Závazek ze zasedání Organizace spojených národů k drogové problematice zněl v roce 1998 ambiciózně: do roku 2008 potlačit nebo přímo eliminovat nelegální pěstování koky coby hlavní přírodní suroviny pro výrobu drog. Po téměř dvaceti letech se cíl nepodařilo naplnit ani zčásti. Půda, na níž se koka pěstuje, je přitom z globálního hlediska relativně malá, nachází se v Kolumbii a Peru. Pojďme si načrtnout, jak řetězec, na jehož začátku jsou zelené lístky a na konci bílý prášek v rukou finálního kupujícího, vypadá.
Z Peru přes Afriku do Evropy
Peruánský a kolumbijský kokain má přitom odlišné cesty. Zatímco Kolumbie zvládne všechny stupně výroby kokainu realizovat na vlastním území, Peru dominuje převážně jen v produkci pasty. Tu pak leteckým mostem dopravuje do Bolívie, kde dochází k dalšímu zpracování.
Poslední dva roky se přitom nesly právě v duchu boje proti letecké mezistátní přepravě. Neúspěšně. Kokainový byznys v sobě nese takové peníze, že se pořád vyplatí vyklučit přistávací pruh uprostřed džungle na jedno jediné použití. Přesto je přeprava peruánské pasty do Bolívie v konkurenci s přímočařejším kolumbijským výrobním procesem hendikepem. Znevýhodnění výrobním mezičlánkem však peruánský kokain zdatně dohání.
Je totiž určen téměř výhradně pro Evropu, do které se dostává přes západoafrické přístavy v Guineji Bissau a v Beninu. Výhodou peruánsko-bolívijsko-africké cesty je, že afričtí klienti přijímají díl přepravovaného kokainu jako součást platby za své služby. Tento desátek jim slouží jako jistina a současně i jako materiál zhodnotitelný prodejem na africkém západě, v Ghaně a Nigérii.
Z Afriky poté peruánský kokain přebírá do své působnosti mafiánská organizace N ́drangheta, původem z Kalábrie, která v tomto aspektu kontroluje celoevropský trh. Řetězec přepravy a distribuce je tedy navzdory svému komplikovanějšímu počátku velmi přímý.
Z Kolumbie mexickou cestou do USA
Kolumbijský kokain je z 90 procent určen především pro americký trh, kam putuje přes Mexiko, zbývajících 10 procent cestuje přes Dominikánskou republiku do Španělska a Portugalska a dále do Evropy, kde však peruánskému zboží prakticky nekonkuruje. Se Spojenými státy přitom kolumbijští kokainoví producenti vyhráli hlavní cenu: v Americe totiž činí průměrná roční poptávka 196 tun. Přesto to není idylka.
Kolumbijský zádrhel tkví především v roztříštěnosti drogových organizací, které si navzájem konkurují, ať už o trh, pole, laboratoře, přepravní cesty, nebo klienty, a také v přílišném „zahuštění mezičlánků“ celého velkoobchodu.
Jak se z listí stane tvrdá drogaPostup extrakce účinné látky z ručně sesbíraných listů keře rudodřevu koky (Erythroxylon coca) se v principu nezměnil od roku 1905. Základním krokem je vytvoření koková báze. Z jednoho hektaru sklidíte přibližně 285 kilogramů listí. V tropech šestkrát za rok. Hromady čerstvých listů se nechají půl dne lehce zapařit a poté jsou mechanicky narušeny, například sesekáním strunovou sekačkou. Nato jsou poprášeny cementem. V průběhu tohoto procesu potrhané listy vylučují přírodní účinné alkaloidy. Celodenním promytím v chemické lázni rozpouštědla benzínu dojde k vytvoření hustotně odstupňované zelené kaše, která je dále vymačkávána. Sbírá se a nechá reagovat s kyselinou. Výsledkem je bílá usazená koková pasta. Zatímco u listů je koncentrace kokainu okolo 0,7 procenta, v pastě již činí 50 procent. K výrobě 2,5 kilogramů pasty potřebujete úrodu z šesti hektarů. V této fázi přeprodávají campesinos surovinu dál. Jeden kilogram pasty má hodnotu okolo tisíce dolarů. Vysušená pasta je transportována do chemické laboratoře a upravena do podoby surového kokainu, dále zde dochází k čistění a zmenšení objemu. Dobrý chemik se postará o to, aby ztráta hmotnosti mezi pastou a kokainem nečinila více než 25 procent. Kilo čistého kokainu má po přepravě na americký trh zhruba stonásobnou hodnotu. |
Výhodný peruánský model, kdy se platí přepravovaným zbožím, lze sice teoreticky napodobit, ale jen při pevninském přesunu přes Honduras a Salvador. Steven Dudley, spoluzakladatel nadace InSight Crime monitorující organizované kriminální aktivity, k tomu dodává: „Na území Střední Ameriky překupníci vyplácejí své prostředníky kokainovým práškem a ten se pak stává na chudých předměstích velkých měst náhradním platidlem. Peníze tu lidé totiž nemají. Myslím, že to dobře ilustruje neuvěřitelnou dostupnost drogy v regionu.“ Narůstá však počet překupníků a přeprava se zpomaluje a prodražuje.
