Jeho studie, kterou publikoval recenzovaný časopis PLOS One, se ani tak nezabývá tím, zda jsou, nebo nejsou konspirační teorie pravdivé. Zkoumá, jestli je vůbec možné udržet nějaké zásadní tajemství pod pokličkou. Jen si připomeňme, kolik jich má být: virus Zika je cíleně šířen jako prostředek regulace přelidnění planety, na uměle vyvinutý AIDS ve skutečnosti dávno existují léky, svět řídí Ilumináti nebo Svobodní zednáři, UFO vlády tají, přistání na Měsíci bylo fingované.
Jak dlouho by asi muselo trvat, než by taková tajemství prosákla na povrch? Podle profesora Davida Roberta Grimese by informační bariéra musela prasknout za méně než čtyři roky.
Grimes se dlouhodobě podílí na výzkumu léčby rakoviny a na podezřívavé pacienty naráží při své práci neustále. „Je to poměrně logické,“ říká. „Hodně konspiračních teorií souvisí s vědou a jejími objevy. Jenže zatímco nevěřit v pravost přistání na Měsíci lidem moc neuškodí, popírat účinnost očkování nebo medicínsky ověřených metod léčby rakoviny už zbytečně stojí lidské životy.“ Grimes přitom nepopírá, že by se tu a tam nějaká konspirační teorie nepotvrdila: „Například Snowdenův únik materiálů potvrdil velmi spekulativní kroky americké Národní bezpečnosti, včetně globálních odposlechů.“
Předpokládejme, že to je pravda
Proto se rozhodl převrátit konvenční přístup naruby a podívat se na spiknutí a utajené zákulisní praktiky jiným pohledem. „Když vám někdo poví, že uvnitř každé bankovky se skrývá monitorovací čip, který ovlivňuje vaše chování, řeknete automaticky, že je to hloupost,“ objasňuje svůj postup Grimes, „připusťme ale, že by takový komplot vlády, bank a Řádu lebky a kostí skutečně existoval. Jak dlouho by vydržel být tajný?“
Podobná spiknutí mohou fungovat samozřejmě jen tehdy, pokud jsou utajená. Schopnost udržet tajemství či spíše utajení se tak pro Grimese stala základní funkcí konspirační teorie, kterou rozepisuje jako matematickou rovnici.
Mezi hlavní faktory této rovnice se řadí počet lidí, kteří o spiknutí vědí, a doba, po kterou má být utajení platné. Mezi další prvky ale patří i pravděpodobnost, že bude komplot odhalen, například investigativním novinářem, soudním vyšetřovatelem, odbornou komisí, nebo že bude tajemství vyneseno zevnitř organizátorů spiknutí, ať už úmyslně, nebo nedopatřením.
Do rovnice dokonce zahrnul i průběžné vymírání konspirátorů a také počet lidí, kteří jsou nezbytní k udržování utajení v chodu. Za testovací model využil jak poněkud hrubé a nepodložené teorie (Země je dutá), tak teorie, které se ukázaly být pravdivé (například zmíněný projekt americké národní bezpečnosti NSA Prism), a celý soubor dat předhodil počítači k vyhodnocení.
Příliš mnoho lidí na jedno tajemství
Výsledky nepotěší konspirátory ani příznivce seriálu Akta-X. „Stačí se totiž podívat, kolik lidí by do komplotu muselo být zapojeno, a víte, že tu něco nehraje,“ říká Grimes. Například do falešného přistání na Měsíci by muselo být od startu zapojeno 411 tisíc lidí, do „vymyšleného“ globálního oteplování 405 tisíc lidí po celém světě a do nebezpečné vakcinace 22 tisíc, a to ještě jen kdybychom se omezili na Spojené státy.
Jiný pohled na teorie o UFOZ trochu jiného soudku pochází studie Univerzity Penn State, která se soustředila na fenomén historek o původu neidentifikovatelných létajících objektů (UFO) v americkém tisku. Od památného roku 1947, kdy pilot Kenneth Arnold zahlédl devět létajících disků na washingtonskými Cascade Mountains a udělal ze svého příběhu mediální trhák, referovaly americké deníky o UFO průměrně pětačtyřicetkrát za rok. V devadesátých letech už to však bylo jen okolo dvaceti titulků ročně a tento počet stále klesá. Proč? Docent Greg Eghigian soudí, že fenomén UFO na americké půdě odráží, jak lidé vnímají vědu, technologii a co si myslí o autoritě vlády.“ Atmosféra studené války konspiračním teoriím nahrávala, Amerika se soustředila na zajištění národní bezpečnosti, k politice patřilo militantní ladění a utajování informací před nepřítelem. „Lidé přímo předpokládali, že vláda a armádní výzkum přirozeně něco musí tajit. A to byla živná půda pro nejrůznější konspirační teorie a příběhy o UFO,“ vysvětluje Eghigian. Když po pádu Berlínské zdi začalo otevřené nepřátelství s východním blokem vyhasínat a vědecký pokrok se stal mainstreamem, začalo ubývat i spekulací o UFO. |
Globální očkovací podfuk, který by zahrnoval Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), očkovací centra a Centra pro kontrolu chorob, by už ale potřeboval ke startu 736 tisíc lidí. Podobně pak utajení léku na rakovinu, řízené farmaceutickými korporacemi, by vyžadovalo okolo 714 tisíc lidí.
Po aplikaci sestavené rovnice na tyto konspirační teorie Grimesovi vyšlo, že utajování falešného přistání na Měsíci by muselo se statistickou jistotou prasknout po třech letech a osmi měsících, pravda o globálních změnách klimatu by vyšla najevo po třech letech a devíti měsících, falešná vakcinace by praskla za tři roky a dva měsíce a skutečnost o léčbě rakoviny by se vyjevila během tří let a tří měsíců.
Grimes se podíval z opačné strany i na maximální počet spiklenců, kteří by mohli být do komplotu zasvěceni, aniž by byla utajená záležitost byla po jistou dobu prozrazena. Pokud chcete udržet pod pokličkou nějakou velmi diskrétní záležitost alespoň pět let, nesmí o ní podle profesora vědět více než 2 521 lidí. Pokud jich totiž bude více, už proti vašemu záměru nestojí jen svědomí či vnitřní motivace spiklenců, ale i statistika.
Pokud má zůstat tajemství tajemstvím po dobu celých deseti let, nemělo by být ve hře více než tisíc lidí. A sto let neprozrazený komplot? Ten by vyžadoval méně než 125 informovaných.
„Nechci lidem brát jejich víru v konspirační teorie za každou cenu, nechci tvrdit, že jsou všechny nepodložené a nemyslitelné,“ říká s pokorou Grimes. „Jen bych byl rád, aby lidé alespoň zvážili do očí bijící nepravděpodobnost některých nevědeckých a protimedicínských teorií.“
