Poslední roky se střídají nečekané situace s velkým dopadem do rozpočtů. Co znamenaly pro vás jako ekonomického náměstka?
Samozřejmě jsme museli některé výdaje stahovat. S příchodem covidové vlny vznikly některé nové výdaje, se kterými se nepočítalo. Činnost na úrovni státu ale nezahálela a dostávali jsme následně kompenzace, které nám byly schopny vykrýt věci, které jsme neplánovali.
Při diskusích o rozpočtu na zastupitelstvu zvládáte komentovat i detaily a skoro působíte, že je to vaše záliba. Je to tak?
Ekonomika mne baví. Mám rád určitý řád a čísla jsou pevná. Vystudoval jsem sice ekonomiku železniční dopravy s důrazem na provoz, ale nakonec mi život přinesl, že jsem se věnoval běžné ekonomice.
Letošní rozpočet by měl zůstat v plusu, co bude s přebytkem?
V plusu by měl být díky tomu, že předpokládáme čerpání posledního úvěru 450 milionů, který ještě není dočerpaný. Úkolem číslo jedna pro ekonomického náměstka po volbách bude udržet město v pásmu rozpočtové odpovědnosti. Tedy být pod šedesáti procenty poměru příjmů města vůči zadlužení. Je to proto, že se začínají objevovat dotační programy, kde je to podmínkou. Byla by škoda, kdyby kvůli tomu město na některé dotace nedosáhlo, třeba u brownfieldů. Není to tak složité, stačí nedočerpat část úvěru, byť byl před třemi lety sjednán za velice dobrých podmínek a banka je dodnes drží.
Jak hodnotíte výši dluhu zhruba 1,7 miliardy? Opozice prohlašuje, že jste ho mohli snížit víc.
Koalice slíbila, že dluh bude nižší, a takový i bude. Může být ještě snížený o pár desítek milionů, což možná bude, pokud se nenačerpá těch 270 milionů. Zahodili bychom tím ale možnost půjčit si peníze za velice levný úrok. Město se nikdy bez dluhu neobejde, jeho investiční výkonnost je zhruba půl miliardy.
Máte tři mandáty, přitom není neobvyklé, že u větších témat hlasujete různě. Jak to ve vašem klubu chodí?
Primárně ctíme mandát zastupitele, který se má rozhodovat vlastní hlavou na podkladě získaných informací. Můj pověstný deníček skutečně fyzicky existuje, každý den svým kolegům dávám informace o veškerém dění, které na radnici zažívám. Ke všem materiálům projednávaným radou a zastupitelstvem se scházíme na grémiích, kam mají přístup všichni členové. Hlasování na zastupitelstvu si někdy rozdělíme podle pluralitních názorů v hnutí. I když k nim třeba neinklinujeme, řekneme například, že jeden bude hlasovat tak a dva tak, a tím vyjádříme, jaký je u nás v hnutí názor.
Čekáte po volbách posílení?
Chtěli bychom získat o jeden až dva mandáty víc. Ale žádné horentní cíle si neklademe.
U hnutí nelze opomenout postavu zakladatele Roberta Runtáka, exekutora, podnikatele, sběratele umění. Jak moc se projevuje na směřování hnutí?
Umí to odmoderovat, ale u nás je obrovská pluralita, není to despotické. Umí velice dobře formulovat svoje názory, mám obdiv k tomu, jak sleduje dění v různých médiích a snaží se nás informovat. Pracuje asi osmnáct hodin denně ve všech svých aktivitách. Otázka je, kdo se k němu připojí, máme velice košaté polemiky. Hnutí je sestaveno z lidí fundovaných v různých oblastech. Vážím si, že se Robert nemontuje do věcí, kde není tak zdatný.
Velkým tématem vašeho hnutí je zeleň ve městě. Kde se dá ještě vysazovat?
Možná už od devadesátých let jsme si v Olomouci zadělali na problém nepromyšleným urbanismem, jelikož máme všude sítě a nemůžeme stromy dostat, kam bychom chtěli. Je to řešitelné jejich překládkou, ale to znamená investice. Teď dáváme stromy, kam se dá. Nevadí nám, že třeba na Masarykově třídě je to jen stromořadí o čtrnácti stromech, protože si myslíme, že i to má význam pro mikroklima.
