Připomeňme si, že dokonce i zdánlivě titěrné zakrnělé přední končetiny Tyranosaura byly mnohem silnější než paže dospělého muže, každá totiž uzvedla břemeno o hmotnosti dvou metráků (resp. přesně to má být 199 kg; tyranosauří dvouhlavý sval pažní byl asi 3,5krát silnější než stejný sval u dospělého muže).
Ještě mnohem silnější byly pochopitelně zadní končetiny kolosálního predátora, které jeho až devítitunové tělo efektivně nadnášely a propůjčovaly mu schopnost kráčet nebo snad i běžet rychlostí nejméně 18 km/h, možná však až 27 km/h, čehož už nedosáhne většina lidské populace. Nesmírně silné byly také svaly u báze ocasu, které se ostatně rovněž podílely na pohybu zadních končetin.
A konečně, přímo extrémně silné byly krční a čelistní svaly, které propůjčovaly tyranosauří tlamě enormní sílu stisku, u suchozemských zvířat nejspíš zcela bezkonkurenční (snad jen s výjimkou některých obřích krokodýlovitých plazů, jako byl pozdně křídový aligatoroid Deinosuchus). Síla čelistního stisku tyranosaura měla podle různých propočtů činit přibližně 35 000 až 60 000 newtonů, což je dostačující například k rozdrcení kapoty osobního automobilu nebo překousnutí několika osob doslova „vejpůl“.
Síla tyranosauřího krku
Výše zmíněné skutečnosti, jsou již poměrně známé, nyní si však představíme jednu vlastnost, která je také zajímavá. V tomto případě se zaměříme na odolnost a rozsah pohybu krční páteře a svalstva, umožňující tyranosaurovi přemísťovat v tlamě břemena a napomáhat dravému obrovi s krmením. Jinými slovy, zkusíme najít odpověď na otázku, jak těžký objekt dokázal T. rex zvednout tlamou ze země, držet ve své anatomicky neutrální pozici hlavy nebo vyhodit do vzduchu a poté zachytit tlamou a polknout (podobně jako to dělají při krmení mnozí dnešní ptáci)? Ještě než na tuto otázku odpovíme, si pro porovnání uveďme podobný údaj pro jiného obřího dravého dinosaura, kterým je severoafrický karcharodontosaurid druhu Carcharodontosaurus saharicus.
Tento dravý obr, dlouhý až kolem 13 metrů a vážící přes šest tun měl hlavu dlouhou 1,6 metru, tedy ještě o trochu delší, než jsou hlavy největších známých jedinců tyranosaura. Přesto jeho lebka nebyla ani zdaleka tak dobře uzpůsobena k drtivému čelistnímu stisku a jeho čelistní i krční svaly nebyly ani zdaleka tak mohutné a silné jako u severoamerického obra, žijícího o třicet milionů let později. V případě karcharodontosaura bylo odhadnuto, že jeho hlava dokázala zvednout ze země a udržet nad zemí břemeno o hmotnosti kolem 424 kilogramů, což odpovídá přibližně pěti dospělým osobám, jednomu velkému samci medvěda hnědého nebo průměrnému jezdeckému koni.
I tyto údaje jsou samy o sobě úctyhodné, odhady pro druh T. rex ovšem dalece překonávají možnosti severoafrického alosauroida. Výsledky výzkumu popisující právě tyto anatomické a biomechanické atributy obřího dinosauřího dravce byly publikovány paleontology Ericem Snivelym a Anthonym P. Russellem v jejich odborné práci z konce roku 2007.
Rex zřejmě není jediný tyranosaurus, doplnit ho může císař a královna |
Studie o „kraniocervikálním“ způsobu pojídání potravy poskytuje některé velmi zajímavé postřehy, které namnoze ušly pozornosti médií. Autoři konstatují, že tyranosauridi byli vybaveni extrémně silnými čelistními a krčními svaly, nezbytnými pro mechanické zpracování a například i „trhání“ masité potravy, podobné tomu, jakým způsobem trhají svoji potravu draví ptáci. Významné krční svaly tyranosaurů, podílející se na zpracování potravy, měly být schopny efektivně vykonávat náročnou práci, přitom se po námaze rychle dokázaly zotavit a pracovat usilovně dál.
Svaly vygenerovaná síla a další fyzikální okolnosti předpokládaného způsobu příjmu potravy (trhání masa, vyhazování soust vysoko do vzduchu a jejich následné zachycování tlamou) byly vypočítány zejména pro jedince AMNH 5027, tedy slavnou lebku z Amerického muzea přírodních věd v New Yorku. Pro polohu největšího maxilárního zubu ve vzdálenosti 0,9 metru od okcipitální kondyly vyšla paleontologům maximální hmotnost břemena, kterou byl tyranosaurus schopen staticky udržet ve své fyziologické pozici nad zemí, na fantastických 1 014 kg, tedy více než tunu.
Tyranosauři patřili mezi nejsilnější dravé tvory, kteří se kdy na Zemi objevili. Podle teoretických výpočtů by například dokázali v tlamě udržet několik metrů nad zemí více než tunový osobní automobil.
V takovém případě by obří teropod dokázal bez velké námahy udržet ve čtyřmetrové výšce nad zemí například 11 dospělých osob nebo menší osobní automobil. V případě zvednutí a poponesení břemena s jeho následným položením na zem by T. rex zvládl dokonce 1 353 až 1 623 kg, což už odpovídá například průměrné hmotnosti hrocha obojživelného.
Kolik právníků by nasytilo T. rexe? O hodně víc než před dvaceti lety |
Dá se také představit, že zmíněný jedinec tyranosaura by dokázal v tlamě zvednout osobní automobil se čtveřicí lidí a „posadit“ ho o několik metrů či desítek metrů dál. Navíc se nemusí jednat o zcela limitní údaje, protože mohutnější jedinci, jako je „Sue“ nebo „Scotty“, mohli být ještě výrazně silnější než AMNH 5027.
Další zajímavou představou je hypotéza o tyranosauří schopnosti „nadhazovat“ si potravu vysoko do vzduchu nad tlamu a následně ji zachytávat, polykat či dále trhat. Rozborem všech silových a dalších fyzikálních parametrů, stejně jako odhadem rozsahů pohybu i velikosti a účinnosti jednotlivých krčních svalů dospěli autoři práce k fascinujícímu zjištění, že i spíše průměrně velký jedinec tyranosaura (AMNH 5027) dokázal bez větší námahy mrštit 50 kg vážícím „soustem“ rychlostí kolem 10 m/s (36 km/h) zhruba 5 metrů vysoko (tedy do celkové výšky kolem 9 metrů nad zemí).
Replika lebky exempláře AMNH 5027, dospělého jedince druhu Tyrannosaurus rex, objeveného Barnumem Brownem ve východní Montaně roku 1908. Právě tento exemplář byl zvolen jako referenční v rámci studie o kraniocervikálním způsobu pojídání potravy u velkých teropodů. Tato replika je umístěna v prostorách Katedry Geologie PřF UPOL.
Pravděpodobně tak mohl přijímat potravu právě touto „kraniocervikální“ metodou, neboli metodou využívající aktivní pohyby hlavy a krku. To jen potvrzuje předpoklad, že inerciální příjem potravy (nezávislý na práci jazyka) u teropodů byl podobný mechanice polykání u současných archosaurů – ptáků a krokodýlů. Je poměrně pravděpodobné, že velcí jedinci tyranosaurů dokázali podobným způsobem transportovat vysoko do vzduchu i těžší objekty, které se vyrovnají hmotnosti dospělého člověka.
5. října 2019 |
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvČlánek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
