Existují i příjemná sobotní dopoledne. Sušiči ochutnávají střízlivost

aktualizováno 
Říkají si sušiči nebo sušáci. Na jeden měsíc se v rámci kampaně Suchej únor vzdali alkoholu a na internetu sdílejí, jaké největší těžkosti jim výzva přinesla a co jim dala. V půlce jejich výzvy nahlédněme do jejich povzdechů, postřehů i zážitků.

Ano, střízlivost vám může ukázat svět docela jinak. | foto: Profimedia.cz

Důvody: člověk má pocit, že se moc neopíjí, ale…

„Proč jsem začal sušit?“ položil si ve facebookové skupině Suchej únor! za pochybovače o důvodech akce řečnickou otázku pan Karel a odpověděl jim: „Protože jsem si třicátého ledna vzal papír a začal psát. Pondělí: jedno pivko večer u zpráv, jedno pivko u dlouhého filmu. Úterý: jdu na šipky, takže čtyřikrát pivko, jednou rum. Středa: dvakrát pivko ve vaně. A tak dál. Suma sumárum obnášel týden dvacet piv, pět panáků. Uf, za měsíc to dělá téměř sud piva a lahev tvrdého. A to má člověk pocit, že se zrovna moc neopíjí... Proto jsem si řekl dost.“

Starty: naostro i se „zbytkovým“ v krvi

Fotogalerie

Začínalo se prvního února o půlnoci, co bylo před ní, tedy neplatilo. Někteří proto nastupovali do výzvy ve zmoženém stavu dotčeném předchozím večerem, který jim úvod do abstinence mohl ulehčit. „Den číslo jedna byl v pohodě, tak do 14:00 byla kocovinka z předchozího dne,“ líčil spokojeně Míša a pokračoval: „Večer jsem byl doma. Mám první křížek v kalendáři. Doma jsem taky sebral veškerý zbylý alkohol a odvezu ho, aby mě to nelákalo.“

Sušič Karel si věřil víc a prvního večera v domácím bezpečném azylu nezůstal. „Včera to začalo pěkně zostra, koncertem irských Therapy,“ svěřil se 2. února, „nikdy jsem snad nebyl na koncertě jinak než pod vlivem, ale včerejší stav nad vlivem byl super. Nějak víc jsem si užíval samotnou hudbu a za celý večer jsem utratil jen 25 korun za sodovku.

Někdo však do vlaku kolektivní střízlivosti „jen“ přestoupil, protože svůj vlastní „sucháč“ zahájil o spoustu dní dřív. Sušič Vladimír se proto prvního února ostatních pro formu zeptal: „Můžu se formálně přidat, když jsem měl poslední alkohol 15. prosince 2018?

Brzké konce a opětovné začátky

Ne všichni, kdo se zapojili, osvědčili pevnou vůli. Pan Radko nevydržel ani den, i tak však znělo jeho upřímné „Adieu“ spokojeně a pyšně. „Tak, letos jsem dal 20 hodin!“ hlásil a předvídal opovržení sušičů a sušiček: „Možná si říkáte: To není mnoho, ten šprýmař si z nás tropí žerty.“ Silou svého výkonu a očekáváním uznání si však byl jistý: „Loňský výkon jsem překonal o celé dvě hodiny, a to není málo! Samozřejmě, jistý prostor pro zlepšení do budoucna stále vidím. Tak zase za rok. Sílu všem.“

Ne všichni, kteří přešlápli, však nastoupí dráhu dezertérů. Například namočený sušič s nickem Pietro přiznal, že se ve svém oblíbeném hudebním klubu piv nezdržel. Přesto však jejich počet považoval za svého druhu doklad silné vůle („Odolal jsem. Dal jsem si jenom dva Prazdroje a šel domů.“). Nakonec však ve svém příspěvku uznal, že porušení pravidel to je, ale z boje neutekl: „V následujících nejbližších dnech podobnou návštěvu neplánuju, takže začínám zase od začátku.“

Nejoceňovanější odměna: rána bez kocoviny

Benefitů života bez alkoholu, které únorové dny sušičům a sušičkám dopřávají, je nepřeberně. Jeden je však společným jmenovatelem: jasná, příjemná, čilá rána.