Jak to vypadá s Holickým lesem vysazeným v roce 2013? Podaří se mu dorůst?
Odborníci říkají, že možná ne. V okrajových částech ale vidím patnáctimetrové stromy, možná tedy ještě počkejme. Každopádně je to zkultivovaná část a oproti předchozí skládce přináší nesmírný užitek. Bojím se, že tomu nesvědčí množství lidí, kteří tam jsou.
Jak vybalancovat otvírání nových parků a základní údržbu v nich, která někdy pokulhává?
Je to o penězích. Pro letošek jsme zase vyčlenili pro parky půl milionu korun na provoz, tedy na dennodenní úklid. Všímáme si velké nerovnoměrnosti. Přesně už víme, kde je potřeba koše zvětšit, jednoduché řešení. Jde o to, jestli prioritou jsou investice a nové věci, což je pro politiky lákavé. Moje zaměření je spíš jiné.
Jak to myslíte?
Říkám tomu syndrom české nástěnky. Na začátku je vždy krásně načančaná, za měsíc jdete kolem a pořád tam jsou stejné údaje, něco tam povlává. Umíme udělat zgruntu novou, ale udržování nám nejde. V Evropě vidím, jak si lidé nastaví investici, vybudují ji a pořád ji udržují. V konečném důsledku je pak na výdaje potřeba mnohem méně peněz. V novém programu chceme, aby se dávaly peníze na údržbu cest či zeleně mnohem víc, než na budování nových věcí.
Třináct let jste působil v dopravním podniku. Blížíme se elektronickým systémům odbavování?
Projekty jsou připravené. Obecně je telematika na dobré úrovni z hlediska toho, co se chce, ale nechápu, proč se v minulém programovacím období pružně nereagovalo. Je to i tím, že donátorem je Evropská unie a ta dala prioritu zateplování, recyklování, což obojí bylo dobře myšleno. Ale peníze tam zůstávaly a my je de facto budeme možná ještě vracet, namísto aby se využily pro tyto systémy. Částečně jsou zase podporované v novém plánovacím období. Aby byl systém funkční, je to investice v řádu deseti patnácti milionů, což není málo. Dopravní podnik musí dbát primárně na to, aby se jezdilo bezpečně, plynule, a my tu bohužel máme tu nešťastnou, byť pro Olomouc tradiční, tramvajovou dopravu.
V čem je problém?
Vždy jsem byl peskovaný, že nechci dopřát Olomoučanům tramvaje, ale ony sem z hlediska objemu dopravy, který tu máme, tak trochu nepatří.
Co by se hodilo víc?
Když se chtělo být ekologičtí, možná trolejbusy, které mají tak poloviční finanční náročnost, protože se neudržují tratě. Tramvajová doprava se tady měla zrušit v osmdesátých letech, kdy infrastruktura byla setsakramentsky zdevastovaná. Podobně to udělaly Opava či Jihlava, kde ji po válce neobnovili.
Teď je tramvaj v Olomouci páteřní dopravou.
Je to dáno hlediskem možnosti obsloužit velké proudy cestujících, ale ty my tady nemáme. Jestliže jsme ve městě, kde celé víkendy a celý prázdninový provoz zvládáme s jednovozovým obsazením, není to ono. Potřebovali bychom tu mít třívozové soupravy. Cena tramvajového kilometru je dnes kolem 130 korun, průměr autobusového provozu včetně kloubových je někde na šedesáti korunách. Velký rozdíl. Zatímco dopravní cestu u autobusů nám zaplatí stát, u tramvajové si ji musíme včetně napájení hradit sami.
Rozhovory s lídryRozhovorem s Otakarem Štěpánem Bačákem pokračuje představení lídrů hlavních stran, které v komunálních volbách konaných 23. a 24. září usilují v Olomouci o křesla v zastupitelstvu a radě města. Příští díl se zaměří na lídra společné kandidátky SPD a Trikolory Pavla Jelínka. Předchozí rozhovory: |
