Některé fotografie jsou zajímavější svou rubovou stranou než tím, co zobrazují. Na jedné takové z roku 1918 je vidět legendární stíhací letoun Albatros D.III (Oeffag). Když snímek otočíme, najdeme zde ručně psanou poznámku: „Po boji 11. 1. 1918. Sedm Italů proti mně jedinému. Motor rozstřílen a nosné plochy. Váš Josef Novák.“
Jde o osobní poznámku určenou zřejmě pro příbuzné a jejím autorem byl jeden z nejúspěšnějších českých pilotů první světové války, stíhací eso a pozdější držitel několika československých leteckých rekordů – zmiňovaný Josef Novák. Od jeho narození 8. července uplynulo 130 let.
Rodák z Dobřichova u Kolína směřoval k letectvu brzy poté, co v roce 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Začínal u pozemního personálu, postupně prošel pilotní školou, speciálním výcvikem a několika zkouškami, až se v létě 1916 stal polním letcem.
Bojoval na ruské frontě, kde si připsal své první vzdušné vítězství, ale také jen se štěstím přežil sestřelení nad Karpaty. Posléze působil na rumunské a italské frontě, zaškoloval další piloty a poté byl převelen do elitní polní stíhací setniny Flik 41J, v jejíž sestavě absolvoval více než čtyři desítky bojových střetů.
Novák se rád fotografoval před svými letouny, nejvíce snímků pořídil s tehdy novou stíhačkou Albatros D.III. „Tento stroj výrobního čísla 153.137 měl dokonce označený svými iniciálami na horním křídle; na bocích letoun nesl bílým písmem ztvárněné jméno LIL, což byla patrně zdrobnělina jména nějaké dámy,“ napsal badatel a publicista Marek Brzkovský.
Díky celkově pěti vzdušným vítězstvím se zařadil mezi čtyři česká stíhací esa Velké války, tedy po bok Otty Jindry (devět sestřelů), Jindřicha Kostrby (osm) a Augustina Nováka (sedm).
Tisíce zkušebních letů
Po vzniku republiky se Novák stal jedním z tahounů budování moderního letectva v Československu, ostatně patřil k nejzkušenějším pilotům, jaké tato země měla. Vbrzku se proto zapojil do bojů s Maďary o hranice nově vzniklého státu, ve Francii se pak přeškoloval na nové stíhačky.
Poté, co odešel v roce 1920 do zálohy, začal svůj druhý život zkušebního pilota a také závodníka. Pro letecké společnosti Ikarus a hlavně Aero absolvoval téměř čtyři tisíce letů. Účastnil se také řady leteckých soutěží a pokusů o vytvoření či překonání nejrůznějších rekordů, například v roce 1924 zaznamenal na stroji A-18.16 rekordní výškový let 8 651 metrů, který nakonec později překonal… on sám.
Nevídaného akrobatického výkonu dosáhl v květnu 1927, kdy na dvoumístném letadle Aero 11 HE zvládl za hodinu a několik minut navrch 225 (!) loopingů.
Jenže 5. dubna 1930 kvůli závadě na řízení vážně havaroval při letu v cvičném stroji Aero A-34. „Kromě několika zlomenin měl i protržené plíce, deset měsíců strávil v nemocnici. Znovu se však vrátil do kokpitu a ještě během roku 1933 létal, přestože prý při zvýšené námaze vykašlával krev,“ popsal Marek Brzkovský.
Své zranění nikdy pořádně nedoléčil, jen aby už zase mohl vzlétnout do oblak, což se mu stalo osudným. Zemřel v pražské Nemocnici Na Bulovce 3. ledna 1934. „Byl rozeným závodníkem. Do závodu dával celou svoji bytost. Byl proniknut vůlí zvítězit a tato vůle jej provázela celým obdobím příprav k závodu,“ stálo v nekrologu v časopise Letectví z ledna téhož roku.
