Pro hrst sýra
V Memphisu ve státě Tennessee už od roku 2005 vzpomínají na případ osmnáctileté Jessicy Sandy Boothové. Čerstvě plnoletá dívka hodlala rozjet kariéru manažerky vlastní modelingové agentury, ale ke štěstí jí pro začátek chybělo 7 900 dolarů. Věděla to přesně. A věděla též, kde je sehnat.
V jejím sousedství se totiž nacházel dům, v jehož sklepení mělo být překladiště kokainu, hlídané dnem i nocí čtveřicí Mexičanů. Dodnes není zřejmé, jak k tomuto závěru dospěla a kdy ono „podezřelé naporcované bílé zboží“ v cizím sklepě vlastně zahlédla. Rozhodla se ho však získat a zpeněžit.
K tomuto účelu si na internetu vyhledala zabijáka, který měl čtyři strážce sprovodit ze světa. Explicitně přitom zmiňovala, že se má při přepadení domu zbavit všech případných svědků, a to včetně dětí, pokud by byly schopné podat policii jakékoliv svědectví. Její chladnokrevnost nenarážela na realitu ani svědomí, takže bylo jediným štěstím, že oním smluveným ostrostřelcem byl po celou dobu policejní důstojník v utajení, který si o podrobnostech smrtící objednávky pořizoval záznamy. K obvinění a následnému usvědčení Boothové před soudem mu chyběl poslední detail.
Platba nebo záloha, nade vší pochybnost stvrzující, že to mladá ambiciózní dívka se zabíjením lidí myslí opravdu vážně. Boothová však hotové peníze neměla, chtěla platit částí zisku z odprodaných drog. Policejní důstojník vydávající se za nájemného zabijáka tedy musel hrát svou hru o něco déle. Po domluvě, kterou se čtyřmi hispánskými nájemníky, z nichž se žádní gangsteři nevyklubali, zprostředkovala memphiská policie, se „zabiják“ spolu s Boothovou, vyzbrojenou nefunkční brokovnicí, vplížili do suterénu jejich domu.
Ukázalo, že ve sklepě Mexičané neskladovali kokain, ale kostky queso fresca, bílého drobivého sýra, náplně tradičních enchilad a quesadill. Boothová se následně pokusila zbavit zbytečného nájemného zabijáka, který se nechtěl nechat uplatit sýrem. Byla zadržena přichystanými policisty, kteří díky tomu měli víc než dost důvodů pro uvalení vazby pro její obvinění z přípravy pokusu o čtyřnásobnou vraždu a napadení policisty.
Příliš podnikavý krupiér
Případ v žertu založené webové stránky Rent-a-Hitman.com, na níž si lidé zcela vážně objednávali nájemné vraždy, aniž by tušili, že její provozovatel obratem informuje policii, si získal velkou pozornost. Nebyla ovšem jediná svého druhu. Minimálně do roku 2015 fungovala ještě jedna taková: HitmanForHire.net A její zakladatel Essam Ahmed Eid, krupiér lasvegaského kasina Bellagio, rozhodně neviňátko nebyl. I když nikoho nezabil.
Svůj web, na němž nabízel služby nájemného zabijáka, totiž využíval jako past ke svému obohacení. Pokud jste si u něj objednali vraždu a poslali mu zálohu, měl vás v hrsti. Zneužíval přístup k vaší kreditní kartě, vydíral vás. Eid se navíc nerozpakoval zužitkovat informace, které mu objednavatelé zaslali o zamýšlených obětech, a vydíral i je.
Za třiadvacetiletou dámou Anne Lauren Roystonovou, na jejíž odstranění si vzal zálohu 17 tisíc dolarů, se vydal osobně a vysvětlil jí, kdo je. Nemilosrdný zabiják. Ale protože mu prý připomíná jeho vlastní dceru, probudilo se v něm svědomí. A byl ochoten, pokud se dokáže vyplatit, zakázku odepsat. Dal jí lhůtu tři dny. Brzy tak pobíral peníze od lidí, kteří vraždy plánovali, i od těch, kteří měli zemřít.
