Chytrá očka, jimiž si vás holčička z proslavené fotky rámuje, zatímco za jejími zády plápolá dům a hasiči bojují s plameny, jako by říkala vše. Stala se prostě nehoda, hoří. To se stává. Ale ona dobře ví, že vy víte. Skoro jako by ještě v ruce držela krabičku sirek. I když podle toho rošťáckého pohledu to spíš vypadá, že měla vše dobře promyšlené a důkazů se nejspíš už dávno zbavila.
Požár na požádání
Fenomenální fotka vznikla v lednu 2005, na předměstí severokarolínského městečka Mebane. Během jednoho deštivého sobotního dopoledne, kdy se toho alespoň podle slov autora snímku moc užitečného dělat nedalo. Oním fotografem byl Dave Roth a zrovna hlídal, s nepříliš výrazným zapálením pro věc, svou pětiletou dceru Zoë a syna Tristana.
Vítaným vytržením z nudy otcovských povinností pro něj byl telefonát od jeho ženy, která mu sdělila vzrušující novinku. Cestou do práce míjela hasičská auta, prý někde u nich ve čtvrti hoří. Dceru a syna tedy oblékl a vybavil se fotoaparátem, který dostal k Vánocům, aby se společně vydali za hlukem sirén o dva bloky dál. Nepřemýšlel nad tím, jestli je to rozumné, výchovné nebo bezpečné. Hlavní bylo, že se konečně něco dělo.
„Když jsme dorazili na místo, přišlo nám, že se požárníci s hašením moc nenadřeli,“ vypráví Roth. „Celý dům byl dávno v jednom ohni. Až pak nám došlo, že byl oheň v opuštěném a dlouho vybydleném domě založen úmyslně, jako požární cvičení.“
Dům byl předurčen k demolici, řízený požár jako způsob nekonvenčního uvolnění stavební parcely posloužil k bezpečnostním testům. Rozhodně to však vypadalo dramaticky. Spousta hasičských vozů, cisterny, postávající muži v uniformách, blikající majáky, zvědaví sousedé. A hasiči, kteří nehasili.
„Pamatuji si, že jsme stáli naproti přes ulici a já se dívala do oken domu, kde všechno hořelo,“ matně si dnes vybavuje třiadvacetiletá Zoë. „Říkala jsem si, aha, to je asi dost blbé, snad to tam neměli lidi, kteří tam bydleli, moc rádi.“
David Roth to dceři se zaujetím vysvětloval. Několikrát, na etapy, jak už to tatínkové někdy dělávají. „Když už mi to vysvětloval poněkolikáté, podívala jsem se na něj, jako že to už chápu,“ vypráví dnes Zoë. „A v ten okamžik, kdy byl čas na úsměv, pak zmáčkl spoušť fotoaparátu. Právě ten moment ’ale vždyť já vím, tati, už mi to je jasné’ je na té fotce nejspíš zachycený.“
Není to prý zlý, spiklenecký ani ďábelský pohled. „Takhle jsem prostě vypadala na všech fotkách z té doby,“ říká Zoë. Děti nějak výrazněji dopolední výlet k požáru nezasáhl, a tak pokračovala ospalá sobota zase dál.
Čekání na první místo
Zážitek, ve zprostředkované podobě snímku, se uchoval v rodinném archivu. A od roku 2007 také na digitální platformě pro sdílení fotografií Zooomr, kde byl uložen s popiskem „podpalovač“. Nahrál ho tam otec fotograf. Příliš rozruchu však fotka nevzbudila.
Širší pozornost jí až o rok později vynesla účast v soutěži tištěného foto-žurnálu JPG Magazine, kde si vydobyla první místo v kategorii Zachycení emocí. Časopis se svou fotkou tehdy Zoë vzala do školy a prý ho ukázala každému. „Tehdy jsem si přišla asi nejslavnější v celém svém životě,“ směje se Zoë.
Neměla tušení, že onen snímek si už žije svým vlastním životem, a lidé ho, bez znalosti původního kontextu, s pomocí digitálních úprav přiřazují k dalším katastrofám. K potopení Titaniku, k železničním neštěstím, k požáru rafinerie, pádu letadla, teroristickému útok na Dvojčata, k vyhynutí dinosaurů.
Nešťastné nehody a náhody, tragédie a havárie dávné i nedávné minulosti, tady všude se brzy v popředí začala objevovat dívenka, jejíž obličej velmi výmluvným výrazem říkal vše. Nejprve to byl jen obrázek přiřazený k události, později původní fotka s popiskem. Například o likvidaci pavouka, který v onom hořícím domě byl.
David Roth sice vydal oficiální svolení k použití snímku pro vzdělávací účely, ale z jeho malé Disaster Girl, jak je dnes fotka známá, se už dávno stal nekontrolovaný mem. Hit sociálních sítí.
Půl milionu dolarů
Snímek a jeho deriváty postupně zveřejňovaly servery Buzzfeed, Digg, TrendHunter, Nest Week Ever, Cracked a Huffington Post. Verzí memu v různojazyčném provedení dnes existují tisíce a nejpopulárnější jsou dnes asi v Polsku, Indonésii a Brazílii. Proč vlastně právě tam, to jasné úplně není.
Zoë však toho, že se její dětská fotka stala virální, a takovou je evidentně dodnes, neželela. Zpřístupnila se jí tím možnost cestovat po Spojených státech, zvali ji do filmových studií, k rozhovorům. „Což je pro holku, která studuje na vysoké škole a přit tom dělá brigádu servírky, rozhodně zajímavý zážitek,“ říká.
To hlavní však teprve mělo přijít. V únoru 2021 obdržela návrh prodat svůj mem jako NFT, non-fungible token, speciální třídu kryptoaktiv, za šestimístnou sumu. A 17. dubna téhož roku mem skutečně prodala, neznámému sběrateli v přepočtu za 10,85 milionu korun. Dost na to, aby mohla splatit studentskou půjčku, měla něco do začátku a ještě přispěla na charitu.
Mem s Disaster Girl pro Zoë Rothovou tedy rozhodně neznamenal katastrofu.
