Komrsková proto jde do boje o magistrát z druhého místa. „Namístě by podle mě bylo zastropovat roční jízdné,“ míní.
Jaké jsou podle vás největší problémy hlavního města?
Celou Prahu v současné době trápí nedostatek míst ve školách. A to jak na základních, tak i středních a v mateřských. V případě středních škol k tomu ještě přispívá fakt, že zde není žádná spádovost. V Praze je navíc velký tlak na gymnázia. Způsobené to je mimo jiné tím, že ministerstvo průmyslu a obchodu v minulosti usilovalo o to, aby zde bylo co nejvíce učilišť, takže se gymnázia tolik nerozvíjela. Za poslední tři roky nicméně Praha vytvořila 500 nových gymnaziálních míst a do budoucna se ve spolupráci se Středočeským krajem mluví až o dalších dvou tisících míst.
Dlouhodobým řešením je samozřejmě výstavba nových škol. Jak ale situaci řešit teď hned?
Řešením jsou přístavby. Vybudovat novou školu totiž není vzhledem k nedostatku pozemků vůbec jednoduché. Dalším řešením je zvýšení maximálního počtu žáků ve třídách. To ale pro mě jako pro matku vážně není šťastné řešení.
V případě umísťování kontaktních center pro narkomany nebo dostavby Pražského okruhu dochází k neshodám mezi magistrátem a městskými částmi. Jak to vnímáte vy? Jde „jen“ o komunikaci, nebo je problém také jinde?
Rezervy v komunikaci tam určitě jsou, nebudeme si nalhávat, že ne. Myslím, že při zásadních stavbách, jako je například Pražský okruh, který významně ovlivňuje celou Prahu, není vhodné honit politické body. V těchto záležitostech by měl být nejpřednější zájem občana. To je nakonec případ i kontaktních center pro narkomany. Mám s paní Johnovou, která má sociální oblast na magistrátu na starosti, osobní zkušenosti a její řízení považuji za velmi chaotické.
Chaotické v čem?
Řeknu zkušenost z naší městské části. U nás se ruší točna na Černokostelecké. Paní Johnová tady byla asi před rokem, že by tam mohlo být nějaké kontejnerové stání. Úplně nadšení jsme nebyli, protože hned vedle máme jiné zařízení, které pro lidi bez domova provozuje magistrát. I tak jsme souhlasili, ale doteď se na tom místě naprosto nic neděje. Podobný odsud provází takzvaný Studentský dům, kde jsme ubytovávali studenty. Ten se magistrátu zalíbil a chtěl ho využít jako azylové centrum pro ženy. Už rok ten dům spravuje magistrát, ale centrum nikde. Snahy o decentralizace těchto služeb mi přijdou nekoncepční.
Jak by tedy měl magistrát vyjednávat například o umísťování nových kontaktních center pro narkomany?
Když někde musím ustoupit a těm lidem vysvětlit, že taková služba v jejich sousedství vznikne, musím za to těm lidem něco nabídnout. Je to stejné, jako když chce developer někde postavit dům. Proti výstavbě se vždycky někdo vzbouří. Pokud ale městská část má nějakou vizi, jak by developer měl a mohl přispět veřejnému prostoru, tak se s těmi lidmi už o tom dá mnohem lépe mluvit. Například tedy magistrát sem potřebuje umístit adiktologickou službu, dobře, ale za to pro lidi chceme třeba nová dětská hřiště. A vyhrají všichni.
Je podle vás vhodné podporovat rozvoj cyklodopravy ve městě na úkor té automobilové?
Ze všeho nejdříve je potřeba říct, že my jsme pro jakoukoliv dopravu. Neřešíme pouze cyklopruhy nebo cyklostezky. Ideální varianta by byla cyklopruhy stavebně oddělit, což v Praze zpravidla nejde. Nedokážu si představit, že bychom podporovali jen jeden druh dopravy, protože jako matka se dvěma dětmi je nemohu všude vozit na kole. Zároveň jsem ale pro to, aby - když už někdo na tom kole jezdí - měl vlastní pruh, protože jinak to může být nebezpečné. Cyklopruhy tedy podporujeme a nebudeme žádné rušit.
Praha má jednu z nejlevnějších MHD v Evropě. Zároveň ale s energetickou krizí rostou náklady na její provoz. Jak by se město mělo postavit k jízdnému?
Lidsky si nedovedu představit v době turbulentního zvyšování energií, benzinu a všeho ostatního, že by se ještě k tomu zdražila městská hromadná doprava. Jsem tedy pro nezvyšování jízdného. Namístě by podle mě bylo zastropovat roční jízdné. Ne každý si může dovolit koupit rovnou roční kupon, a když si ho kupuje po měsících celý rok, tak nakonec přeplatí. Technicky to ale prý zatím není možné.
Stát ze staveb těží, část peněz musí vracet samosprávám, zaznělo na summitu |
Praha se potýká s bytovou krizí. Bytů je málo, jsou drahé a nájmy v nich jsou také vysoké. Jaký je váš lék na tuto situaci?
Co se týče výstavby nových nájemních bytů, máme nově založenou Pražskou developerskou společnost. Ta se nyní například ujala stavby bytového domu v lokalitě Bohemians, kde je už dlouhé roky stavební povolení. Z mojí zkušenosti společnost velmi dobře komunikuje a vyjednává s městskými částmi, což je dobrá cesta k efektivnější výstavbě. V programu máme, že do roku 2030 bychom chtěli dosáhnout toho, že každý rok vznikne nejméně 500 nových bytů.
Jak magistrát, tak městské části mají navíc tisíce prázdných městských bytů. Jak zefektivnit využívání městských bytových fondů?
Je to poměrně jednoduché. Klíčem je co nejvíce investic do oprav. Protože nevyhovující stav je nejčastějším důvodem, proč jsou prázdné. Zároveň je také potřeba zrychlit tempo těch rekonstrukcí a následné rozdělování bytů lidem. Zájem o ně je totiž enormní.
Téma, které teď hýbe celou Evropou, je energetická krize. Praha vlastní stoprocentní podíl v Pražské plynárenské a částečný podíl v Pražské energetice. Má město nějakou možnost ztlumit dopady této krize na své obyvatele?
Magistrát může pomoci městským částem, což má nakonec dopad i na koncového odběratele. A to dvěma způsoby. Jednou z cest je umisťování fotovoltaických panelů na městské budovy, typicky na školy. Navrhujeme také zastřešit parkoviště a umístit solární panely na tyto střechy. Přímo lidem s tímto může magistrát i nadále pomáhat skrze Pražskou společnost obnovitelné energie. Ta Pražanům bezplatně pomáhá s vyřízením žádosti o dotace. S fotovoltaikou však Praha měla začít už mnohem dříve.