Snad nejlépe to vystihla sušící Tereza. „Je teprve středa. A já už se tak těším na víkend! Ne abych se mohla vykalit, ale abych si po dlouhé době užila sobotní a nedělní dopoledne, která pro mě většinou vůbec neexistovala. Navíc svěží a s dobrou náladou,“ píše.

Opravdu, na změně v podobě slastných rán bez bolehlavu se shodnou snad docela všichni účastníci a účastnice únorové jízdy nasucho. Někteří s hlubokým, nelíčeným údivem. „Tak jo, je to divný! Sobota… a já nemám kocovinu, kterou léčím pivem na srovnání,“ žasne sušička Phoebe. Kamarádi a kolegové jí prý tvrdí, že to nezvládne, ale věří si. Jen k tomu dodává: „Ještě že mám doma trávu.“ S mnoha smajlíky.

Výčet pochval a blahořečení rán bez kocoviny je předlouhý. „Včera první suchá hospoda. Limča a tak dále. Včerejší Karel se trochu vztekal, ale ten dnešní je mu hodně vděčný,“ píše s literární licencí sušič Karel. Zářivé ráno bylo odměnou i Martinovi: „První zkouška ohněm, návštěva oblíbené putyky. Strašná chuť na točený, pořád jsem sahal kamarádům na půllitry, síla zvyku! Ale odolal jsem, padlo pár nealko piv a čaj. A zažil jsem první ráno po hospodě, kdy mi nebylo zle, a jako bonus jsem se dokonce po ránu usmíval.“

A sušič Tomáš souhlasí. Nejprve přiznává, že na večírku na zapití kamarádova syna chutě na pivo měl, dodává však: „Ale říkal jsem si, že bych se ráno proklel. Naproti tomu mám ze sebe dnes ráno dobrý pocit a cítím, že jsem se překonal. Navíc mám nesrovnatelně víc energie věnovat se synovi.“ A tím se klady nealkoholické účasti na mejdanu nevyčerpaly. „Pozitiva vidím v tom, že jsem celý večer neřešil, jestli neplácám náhodou kraviny, protože už jsem vyřízený,“ dodává.

Bez chvil strávených pitím a ušpiněných kocovinami evidentně stihneme víc zajímavých věcí. Potvrzuje to i zkušenost veteránského sušáka pana Dalibora: „Když jsem držel suchý rok, stihl jsem tolik věcí jako za celé předchozí desetiletí.“

Upgrade na vyšší level: jadérka a plošky

Svou zkušenost a její prospěšnost pro jinak více či méně zkoušená játra měli někteří sušiči tendenci dotahovat do ezoterických výšin. Pan Tomáš V. tak kolegům a kolegyním doporučoval poohlédnout se směrem ke korejské lidové medicíně: „Rád bych poradil ještě toto. Při obnově jater je velmi dobré použít korejskou metodu SU-JOK, to znamená přikládání semínek (jablko, hruška) na reflexní bod jater. Například přilepení na dlaň (náplastí).“ Že vám vaše játra posílila, podle něj pocítíte již do tří dnů.

Pouze u abstinence nechtěl skončit ani Kuba. Místo nalepování jadérek si však vystačil s masírováním: „Zkouším játra nakopnout, jak se dá. Pro povzbuzení funkce doporučuji jemně mnout reflexní plošky jater.“

Největší výzvy: oslavy, nákupy, zlobivé děti i malé výplaty

Nejtěžším okamžikem je v sušičově životě samozřejmě návštěva hospody, oslavy, baru. „Včera hospodský kvíz nasucho. Všichni kolem jeli pivo za pivem,“ hlásil například Karel. „Vyhráli jsme rundu panáků, to už na mě bylo trochu moc, tak jsem vypadl z hospody, než nám je donesli. Ale dal jsem to.“

A jsou i větší strašidla. „Včera jsem byla podrobena zkoušce vůle. Strávila jsem večer v pivovaru ve společnosti tří sládků,“ líčila Kristina, ale vítězně volá: „Přežila jsem!“ Dalibor potom píše, jak musel překonat výzvu v podobě návštěvy pivních lázní s manželkou: „Zjistili jsme, že tam platí možnost neomezené konzumace, člověk si může rovnou točit z pípy. Po lítém boji je to 1:0 pro mě.“

Nástrahy však na sušiče čekají i mimo kluby, bary, oslavy a party. „Projdu kolem výlohy, cedule hlásá Pinot Noir a já slintám,“ přiznává další sušička a líčí, že jen chvilku nato před ní prosvištěla dodávka jejího oblíbeného malého pivovaru. „A zase slintám,“ líčí se svěšenou hlavou stereotyp reakcí suchého života.

