Říkali si Vlčí bratři a kolem roku 2005 patřili mezi nejvýkonnější nájemné zabijáky na obou stranách mexicko-texaské hranice. Zůstaly po nich desítky mrtvých, ale jejich totožnost mužům zákona unikala. Vždy udeřili nečekaně rychle, i za bílého dne uprostřed rušné městské ulice, poté nepozorováni zmizeli.
Vědělo se o nich jen tolik, že pracují pro Los Zetas, podle americké vlády nejnebezpečnější, nejsofistikovanější a technicky nejvyspělejší drogový kartel v celém Mexiku. Nesporná profesionalita jejich pochybné práce vedla policejní vyšetřovatele k přesvědčení, že jsou to zkušení střelci, pravděpodobně bývalí vojáci speciálních jednotek. O to větší pak bylo jejich překvapení.
Seznam smrti pro vražedné duo
V roce 2006 se policisté od svých informátorů dozvěděli, že tehdejší šéf Los Zetas Miguel Treviño Morales plánuje velkou čistku. Existuje prý seznam čtyřicítky lidí určených k likvidaci a notný díl zakázky mají obstarat právě Vlčí bratři. Odposlechy nakonec muže zákona zavedly až do úkrytu v texaském Laredu, kde se skrývali obávaní gangsteři.
Jmenovali se Gabriel Cardona a Rosito Reta. Prvnímu bylo sedmnáct let, druhému teprve třináct. Oba měli americké občanství, byli to rodilí Texasané. I proto se mohli bez větších obtíží přesouvat mezi Mexikem a Spojenými státy. Policisté se zjištění zdráhali uvěřit.
K Vlčím bratrům vedly stopy třiceti vražd, vykazovaly brutální mučicí metody, živé oběti předhazovali tygrům, otce popravovali před jejich dětmi. Opravdu to mohou mít na svědomí tito dva výrostci?
Šéf drogového kartelu Z-40 |
Překvapení však nekončila: ukázalo se, že starší Cardona už jednou ve výslechové místnosti na policejní stanici byl. Před lety totiž někdo v Laredu rozstřílel Bruna Orozca, zkorumpovaného mexického policistu. Ten původně stranil Zetas, ale pak přešel ke kartelu Sinaloa. Odplata byla rychlá.
Cardona se poblíž místa vraždy vyskytoval, ale dokázal se vymluvit z jakéhokoliv podezření. Mladého kluka totiž tehdy nikdo nepodezříval. Až po jeho zadržení v roce 2006 se policisté postupně dověděli, že po Orozkově popravě Cardona povýšil. Stal se oficiálním vykonavatelem rozsudků smrti a přibral k sobě malého Retu.
Dětští vojáci mají budoucnost
Byl to výnosný byznys. Platba 500 dolarů týdně pro každého, s prémií deset tisíc za každou vraždu. Soud jim dokázal čtyři nájemné vraždy na území Spojených států a poslal je za ně na doživotí do vězení. O předčasné propuštění mohou žádat nejprve za 80 a 70 let.
Mimochodem, po pár měsících jejich pobytu v celách klesla násilná kriminalita v Laredu o padesát procent. Zajímavější však je, kde se hoši svému řemeslu naučili. Cardona se prý v roce 2004 spolu se sedmi desítkami dalších chlapců z pohraničí dostal na prestižní kemp. Do výcvikového tábora Los Zetas v Tamaulipas, vedeného kolumbijskými instruktory. Nikdo z účastníků nebyl starší 17 let, protože dětští vojáci mají budoucnost.
Další oběť zkažené společnosti?
Obyčejné dítě, které bylo ve špatnou dobu na nesprávném místě? I takový názor zazníval na osud mladého Edgara Jimeneze Luga. Jenže v roce 2007 se za špatné místo pro klidné dětství dá bohužel považovat celý mexický stát Morelos. Jeho hlavní město Cuernavacu tehdy prakticky kontroloval Cártel del Pacífico Sur, tedy Jihopacifický drogový kartel.
Nájemné vraždy nejsou jen doménou chlapcůDrogový kartel Los Zetas udává svou brutalitou rytmus mexickému organizovanému zločinu. Právě oni začali s hromadnými popravami, stínáním zajatců nebo rozvěšováním jejich těl na mosty u dálnic pro výstrahu. Evidentně se také zhlédli v trendu dětských zabijáků a poté, co se praxe stala novou normou, pokročili o krok dál. V roce 2011 policie rozbila jeden z výcvikových táborů Zetas poblíž San Cristobal de la Barranca. Překvapením bylo, že frekventanty zabijáckého kurzu byly mladé dívky. Například šestnáctiletá Maria Celeste Mendoza, která se tu naučila střílet ze samopalu a porcovat lidské tělo, i když prý sama zatím nikoho nezabila. S přislíbeným platem tisíc dolarů týdně detaily neřešila. „Je to součást trendu a snaha angažovat pro potřeby zločinecké organizace nenápadné zabijáky,“ vysvětluje Alberto Islas, bezpečnostní poradce. „Nezletilí se rekrutují snadno, jsou agresivnější a lépe ovladatelní, mnohem méně se bojí důsledků svých činů než dospělí.“ Pro mexické kartely prý dnes pracuje kolem třiceti tisíc nezletilých. |
A teprve jedenáctiletý Lugo se pravděpodobně nešťastnou náhodou ocitl přímo u probíhající likvidace několika členů konkurenčních klanů. Jako nepohodlný svědek prý dostal na výběr: může si také vystřelit, nebo se k popravovaným rovnou postavit. Těžko říct, jak to bylo doopravdy, sotva odrostlý Lugo už byl svým kladným vztahem ke zločinu známý. Nakonec si však zbraň do rukou vzal a vystřelil. A dál?
