard Walter Florey (1898–1968) obdržel za objev penicilínu Nobelovu cenu.
Jako největšího Australana si lidé na nejmenším kontinentu zvolili vědce a lékaře jménem Howard Florey. Podílel se na výzkumu prvního antibiotika, penicilinu. Ten už v roce 1928 objevil skotský lékař Flemming, stalo se to náhodou při úklidu, když si všiml, že v okolí plísně v miskách, kde zkoumal stafylokoky, jsou mrtví mikrobi.
Penicilin však neuměl izolovat, nedařilo se to mnohým dalším, úspěšný byl až Florey a jeho kolega Ernst Chain. Ti penicilin také v roce 1941 podali prvnímu člověku na světě. Byl to konstábl Albert Alexander z Oxfordu, který po náletu během války utrpěl zranění a dostal obří infekci.
Hlavu mu pokryly boláky, lékaři mu vzali oko. Když dostal experimentální dávku, klesla teplota, stav se stabilizoval, vrátila se i chuť k jídlu. Jenže kvůli válce a nedostatku financí penicilin po pěti dnech došel a policista zemřel.
