„Každý by měl otevřít své srdce a otevřít svůj domov a prostě se vyvarovat tomu, aby se choval jako idiot.“ „Často nám schází síla nebo odvaha podniknout i malé kroky, přesto si stěžujeme, že se nám brání v těch velkých.“ „Anarchista znamená mít dobro v srdci.“ Ony citáty popisují filozofii, která jeho život rámovala, docela věrně.
A napětí, které osudy muže, jenž se po celý život živil jako zedník, zase vystihují některé jeho činy: kromě padělání šeků to byly bankovní loupeže, z nichž šly peníze na odboj proti diktátorskému frankistickému režimu ve Španělsku i pro rodiny perzekvovaných, na padělání dokladů pro potřeby latinskoamerických i evropských geril, osvobození jednoho z předáků Černých panterů nebo plánování únosu nacistického vraha Klause Barbieho.
Chudoba mě obohatila
Lucio Urtubia: Che Guevarovi navrhoval zničit americký kapitalismus Přečtěte si o kouscích, které za svůj dobrodružný život Urtubia stihl. Defilují v nich gerily Tupamaros i Grupos de Acción Revolucionaria Internacionalista, Che Guevara, CIA i ETA. |
Narodil se v roce 1931 v severošpanělském městě Cascante ve velmi chudé rodině. „Moc jsme trpěli. Chudoba mě však obohatila. Ztratit respekt k systému, církvi, soukromému vlastnictví a státu bylo úplně přirozené,“ bude vzpomínat později.
Aby se vyhnul vojenské službě v diktátorském režimu, utekl v roce 1954 se svými společníky do Francie, předtím však stihl vyloupit sklad firmy, v níž pracoval. V Paříži si začal vydělávat jako zedník a ze zednických výplat žil až do důchodu. Vstoupil do anarchistické federace, seznámil se s André Bretonem a Albertem Camusem, především však s hrdinou protifrankistického odboje Francescem Sabaté „El Quico“ Llopartem, jehož jistý čas ukrýval u sebe doma.
Podporoval španělské exulanty v Toulouse i Perpignanu i členy podzemních anarchistických odborů Národní konfederace práce v Madridu či Zaragoze. Se svými soudruhy Urtubia podnikal výpady do španělských měst, aby vylupoval banky. Z peněz financoval odboj a rodiny vězněných.
Georges Brassens: pokorný anarchista, pornograf a legenda šansonu Jeho desek se prodalo na 18 milionů, přesto žil i v době své slávy v dělnickém bytě bez elektřiny a plynu. Odmítl Řád čestné legie, "vyznamenání" od prostitutek si ale upřímně vážil. Šansoniér Georges Brassens byl vždy na straně společenských outsiderů. |
V té době se začal též věnovat padělání. Nejprve dokumentů. Později – v šedesátých letech – i peněz. A nakonec cestovních šeků mohutné banky Citibank. Celkem padělky stodolarových šeků vydělal údajně až dvacet milionů dolarů, banku však připravil o mnohem víc. Začala ztrácet důvěryhodnost a její akcie klesaly, když tedy Urtbiu zadržela po třech letech plundrování finanční instituce s kufrem plným falešných šeků, Citibank se s ním ráda mimosoudně dohodla. Anarchista svolil s odevzdáním padělatelských matric, po pouhých šesti měsících opustil vězení a vrátil se k zednické lžíci.
Později v rozhovoru pro magazín Vice prozradil, že sám padělatelskou techniku neovládal. „O výrobě štočků například nevím vůbec nic, jsem přece zedník,“ vypověděl. Dovedl však sehnat materiál, obklopit se šikovnými lidmi a vše zorganizovat. „Ale jakkoli dobrý padělek může být, je to padělek. Bude mít chyby. Nikdy nebude jako originál. Jde o to vybrat ty kousky, které mají vad nejméně,“ vysvětlit.
Nerespektovat ty, co si to nezaslouží
Morální problémy neměl se svými loupežemi, podvody či paděláním nikdy. Ospravedlněním mu byla chudoba a vysvětlením přesvědčení, že skutečnými lupiči jsou bankéři a politici. Ze svých kriminálních akcí nezbohatl ani on, ani jeho společníci, všechny výnosy šly podvratným revolučním skupinám po celém světě. Proto mu vynesly přezdívku moderní Robin Hood.
Řecký Robin Hood: lup rozdává chudým, z věznic prchá helikoptérou Nejnebezpečnější muž Řecka. Stát Vasilise Paleokostase nenávidí a vypisuje na něj odměny za milion dolarů, lidé ho zbožňují. Víc než to, je pro ně symbolem vzpoury. Čtrnáct let je na útěku, vylupuje banky, vydírá a unáší bohaté. Peníze rozdává chudým rodinám v horské oblasti, odkud pochází. |
Podle komentátorů i svých bližních byl paradoxním žijícím mýtem. Rukama mu prošly miliony, s baretem na hlavě však žil prostý život zedníka. Stal se svého druhu celebritou, úzkostlivě se však držel pokory. „Vždy jsem byl jen ’nikdo’,“ prohlásil v rozhovoru před šesti lety. Ke svému přesvědčení nepotřeboval traktáty. „Citáty a rozpravy jsou pro kněze a politiky,“ říkal. Základem jeho světonázoru bylo nebát se nerespektovat ty, kdo si respekt nezaslouží.
Svoje myšlenky postavené na svérázné praktické filozofii vyložil v knize Moje živoucí utopie. „Utopie znamená, že něco vytvoříte tím, co jiní považují za neužitečné,“ líčil.
„Každý musí svoje problémy řešit sám a nikdo nemůže od nikoho jiného nic očekávat. Co to je za nápad čekat, že vaše problémy může vyřešit nějaká církev nebo idiotský politik?“ soudil.
„Nelituji zhola ničeho. Kdybych začal žít svůj život zase znova od začátku, udělal bych všechno stejně. Na jednu věc jsem hrdý především. Že jsem se postavil před soudce a prohlásil: ’Ano, pane, jsme anarchista, protože věřím v anarchii,“ říkal.