Předákům kartelu se představa nevinně vypadajícího dětského zabijáka líbí. Nikdo by přeci nepodezíral malého kudrnatého chlapce z toho, že přináší smrt. Dostane slušně zaplaceno, pak ještě mnohokrát. Podle svědectví, která zazní u soudu v roce 2010, se k vraždám i vyloženým popravám dostal nejméně třistakrát. Důkaz o tom, že při nich sám vraždil, ale chyběl.
Často prý jen přenášel zbraně a vzkazy. A také vydatně asistoval neméně proslavenému dámskému gangu Las Chavelas. Ten tvořily nezletilé dívky a lehké ženy, které likvidovaly těla po přestřelkách: nakládaly je do aut a vozily je na pohřebiště v pustinách asi padesát kilometrů za městem.
Čtyřem lidem setne hlavu
Už jako třináctiletý gangster si Lugo, který získal přezdívku El Ponchis (Kapuce), vybudoval i v rámci drsného kartelu reputaci coby niño sicario, dětský zabiják. S namířenou zbraní unášel lidi, kterých se regionální drogoví bossové chtěli zbavit. Dopravil je na vybrané místo a o zbytek se už postarali jeho kolegové. Nejspíš. Údajně se měl podílet i na mučení.
Královna Griselda: mafiánka, co milovala kokain a válčení |
Oficiálně mu však byla prokázána „jen“ čtyřnásobná vražda, při které oběti zavraždil stětím hlavy a jejich těla pověsil z mostu v Tabachines. „Byl jsem zdrogovaný a musel jsem to udělat, jinak by mě zabili,“ bude se hájit poté, co ho jednotka vojenské policie zadrží na místním letišti. Co tu dělal? Zrovna vyprovázel svou devatenáctiletou sestru na cestu do USA. Měla blízko k Las Chavelas a právě přes ni ho údajně jeho nadřízení vydírali. Prý o ni měl strach.
Za čtyři vraždy tři roky
Nevinné vzezření čtrnáctiletého chlapce na porotu zapůsobilo. Ostře to přitom kontrastovalo s tím, jak přímo a bez vytáček hovořil o své špinavé práci na televizní kamery před soudní budovou. Obvinění z únosů, mučení, vražd, převážení drog a držení zbraní se pro nezletilého Luga smrsklo na tříletý trest v nápravném zařízení pro mladistvé. Poté, co si ho odpykal, zamířil do Ameriky. Někde v San Diegu prý žila jeho nevlastní matka a v Mexiku se už necítil bezpečně.
Údajně napravený El Ponchis však byl pro Jihopacifický kartel rozhodně cennou lekcí. Povšimli si, že tresty pro mladistvé i za brutální činy jsou směšně nízké. A tak zatímco v roce 2006 tu bylo za násilné trestné činy odsouzeno 482 dětí, v době Lugova procesu jich bylo už 810. Profese niño sicario se v rámci zločinecké organizace stala nezbytností.
Odkaz kartelu z Cali
Bratři Gilebrto a Miguel Rodríguez Orejuela dali vzniknout druhému nejmocnějšímu drogovému kartelu v Kolumbii. V současnosti si oba Džentlemani z Cali odpykávají třicetileté tresty za pašování kokainu do USA. Neznamená to však definitivní konec všeho zla, které vytvořili.
Struktura pěti gangů, kterou zavedli, funguje dodnes. Za dob své největší slávy si totiž tito gangsteři usmysleli, že z Cali vybudují „čisté město“. A dost radikálně ho zbavili pouliční kriminality, aby k místu svého působení zbytečně nepřitahovali pozornost policistů. Ponechali jen pět malých gangů, které pro ně v terénu zajišťovaly všední zakázky: vymáhání výpalného a distribuci drog.
Jedním ze schválených gangů je i Los del Ave operující ve čtvrti Floralia, ve kterém od svých deseti let působil chlapec, označovaný kolumbijskou policií jako Frijolito, tedy Malá fazolka. Navzdory roztomile zdrobnělé přezdívce však z jeho kariéry mrazí.
První vraždu na zakázku spáchal ve dvanácti letech a do svých sedmnácti zvýšil skóre na rovných třicet. Poslední dvě oběti zastřelil v nákupním centru za běžného denního provozu, bez ohledu na bezpečnostní kamery. Co s ním bude dál? „Nejprve nápravné centrum pro mladistvé a poté, co dosáhne zletilosti, vězení,“ říká Hugo Casas, šéf metropolitní policie. „Pro soucit tu není místo, je to opravdu nebezpečný jedinec a ulice jsou bez něj bezpečnější.“