Zuzana popisuje strasti z míjení whisky baru, jiná sušička téhož jména je však zažívá leckde. „Moje chuť na bílé či růžové víno roste tak, že se bojím jít k Vietnamci pro rohlíky. Protože a) cestou je restaurace, kde mají slušný Chardonnay, b) u Vietnamce velmi dobrý výběr vín,“ svěřuje se Zuzana a pokračuje dál, že výtečný zelený Veltlín mají i v blízkém supermarketu a dobrý Pinot Grigio zase v nedalekém menším obchodě. „A pečivo koupit musím, dítě potřebuje do školy svačinu,“ končí dramaticky.

Ke sklence váš však posunou i všední trable. „Dnes mne tak naštvalo dítě, že jsem se odhodlaně šla s mužem uklidnit do hospody,“ líčí příspěvek další abstinující. Napínavě výhružný sled událostí měl však protentokrát happyend: „Třikrát jsem polkla a objednala si birell, dala si je tři a dobrý. Jsem podstatně klidnější.“

Jenže pokud nezlobí děti, mohou zlobit zaměstnavatelé. „Přiznám se, že dneska nevím, jestli to dám,“ přiznávala sušička Pavlína s vysvětlením: „K normálnímu úvazku mám ještě brigádu, aby mi to nakonec zdanili a já za celý měsíc dostala na účet nějakých 6,5 tisíce. Čím víc makám, tím víc platím. Mam chuť radši nedělat nic a užít si večery u vína.“

Jiný pohled: na reklamy, na filmy i na kámoše

Přirozeně, suchá zkušenost, možná v kombinaci s vnímáním zbystřeným abstinenční nervozitou, nemluvě o jadérkách přiložených na reflexivní místa, vám otevře oči dokořán. „Docela mě překvapilo, jak ve všech filmech pořád chlastají. Jednak mi dělají chutě. Ale hlavně jsem to dřív vůbec nevnímala, i když to tam muselo být i před únorem,“ uvažuje sušička Petra. Se závěrem jejího pozorování těžko nesouhlasit: „ To je zajímavé, jak si toho člověk všimne, až když to nemůže.“

O nástrahách všedního života mluví i Jáchym: „Jdu si do krámu pro mléko, stoupnu si do řady a čekám, koukám kolem a… přede mnou má ženská dvě flašky vína, za mnou má ženská lahev kořalky.“ A Jáchym neskrývá úžas, následovaný ovšem rozesmátým smajlíkem: „No, co na tom ti lidi vidí?“

Pro někoho však únor nasucho přinese rozčarování. „Zpočátku jsem se snažil držet krok ve veselosti s ostatními, účastnil se vtipné konverzace,“ popisuje svůj večírek ve společnosti pijáků Karel. Pokračuje ovšem, aniž by zastíral jisté znechucení: „V určitém okamžiku mi to přišlo čím dál ujetější a méně smysluplné. Na konci večera jsem už spíš jen pozoroval a čekal, až to skončí.“ Nebylo to přitom jeho jediné nepříjemné setkání s českou náklonností k pití. Na jeho jiném večírku prý zažil dokonce slovní agresi. „Jsou to vůbec kamarádi? Nebo jsou ty myšlenkové stereotypy tak zakousnuté?“ ptá se z nově nabyté perspektivy.

Velká podpora: kamarádi a známí

I pan Karel však dodal, že polovina účastníků jeho mejdanu jej podpořila. Na tom, že reakce okolí je důležitá, se shodnou mnozí účastníci suché výzvy. A jejich zápisky nesvědčí o tom, že bychom byli beznadějně alkoholicky nastavená společnost.

„Dnešní setkání kytaristů v našem oblíbeném baru, hraje se a zpívá se i s nealko pivem,“ reportovala spokojeně například sušička Silvie. A ocenila i svou kamarádku, která si s ní na vlastní oslavě narozenin dala s pečenými žebry nealko pivo.

