SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tv„Mně to cáklo do pusy!“ vyjekl jsem zděšeně, zatímco jsem před sebou hrnul lopatou kamení usazené v kanalizaci. „To se stává, mně kolikrát taky,“ uklidňuje mě Martin, který jako čistič pracuje. Je jedním ze 60 lidí, kteří každý den lezou do podzemí, aby zajišťovali splaškům v kanalizaci volný průchod.
„Dřív jsem dělal ve studené kuchyni a to mě vůbec nebavilo. K téhle práci mě přivedl bratr. Vždy jsem se zajímal například o bunkry a podobně, tato práce mě fakt baví. Smrad mi vůbec nevadí,“ svěřuje se Martin.
Práce je to přitom opravdu nechutná. Kromě výkalů kolem vás plavou červi, toaletní papíry, hroudy tuku. „To je smrad. Já se úplně bořím,“ lamentuju, zatímco prolézám kanalizační stokou o rozměrech jen 60 na 110 centimetrů.
„V hlavním městě je celkem 3 500 kilometrů kanalizace a z toho 250 kilometrů stok má právě rozměry 60 na 110 centimetrů. Je to nejmenší průlezní profil a nachází se v centru města,“ popsal vedoucí střediska odpadních vod Pražských vodovodů a kanalizací Milan Zeliska, jak náročná práce to je.
Kanalizace se musí pravidelně čistit, jinak by se ucpávala víc a víc a splašky by nakonec neměly kam odtékat. „Funguje to ale trošičku jako duny na Sahaře. To znamená, že vyčistíte 50 metrů kanalizace a během 14 dnů tam máte ten materiál navalený zpátky,“ říká Zeliska.
Chodby se čistí tak, že do nich dělníci zavedou takzvanou proplachovačku a stříkají. „Anebo čistíme ručně. Do vstupní šachty spustíme koš, pracovník dole ho vezme, zatáhne do stoky, přitlačí a dá pokyn obsluze jeřábku, která navijákem navíjí a přitom košem odervává materiál ode dna,“ popsal vedoucí střediska odpadních vod. Další variantou je plnit koš ručně lopatou.
Občas v kanalizaci najdou vzácnosti. „Například peníze, kluci našli i řetízky, zlaté prstýnky...“ dodává čistič Martin.
