Průměrný muž, který žije v České republice, naskočí do sexuálního vlaku kolem osmnácti let, kdy si začne naplno užívat sexu. Tvrdí to alespoň výzkum sexuálního chování české populace sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny. Pokud se bude náš "pan průměrný" řídit celoevropským průměrem z roku 2011, může se těšit, že za svůj život vyzkouší v posteli devět žen.
Průměrně bude souložit dvakrát týdně a se svým intimním životem nebude spokojený. Podle výzkumu z roku 2012, který provedla agentura STEM/MARK, musí osmdesát procent Čechů podniknout první krok, aby k sexu vůbec došlo, třetina z nich je nespokojená se svým sexuálním životem a v šedesáti procentech případů je příčinou nespokojenosti právě nízká sexuální frekvence.
Tím víc bude na sex myslet. Bude-li i v tomto ohledu dodržovat evropská měřítka, denně na něj pomyslí devatenáctkrát. Výzkum z roku 2011 dokonce dospěl k závěru, že na něj muži myslí stejně často jako na jídlo a dvakrát častěji než ženy.
Nespěte a nebydlete spolu
Až období nevázaného sexu a střídání známostí pomine a nastane čas zodpovědnějšího přístupu k životu, nebude to podle vědců žádná legrace. První zklamání průměrného muže přijde v okamžiku, kdy si uvědomí, že se svou zákonitou manželkou neměl před svatbou spát. Alespoň takový osud vykreslují výzkumy. Páry, které spolu před svatbou nesouložily, mají podle nich o dvaadvacet procent stabilnější manželství, jsou v něm o dvacet procent spokojenější, mají o dvanáct procent lepší komunikaci a o patnáct procent kvalitnější sexuální život.
Dobrý nápad nebylo podle průzkumů ani společné bydlení před svatbou. Dělá to tak sice víc než osmdesát procent Evropanů, náš průměrný muž však tímto neuváženým krokem výrazně zvyšuje riziko pozdějšího rozvodu. Vědci by mu totiž objasnili, že páry, které spolu začnou bydlet už před zásnubami, mají devatenáctiprocentní pravděpodobnost, že se rozvedou. Oproti tomu u těch šťastlivců, kteří se sestěhovali až po svatbě, je riziko pouze desetiprocentní.
Předpokládejme, že se našemu průměrnému muži tyto záludnosti předmanželského stavu podaří úspěšně překonat a dospěje ve svém životě ke stádiu, kdy se začne snažit o zplození potomka. Vyvstává tak před ním další nelehký úkol. Podle výzkumu z roku 2010 bude muset do své partnerky ejakulovat sto čtyřikrát, než se jí povede otěhotnět. Při průměrné frekvenci sexu čtyřikrát týdně to tedy bude trvat přibližně půl roku, než začne být aktuální nákup výbavy na miminko. Přičemž není třeba zdůrazňovat, že partnerka průměrného muže bude závistivě šilhat po všech kočárcích už se značným předstihem.
Sex až do konce života
Po narození dítěte se náš průměrný muž bude muset soustředit na zcela jiné věci, než jsou erotické hrátky. Podle výzkumu z roku 2012 dojde u šesti z deseti novopečených rodičů k výraznému poklesu sexuální frekvence a třetina z nich se začne výrazně víc hádat než před narozením dítěte. Čtyřicet procent potom tvrdí, že po porodu se pro ně stal jejich partner či partnerka méně přitažlivý.
A nemá cenu nalhávat si, že to bude postupem času lepší. Alespoň pokud bude všechno probíhat podle závěrů, k nimž dospěl výzkum z roku 2010. Zatímco čtyřicetiletí až devětačtyřicetiletí udávali, že mají sex průměrně jednou týdně, o deset let později už to bylo méně než jednou za měsíc.
Věšet hlavu však není třeba. Výzkum z roku 2007 tvrdí, že senioři mají bohatší sexuální život, než se většina lidí domnívá. Sexuálně aktivní zůstává přibližně polovina lidí mezi šedesáti a pětasedmdesáti lety, dokonce si užívají i orálního sexu. Sexuální prožitky ovšem kazí skutečnost, že v tomto věkovém období má už téměř čtyřicet procent mužů problémy s udržením erekce.
