Byl konec června roku 1920. Horký den, kdy se každý, kdo jen trochu mohl, snažil skrýt někam do stínu. Všudypřítomné vedro se otevřenými okny dostalo i do kanceláří pražského policejního ředitelství, a tak není divu, že si páni inspektoři sundali saka a uvolnili vázanky. Čas od času si někteří z nich, zejména ti starší, museli otřít pot z čela. A právě do této dusné atmosféry náhle zazvonil telefon. Jeden z mladých inspektorů pohotově zvedl sluchátko, chvilku naslouchal, a pak se obrátil na inspektora Zdeňka Bubníka. „Ten pán chce mluvit jen s vámi,“ řekl úslužně a podal Bubníkovi sluchátko.
Tento článek je součástí exkluzivního obsahu 
První měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.
