Byl mužem nekontrolovatelné a bezbřehé sexuality, mystikem a okultistou, básníkem a experimentátorem s drogami. Ne náhodou, žil totiž v pohnuté době, kterou určovala upjatá morálka potlačující lidskou sexualitu, stejně jako překotné společenské změny, před nimiž mnozí lidé utíkali do okultismu.
Fotogalerie |
Edward Alexander Crowley se narodil v září 1875 v anglickém městečku Leamington do rodiny majitele malého pivovaru, oba rodiče byli fanatickými přívrženci sekty plymouthských bratří. Jeho přísný otec zemřel, když Edovi bylo jedenáct, načež chlapec začal být nezvladatelný. Matka jej jednou v záchvatu hněvu nazvala Šelmou z Apokalypsy, což Edwardovi už tak nějak zůstalo.
S matkou odešel do Londýna za strýcem, uznávanou osobností náboženských kruhů a známým filantropem. Jenže kromě toho byl též zlým, pokryteckým člověkem, který v mladém Crowleym jen upevnil pocit znechucení z měšťácké společnosti. V té době se začala projevovat Crowleyho fixace na sexualitu, nejspíš jako kompenzace za nedostatek lásky a blízkosti od nábožensky zapálených rodičů. O panictví přišel ve čtrnácti se služebnou v posteli svojí matky. Když to prasklo, matka a strýc ženu vyhodili, načež přežívala na ulici jako alkoholička a prostitutka, než ji našli zavražděnou.
K vrcholkům blaha
Ve dvaceti se Crowley zapsal na slavnou Trinity College v Oxfordu, kde studoval filosofii, psychologii a klasickou filologii, vynikal také jako závodní hráč šachu. V té době jej uchvátila magie a po zážitku jakéhosi osvícení na cestě po Švédsku si změnil křestní jméno na Aleister. Za studií maloval a hlavně psal, především poezii, ale také povídky a hry. Svoje díla vydával vlastním nákladem, ovšem bez valného úspěchu. Jeho sbírku erotických básní s všeříkajícím názvem Bílé skvrny jeden kritik ohodnotil jako „nejnechutnější dílo anglické literatury“.
Jako třiadvacetiletý vstoupil Crowley do Hermetického řádu Zlatého úsvitu (The Hermetic Order of the Golden Dawn), jednoho z nespočtu „tajných“ okultistických společenství. Mezi jeho členy se počítali například básníci William Butler Yeats a Arthur Edward Waite. Bratr Perdurabo (latinsky „Vytrvám“), jak si Crowley začal říkat, se však nejúžeji spřáhl s jistým Allenem Bennettem.
Společně rozvíjeli magické rituály experimentováním s hašišem, opiem, kokainem i heroinem a Crowley se stal jedním z objevitelů účinků meskalinu. V roce 1900 však Bennett svého přítele opustil, aby se stal buddhistickým mnichem na Cejlonu, a Crowley byl z řádu vyhozen. Bratry pohoršovala jeho bisexualita a nenasytná promiskuita.
Odešel na skotský venkov, kde dál zdokonaloval svoje magické rituály, než se vydal na sérii cest po celém světě. V Mexiku se nechal zasvětit do obřadů místních indiánů, navštívil Hongkong a Singapur, projel Indií a vydal se do Himálaje. Vcelku zdatný alpinista Crowley chtěl půlstoletí před Hillarym a Norgayem pokořit Mount Everest, nezískal však povolení, v březnu 1902 se proto vydal na druhou nejvyšší horu planety K2. Na její vrchol nakonec nedošel, trápila ho sněžná slepota a následky nezřízeného popíjení šampaňského během výstupu, navíc chytil malárii. I výprava na třetí nejvyšší vrcholek světa Kančendžengu skončila neslavně, když se parta rozhádala, rozdělila a několik účastníků zahynulo.
Prorokem neřesti
Zpátky ve Skotsku si Crowley vzal Rose Kelly, sestru přítele, které tak umožnil vyhnout se nucenému svazku s místním pantátou. Během líbánek se do ní ale upřímně zamiloval, a zatímco se vydával za perského šlechtice Čio Chána, usadili se v Káhiře. Tam se jim narodila dcera Nuit Ma Athanoor Hecate Sappho Jezebel Lilith, která však o dva roky později zemřela na tyfus. Manželství se začalo hroutit.