Sušička Katy přitakává. „Šla jsem včera do svého oblíbeného baru koukat na fotbal a poručila jsem si džus. První reakce samozřejmě byla, že jsem určitě těhotná. Tak jsme se zasmáli, hahaha, a já se vytasila se Suchým únorem. Reakce okolí mně mile překvapila,“ popisuje a téměř dojatě dodává: „Obzvlášť od jednoho kamaráda, který mi pak mezi čtyřma očima řekl, že mi drží palce a že mě obdivuje.“ Pro férovost však Katy doplňuje i to, že kamarád oslněný měsíční abstinující výzvou byl již „opivněn“.

Velká otázka: Jaké to bude potom?

Jak náročné nebo snadné je se alkoholu zdržet, už sušiči i sušenky znají. Otazníkem však končí představa, jaké to bude prvního března. Pan Jan ví své: „Nejhorší je, až po měsíci výzva skončí, se prvně napít. To se ti pak vlastně už ani pít nechce.“

Kdo ví? Alkohol ze života sušičů a sušiček nejspíš nevypadne, ale dost možná ho do něj překape mnohem méně než dříve. „Žena se mě včera zeptala, pokud tedy zvládnu sušit celý únor, jestli mám v plánu v březnu zase začít chlastat,“ píše od podlahy Jiří. „Začátkem měsíce jsem si říkal, že se těším na březen, jak si koupím nějakou dobrou flašku a oslavím to... Už po těch pár dnech však vím, že to tak nebude. A že to do budoucna bude s tím alkoholem celkově úplně jinak.“

Přidali jste se letos k sušičům?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 1. března 2019. Anketa je uzavřena.

Ne 672
Ano 555
Autoři:
Témata: Pivo, Alkohol, Phoebe, Kuba

Nejčtenější

Vražedná hora v Humboldt County: místo, kde se ztrácí lidé po stovkách

Kalifornská Humboldt County je převážně zalesněná oblast při pobřeží Pacifiku.

Důvody, proč lidé tu a tam mizí a stanou se pohřešovanými, jsou různé. Ne vždy stojí za jejich zmizením zločin, často...

KVÍZ: Karate, chábr, nizozemky. Jak se vyznáte ve vězeňském slangu?

Vyzkoušejte, zda byste zapadli do kolektivu.

Má vlastní pravidla, svérázné hodnoty, ale též charakteristický slang. Vyzkoušejte si, zda byste rozuměli vězeňskému...

Miluju malá města, říká MOgirl Natálie

Ve velkoměstě bych žít nemohla, říká MOgirl Natálie.

Energická, sebevědomá, empatická, někdy ale tvrdohlavá a výbušná, tak se vidí. Zná se a docela konkrétně má seřazené i...

Striptýz má narozeniny. První show skončila dřív, než vlastně začala

Scénka Yvette jde do postele se v Paříži roku 1894 zapsala jako první...

První striptýzové vystoupení moderní doby si přivlastňují Francouzi. Odehrálo se před 125 lety v Paříži a skončilo...

Vysoká hra: největší síť nacistických špionů v Británii řídila MI5

Eric Roberts, nenápadný úředník, který strávil válečné roky jedním velkým...

Nejlepší způsob, jak se vypořádat se špiony, je využít jejich zápal proti nim samým. Kontrarozvědka MI5 dokázala během...

Další z rubriky

Vražedná hora v Humboldt County: místo, kde se ztrácí lidé po stovkách

Kalifornská Humboldt County je převážně zalesněná oblast při pobřeží Pacifiku.

Důvody, proč lidé tu a tam mizí a stanou se pohřešovanými, jsou různé. Ne vždy stojí za jejich zmizením zločin, často...

Příliš drahá spravedlnost: americké státy pomalu ruší hrdelní tresty

Smrtící komora v texaské věznici Huntsville, kde se od roku 1977 popravuje...

V posledních patnácti letech vyjmulo osm amerických států hrdelní trest ze své legislativy. Překvapivě je k tomu nevede...

Zapomeňte na chilli festy. Tvrďáci a tvrďačky pojídají metry kopřiv

Šampionát je především jedna velká švanda.

Pálí to, ale prý jen do okamžiku, kdy vám žahavost umrtví cit v prstech, ústech i na jazyku. Do té doby je to však...

Každá ponožka jiná na podporu lidí s Downovým syndromem
Každá ponožka jiná na podporu lidí s Downovým syndromem

21. března je Světový den Downova syndromu, který bývá označován také jako Ponožkový den. Podpořit lidi s tímto postižením může každý. Stačí si obléknout veselé ponožky a hlavně každou jinou.

Najdete na iDNES.cz