Neznámá síla vás vtáhne do kosmického korábu, kde se stanete objektem pečlivých lékařských šetření. Scénáře údajných únosů lidí mimozemšťany si jsou podobné, jako kdyby jejich tvůrcům scházel dostatek kreativity.
Příběh manželů Hillových byl však první v řadě.
Objevil se navíc na začátku 60. let, kdy ufologická mánie teprve čekala na své narození a kdy se téma mimozemských bytostí v kinematografii ještě nezabydlelo.
I proto si vydobyl publicitu, jež s osudy obou jeho aktérů - Barneyho, který zemřel právě před 40 lety, 25. února 1969, i Betty, která podlehla rakovině v roce 2004 - pořádně zamávala.
Za Ameriku spravedlivější
Onoho osudného zářijového večera roku 1961, kdy se vraceli z výletu do svého domu v Portsmouthu, však manželé Hillovi ještě postavami, které byste našli v encyklopediích, nebyli.
Daleko měli ale i do anonymních občanů, kteří by ve svém bydlišti zapadli. Rasově smíšená manželství (Barney byl etiopského původu) byla v tehdejší Americe plné rasových předsudků zcela výjimečná a Hillovi z řady vyčnívali i svými občanskými aktivitami.
Byli členy unitářské kongregace, ale zejména Národní asociace pro podporu barevného obyvatelstva. A Barney působil v místním výboru Komise Spojených států pro občanská práva.
Jako aktivističtí průkopníci rasové rovnosti však do moderní historie nevstoupili.
Vyšetřuje doktor z jiné planety
Cesta z víkendových líbánek totiž neproběhla všedně. Hillovi během ní zaregistrovali, že jejich vůz doprovází létající objekt, který je nakonec donutil uprostřed silnice zastavit. Barney vystoupil, když v něm ale uviděl skupinu bytostí, dostal strach, vrátil se do vozu a z místa ujel.
Podivným setkáním, ani zvukovými efekty, které se poté po cestě autem rozléhaly, celá věc neskončila.
Doma oba manžele pronásledovaly zvláštní pocity strachu a ztráty paměti. A noční můry, které Betty provázely během příštích dvou týdnů, dodaly celé události nový rámec.
V jejích snech oba manžele dovedly malé bytosti v uniformách, bez vlasů a s vypouklými čely, do létajícího disku, kde byli podrobeni mnohým lékařským a biologickým vyšetřením.
Na důkaz toho, že k setkání došlo, jí vůdce posádky na její žádost nejprve dal velkou knihu s neznámými symboly, kvůli protestům zbytku korábu jí ji ale zase odňal.
Neměla jsem si ani odnést důkaz, ani si na setkání pamatovat, zapsala si ve svých poznámkách po probuzení Betty.
Svědectví podala důstojníkovi místní letecké základny a poté i občanské organizaci zabývající se mimozemskými létajícími objekty. Se zveřejněním kauzy však manželé nepospíchali – i podle těch, kteří s nimi rozhovory vedli, se obávali bulvarizace svého příběhu.
Pozornost skandalizujících médií byla to poslední, po čem by smíšený pár v raných šedesátých letech v USA toužil.
Hlavně Barney Hill s renomé známého lokálního občanského aktivisty byl opatrný. Ne neodůvodněně se bál, že "setkání s UFO" zcela přehluší jeho boj za důstojný život pro lidi všech barev pleti.
Plné publicity se tak dostalo celé kauze až o čtyři roky později, kdy manželé o svém případu promluvili na kvakerské sešlosti v Doveru. A to jen proto, aby reagovali na neautorizovaný popis svého nočního setkání v listu Boston Traveller.
Nakreslete mapu
Ještě rok předtím však oba manželé podstoupili, ve snaze celou věc objasnit, sezení s odborníkem na hypnózu Benjaminem Simonem.
Na rozdíl od snů své manželky, v nichž bytosti mluvily anglicky, podle Barneyho mluvili mimozemští návštěvníci mumlavou řečí, které nerozuměl – a s ním komunikovali telepaticky. V kosmické lodi mu provedli několik vyšetření, včetně genitálií a odběru vzorku spermatu, a poté jej odvedli zpět do auta.
Bettiny výpovědi při hypnóze se kryly se zápisky z jejích snů, na lékařovu výzvu však tentokrát načrtla i nákres "hvězdné mapy", kterou jí měli mimozemšťané ukázat.
O čtyři rok později z jejího náčrtu amatérská astronomka Marjorie Rushová vydedukovala, že mapa, kterou měli údajní mimozemšťané Betty ukázat, byla kreslená z pohledu systému Zeta Reticuli – a že tedy návštěvníci přiletěli z jedné z planet, které kolem Zety Reticula obíhají.
A závěr po sezeních? Bettiny "vzpomínky" měly podle doktora Simona vycházet z jejích nočních můr a Barneyho jimi byly inspirované.
Samotný Barney, ačkoli odměřeněji než jeho žena, však autentičnosti setkání právě díky svým výpovědím pod hypnózou uvěřil. Upozorňoval, že zatímco mnohé drobnosti jeho verze byly s Bettyninou verzí propojené, mnohé jiné byly svébytné a popisovaly věci, o nichž Betty nevypověděla.
Ačkoli hypnóza podle doktora Simona neosvětlila všechny prvky příběhu, přesto nabídla nejpřijatelnější vysvětlení. A Betty rozhodně pomohla – její noční můry ustaly.
Z bojovníka "kontaktérem mimozemšťaňů"…
Obavy opatrného Barneyho Hilla se nakonec vyplnily. Jedna záhadná noční epizoda dominovala celému zbytku jeho života.
Když před čtyřiceti lety zemřel, zabíraly většinu prostoru v jeho nekrolozích létající talíře.
Jeho boj za práva Afroameričanů, jeho doživotní činnost v Národní asociaci pro podporu barevného obyvatelstva, jeho právní bitvy proti diskriminaci na pracovištích upadly v zapomnění jako oběť "mimozemšťanů".
… z aktivistky babičkou ufologie
Na rozdíl od svého muže se Betty přimkla k tématu, které jí noční epizoda přihrála, s daleko větší vášnivostí.
Ochotně dávala rozhovory médiím, expertům i "expertům", objevovala se v televizních talk show. Stoupenci teorie UFO u ní měli vždy dveře otevřené a jezdila za nimi po celém světě.
Mimozemšťané se stali jejími nejlepšími přáteli. Svou poslední knihu věnovala "S láskou UFO".
"Později byla," uvedla autorka jejího životopisu Kathleen Mardenová, "zcela jinou osobou než onou skeptickou, racionální ženou, jakou byla během éry boje za občanská práva, jako politická aktivistka a Barneyho žena."
"Setkání s UFO" z roku 1961 nebylo jediné, které do konce svého života zažila.
Na otázku, proč je právě ona schopna, na rozdíl od ostatních, vidět tolik mimozemských létajících objektů, odpovídala: "Co vidíte, když se díváte na oblohu? Hvězdy? V tom to je. Pak bude to jediné, co budete vidět, jen hvězdy."
