Byl působivou dominantou jeho šestimetrového těla, tvořil celou jeho polovinu. Tanystropheus měl gigantický krk, tvořený třinácti protáhlými obratli. Zcela jistě v tom byl evoluční důvod, rozšířený dosah dlouhatánského krku představoval benefit. Jenže evoluční směna za to vyžadovala daň.
Naznačil ji již v roce 1830 paleontolog Henry De La Beche obrazem s názvem Duria Antiquior, na němž krk pravěkého plaza přecvakávají čelisti Ichthyosaura. Po celé dvě století lovci fosilií podle listu The Guardian spekulovali, že dlouhé krky byly snadným terčem predátorských plazů pravěku.
Nyní ona domněnka dostala vědecký podklad, doklad. Docela děsivý. „Jsou to jedny z nejděsivějších zkamenělin, které jsem viděl. Lze na nich vidět násilí světa, v němž ještěr požíral ještěra,“ komentuje nález, který hypotézu podpořil, Steve Brusatte z Edinburghské univerzity.
Překousnutý krk
Nálezy, které poskytly důkaz o slabině dlouhokrkých ještěrů, byly hned dva. Jedním bylo torzo velikánského Tanystrophea, dlouhého šest metrů, druhé ostatky patřily menšímu, měřil metr a půl. Zvířata žila v Alpách v období triasu, s největší pravděpodobností se živila lovem ryb u dna pravěkého moře, líčí list The New York Times.
Z obou ještěrů se dochovala jen hlava a část krku. Při ohledání zbytku krku většího z exemplářů našli v obratli výzkumníci dvě díry po masivních zubech, bylo to místo, v němž se krk zlomil. „Celý krk se zlomil přesně v jednom místě. Byl zlomený najednou, a protože tam jsou stopy zubů, je docela přesvědčivé, že ho rozkouslo nějaké zvíře,“ poznamenává Stephan Spiekman, spoluator studie, která vyšla v magazínu Current Biology.
Pravěká monstra: létající ještěři a obří ptáci-běžci |
Krk menšího z ještěrů vykazoval známky obdobného osudu. I on byl přelomený v jednom místě, našla se na něm díra po zubu. Vědci zamítají možnost, že by ji na obratli zanechal například mrchožrout. Na kostech by se podepsal výrazněji a rozsáhleji.
Krky byly rozlomeny silným, drtivým kousnutím, shodl se se Spiekmanem jeho kolega Eudald Mujal, paleontolog, který se specializuje na predátorské stopy na fosiliích. „Zlomená místa na kostech vypadají, jako když zlomíte kuřecí kost. Kost byla zlomená, ještě když byla ‚čerstvá‘, s největší pravděpodobností ještě když zvíře žilo,“ popisuje Mujal.
Dodává, že na obě oběti zaútočili predátoři na témže místě. „Pravděpodobně si vybírali tutéž oblast krku. Dost daleko od hlavy, aby se zvíře nemohlo bránit,“ soudí Mujal.
Je to vůbec první nález, který svědčí o dekapitaci, oddělení hlavy Tanystrophea, zdůrazňují vědci na serveru Interesting Engineering.
Vyvinut pro boj. Pravěké monstrum naznačuje původ žirafího krku |
Výzkumníci si přitom troufnou dokreslit scénu, která po útoku a odkousnutí části krku a hlavy následovala. A ukazují prstem i na pachatele, stopy porovnali se zuby a čelistmi predátorů, kteří s dlouhokrkými oběťmi sdíleli životní prostor. Jako útočník připadá v jednom případě v úvahu Ichthyosaurs, na něhož pomýšlel již De La Beche, nebo Nothosaurus, též snad Helveticosaurus.
Drobnějšího z plazů napadl menší ještěr nebo velká ryba, soudí.
Poté, co oběti útočníci zabili, nechali hubený krk a malinkou hlavu ladem. „Soustředili se na mnohem masitější tělo,“ líčí Spiekman. Torzo krku a lebka se totiž dochovaly v docela nedotčeném stavu, to svědčí o tom, že když byly „pohřbeny“, byly pokryty měkkými tkáněmi, svaly a masem.
Slabina pravěkých supermanů
„Zdá se, že dlouhé krky byly jistou super-vlastností, která ještěrům dovolovala přepadat kořist tak, že prudce vystřelovali hlavu jako harpunu,“ dodává Steve Brusatte. „Jenže všichni superhrdinové mají nějakou slabost. A kryptonitem těchto zvířat byly právě jejich dlouhé krky, protože je činily zranitelnými v případě útoků ze strany jiných ještěrů.“
Děsivější než hollywoodské fantazie: obří had byl dlouhý jako autobus |
Přesto však evoluční výhody převažovaly nad ztrátami. Dlouhé krky totiž zachoval vývoj po 175 milionů let, jejich nositelé přežili až do výbuchu asteroidu, který mnohé z nich vyhubil. Dokonce i Tanystropheus byl evolučně docela úspěšným druhem, žil nejméně po deset milionů let, na území dnešní Evropy, Středního východu, Číny, Severní Ameriky, snad i Jižní Ameriky.
Dlouhokrcí Plesiosauři, kteří se objevili po něm, již dostali od evoluce do vínku mnohem lépe stavěné tělo. Jejich krk byl tvořený mnoha masivními obratli, zapuštěnými do mohutných svalů a tuku. I jejich krk mohl být terčem útoků, jeho struktura však již byla mnohem účinněji chráněná před zlomením.