Eid se nicméně přepočítal, Roystonová, která si měla vykoupit život, případ nahlásila FBI. Dopadnout Eida bylo ovšem těžší. Přesunul se totiž do Irska, kde rozjel totožné podnikatelské schéma. Byl zadržen policií, když se chystal zinkasovat 100 tisíc eur od své další oběti. Soud nakonec prohlásil, že kromě společenské závadnosti byly kriminální aktivity Eida spíše naivní. Že si recepty na domáckou výrobu jedů a tlumičů na zbraně vyhledával přes Google, dokazovala historie prohlížeče jeho počítače, ale reálně nic takového nikdy nestvořil. Za vydírání dostal 33 měsíců.
Bojovnice za práva zvířat
Četní ochránci zvířecích práv soudí, že kožich je vražda. Sedmadvacetiletá Meredith Lowellová z Ohia se k nim počítala. Ve svých soucitných úvahách se ovšem dostala tak daleko, že zvířecí kožich začala považovat za ospravedlnění vraždy člověka. A přes falešný profil na sociální síti Facebook si v roce 2011 najala zabijáka, který by za ni osobu nosící kožich sprovodil ze světa.
Střípky z konverzace, kterou s vrahem vedla a která rezonovala soudní síní v Clevelandu, ji ovšem z citlivosti vůči živým tvorům neusvědčují. Naopak. Cílem smrtícího ataku měl totiž být kdokoliv, kdo se ve zvolený termín objeví před místní knihovnou a bude na sobě mít kožešinu. Preferovala, když to nebude dítě mladší dvanácti let. Spíš někdo starší, řekněme čtrnáct a více let.
Surovou vraždu, v jejím podání šlo o „akt pomsty“, provedenou za denního světla nožem nebo pistolí, chtěla to přitom z bezpečné vzdálenosti sledovat na vlastní oči. Přála si, aby oběť umírala v tratolišti krve alespoň dvě minuty. Zavrhla variantu se střelnou zbraní a věnovala se sadistickému zadání s nožem.
„Přineste si nůž dostatečně ostrý, s čepelí dlouhou alespoň 10 centimetrů, abyste jemu/jí mohli podříznout hrdlo,“ napsala. Neměla ovšem zdání, že si objednávku přes sociální síť zadává u agenta FBI, který u soudu svědčil v její neprospěch.
Lowellová za sebou měla předlouhou historii zvířecího aktivismu, účastí na nenásilných demonstracích i násilných protestech, „přímých akcích“ proti kožešinovému průmyslu. Ale bylo to poprvé, co projevila vražednické sklony. Soud k tomu přihlédl, stejně jako k jejímu psychickému stavu. Odešla s podmínkou.
V roce 2019 už bohužel pomoc zabijáků z internetu nehledala. Sama zaútočila u kostela na Cleveland Heights na neznámou ženu nožem, protože měla boty z nepravé kůže. Soudní psychiatři u ní diagnostikovali poruchu autistického spektra a prohlásili ji duševně nezpůsobilou za své činy.
Nespokojený zákazník
S duchaplností na straně objednavatelů nájemných vražd zápasíme i v Evropě. Velmi aktuálním je případ z Německa letošního září, při němž se osmadvacetiletý nešťastně zamilovaný muž pokusil zbavit svého soka v lásce. Nejprve to zkoušel skrze temnou magii. Přes internet si objednával placené čarodějné kletby, měly zajistit, že se jeho rival znemožní. A když to nezabralo?
Internet nabízí mnohá řešení na dosah kliknutí, a proto se zhrzený zaregistroval, zdroje konkrétně neuvádí kde přesně, na darknetu, aby si sjednal nájemnou vraždu. O tom, že to myslel vážně, svědčí, že webu poskytl veškeré údaje o zamýšlené oběti, včetně její adresy a fotografie.
Uvedl, že si přeje, aby celý akt vypadal „jako nehoda nebo loupež“. A rovněž poskytl požadovanou zálohu devět tisíc eur, splacenou v bitcoinech. Ke své nelibosti byl však správci webu po čase informován, že nájemný zabiják byl dopaden policií. A že pokud chce přesunout svou objednávku dalšímu vrahovi, bude muset zaplatit zálohu znovu.
Postupně se tak vydal z 24 tisíc eur (necelých 590 tisíc korun) a najal tři zabijáky, než mu došlo, že je něco v nepořádku. Pokus zažalovat internetové podvodníky z neplnění objednaných a zaplacených služeb pro něj však nedopadl dobře. Berlínská prokuratura uvedla, že ho obvinila z pokusu o podněcování k vraždě.