Pořádný zmatek ale nastane až tehdy, když kokain z Kolumbie dorazí buď po souši, nebo letadlem či ponorkou do Mexika. Tady za něj přeberou odpovědnost místní kartely, které kokain shromáždí v plazas, „oblastech pod vlastní kontrolou“, a připraví ho na import do Spojených států. Z mexické hranice se na druhou stranu horké zboží dostane bezpočtem způsobů, od ukrytí drog mezi běžně přepravované zásilky přes „lidské muly“ přenášející drogy ve vlastním těle nebo vykopanými tunely pod hranicí. „Je to vždycky hra na kočku a myš, protože pašeráci neustále přemýšlí nad novými způsoby přepravy,“ říká Antonio Mazzitelli, mexický zástupce mise UNDOC, „od letadel po drony na dálkové ovládání. Záleží jen na kapacitě té které organizace.“
Válka nepřeje byznysu
Mexické kartely přitom už zdaleka nejsou tak mocné, jak tomu bylo dříve, navzdory své velikosti jsou kriticky oslabené vzájemným násilím. Konkurenční válka mezi kartely, která běží nepřetržitě od roku 2009, umocněná o boj, který proti nim vede mexická vláda, značně komplikuje byznys.
Přečtěte si profily drogových mafiánů
|
„Kokain už do Ameriky přes severní hranici Mexika neproudí v takové míře, není to bezpečné,“ říká Mazzitelli. Jedním dechem však doplňuje, že zásluhou mexicko-americké spolupráce je to jen z části. „Celý mexický drogový byznys je hluboce narušen vlnou násilí. Je to běžný ekonomický faktor, větší míra násilí znamená větší risk pro přepravce. Teď se ale situace zase stabilizuje,“ hlásí Mazzitelli.
Na mysli má fakt, že pád asi nejagresivnějšího a nejbrutálnějšího narko-kartelu Los Zetas přehrál moc zpět do rukou kartelu Sinaloa. „Je to organizace, která v průběhu drogové války vyzývala k vytvoření federace drogových přepravců. Je orientována více na obchod, její lidé říkali: Nechejme toho, a vraťme se zpět k byznysu,“ popisuje expert. Pravděpodobné zmenšení objemu kokainu pašovaného do Spojených států je tedy spíše průvodním jevem stabilizace nynějšího největšího přepravce než výsledkem soustředěné aktivity protidrogových specialistů.
Ve Spojených státech na zboží každopádně netrpělivě očekává až 35,3 milionů potenciálních kupců. Takový je podle průzkumu z roku 2006 počet lidí starších dvanácti let, kteří minimálně jednou v životě kokain vyzkoušeli.
Velmi pružní obchodníci
Navzdory miliardám dolarů vynaložených na boj s drogovou kriminalitou se obrat nelegálního obchodu s drogami po stránce celkového objemu ani generovaných zisků nezmenšuje. Podle zprávy Úřadu pro drogy a kriminalitu (UNDOC) z roku 2015 je dosavadním výsledkem práce různých úřadů a státních institucí jen „selhání vpravdě obrovských rozměrů“. A dokument dokonce tuší důvod nezdaru: „Zatímco boj proti drogám zakotvil na trendech fungujících ještě v osmdesátých letech, drogové podsvětí jedná plně v souladu s nejnovějšími trendy globální ekonomiky.“
Kolumbijské speciální síly ničí kokainovou laboratoř v džungli. Drogový byznys to ale jen přibrzdí.
Drogové kartely jsou prostě o krok dál. Dokážou bystře a efektivně reagovat na klimatické změny, podplatitelnost politiků i odhalenou korupci. Likvidace velkých bossů z kartelů v Cali a Medellínu vyústila ve fragmentaci tradičních velkých drogových sítí. Místo dvou masivních organizací vznikly dvě desítky menších. Každá z nich se snažila obsadit trh, vymýtit konkurenci a zvýšit výrobu. Akce vedená a podporovaná Spojenými státy, která měla kolumbijský trh zlikvidovat, tedy vedla jen ke zvýšení jeho dynamičnosti. Důkaz? Tady je: od roku 1993, kdy byl zastřelen Pablo Escobar, se produkce zvýšila o 44 procent. Letecké postřiky plantáží koky vehnaly desetitisíce malozemědělců z řad nemajetných campesinos do rukou dobře platících zločineckých organizací. Snaha otevřít pralesy kolem Amazonky civilizaci, školství a pracovním místům pak jen usnadnila výrobu i transport koky za hranice.
Drogové kartely využívají technologických pokroků, rychle zavádějí alternativní přepravní cesty, které mohou být zase rychle obměněny. Právě boje s přepravou drogy úřady těžce prohrávají. Vůbec přitom nejde o extravagantní transporty s pomocí dronů či ponorek.
Valné shromáždění Organizace spojených národů v rámci zvláštního zasedání o drogách v roce 2016 připomnělo, že přes 90 procent všech drogových zásilek putuje po světě standardní cestou, jako zboží skryté v normálních zásilkách. A není prý v síle povolaných úřadů dokonale zkontrolovat každý ze 420 milionů kontejnerů, které drtivou většinu zboží po světě celoročně převáží. Celá logistická síť transportu drog je při vysokém stupni organizace a maximálním utajení schopná distribuce takového objemu zboží jako zásilkové společnosti Amazon, FedEx a UPS dohromady.