Pan Crowley se svou ženou Rose Kelly a dcerkou Lolou
Aleister Crowley s jednou ze svých partnerek
Během pobytu v Egyptě Crowleyho navštívil „jeho osobní anděl strážný“, který mu během nočního rituálu nadiktoval Liber Al Vel Legis, Knihu zákona. Obsahuje proslulou premisu, že „dělat, co chceš, ať jediným je zákonem“ a že „láska je zákon, láska podřízená vůli.“
V roce 1912 jej oslovil Theodor Reuss, zakladatel kvazitemplářského řádu Ordo Templi Orientis, který je dodnes činný hlavně na druhé straně Atlantiku. Crowley se stal bratrem Bafometem, jméno dostal podle démona s hlavou kozla a pentagramem na čele, a šéfem britské odnože řádu s titulem Nejvyšší a Svatý král Irska, ostrova Iona a všech Britů náležejících ke gnostickému chrámu. Po vypuknutí velké války napsal několik protibritských, respektive proněmeckých pamfletů, ve skutečnosti však působil jako agent v zájmech britské monarchie. I ve Spojených státech, kde jinak s prostitutkami zdokonaloval svoji sexuální magii.
Po skončení války odešel Crowley se svými milenkami a příznivci na Sicílii, kde poblíž městečka Cefalù založili opatství Thelema. Život komunity určoval přísný řád, každý den pořádali rituální procesí k uctění Slunce a přes noc slavili divoké obřady sexuální magie.
Místní Crowleyovi žáky vcelku tolerovali jako neškodnou partu bláznů. Mistr se však brzy propadl do deprese a heroinu poté, co zemřela jeho druhá dcera Paupee. V roce 1923 navíc podlehl otravě krve Crowleyho třiadvacetiletý adoptivní „magický syn“ Raoul Loveday. Údajně po rituálu, při němž pil kočičí krev, mnohem pravděpodobněji však spíš po hltu vody ze špinavé studánky v horách.
Stín padlého anděla
Doma v Británii se rozpoutala hotová mediální bouře, čtenáři bulváru uslintaně hltali více či méně pravdivé nebo naprosto vylhané detaily o oplzlostech páchaných „nejzhovadilejším člověkem na světě“. Stejně vyhrocenou kampaní skončil pozdější pokus o vydání Crowleyho biografie Deník drogového zloducha, raději ji stáhli z prodeje.
Veřejností opovrhovanému, zchudlému a na kost vychrtlému zavislákovi na heroinu přesto nechyběli následovníci ani milenky, s nimiž plodil další nemanželské děti. Nemálo z jeho partnerek skončilo na dně flašky, v blázinci nebo sebevraždou.
Aleister Crowley zemřel v roce 1947 jako dvaasedmdesátiletý na následky chronického zápalu plic.
Jeho život byl jedna velká rebelie proti ultrakonzervativnímu patriarchátu devatenáctého století. „Moje matka byla svojí přirozeností smyslnou ženou a není pochyb, že sexuální útlak ji přivedl na pokraj šílenství,“ napsal Crowley. Společnost podle něj nemůže být vyrovnaná a lidé šťastní, pokud jim platná morálka znemožňuje prožívat nejniternější ze všech potřeb člověka, totiž sexualitu. „Dokud zůstanou sexuální vztahy komplikovány náboženskými, společenskými a finančními ohledy, budou způsobovat všechny druhy zbabělého, nečestného a nechutného chování,“ napsal.
Zájem o Crowleyho proto ožil v šedesátých letech, kdy vrcholil proces uvolňování sexuální morálky v západním světě, lidé experimentovali s drogami a zkoušeli nové podoby spirituality. Crowleyho texty četli nonkonformní intelektuálové i dlouhovlasí hipíci z pomalovaných dodávek.
Dvacet let po své smrti se stal svého druhu popkulturní ikonou, kupříkladu Beatles jej vybrali mezi osobnosti zpodobněné na přebalu alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. V pozdějších dekádách se na Šelmu odvolávali také punkáči, ovšemže metalisté nebo gothic subkultura i mnohé industriální kapely. A v televizním žebříčku stovky největších Britů se Crowley umístil na slušném třiasedmdesátém místě. Šelma přitom není jen zajímavou figurkou či prorokem hedonismu, ale zosobněním premisy, že lidskou přirozenost nelze potlačovat. Trochu krotit by se ale přece jen mohla.
