Letos jedna z hlavních změn festivalu tkví v tom, že proběhne mnohem rychleji. Jeho program se odehraje v devíti dnech po sobě. Co sledujete tím, že jste program takto nahustil?
Náš dramaturgický záměr je, aby byl festival co nejrozmanitější. Aby oslovil co nejširší spektrum diváků, kteří si z toho vyzobou, co je opravdu zajímá. Takže je tam divadlo Minor pro rodiny s dětmi, je tam nový cirkus Losers Cirque Company i pro lidi, kteří klasické divadlo a činohru nepreferují. Naopak lidé, kteří mají rádi činohru, nebojí se vážných témat a očekávají silné herecké výkony, tak zase půjdou na Gertu Schnirch. Příznivci moderního aktuálního divadla půjdou třeba na Hamlety. A pro konzervativní diváky je tu zase Zimní pohádka Dejvického divadla.
Čemu to má ještě sloužit?
Aby se udržela festivalová atmosféra. Čím je ten festival roztáhlejší do širšího období, tak se taková atmosféra udržuje strašně těžko. A když jde člověk na představení do Činoherního studia, tak to tam vypadá stejně jako kdykoliv jindy. Ale teď doufáme, že bude z těch míst cítit, že je tu festival. Chceme tam festivalovou atmosféru vnést a udržet ji tam celý týden. Aby když tentokrát člověk vejde do Činoherního studia, aby mu došlo, že je na festivalu, hrála tam muzika, byl tam doprovodný program a aby šlo svým způsobem o společenskou událost.
Loni jste mluvil o tom, že festival po všech stránkách narostl do takových rozměrů, že zaslouží postavit profesionální tým na jeho přípravu. Vybudoval jste tedy takový tým a jak se organizace letošního ročníku lišila od toho loňského?
Je to tak, že letos se na organizaci festivalu podílí víc lidí. Už to není záležitost, že to všechno padá na mou hlavu nebo na externí spolupracovníky. Tím, že letos jsou lidský potenciál a energie větší, tak se to doufám na festivalu promítne. Očekáváme, že letos na festival dorazí zhruba 3500 lidí.
Jak velký je ten organizační tým?
Produkční tým má tři lidi plus nějaké dobrovolníky. K tomu je třeba připočíst technický tým, který tvoří lidé z Činoheráku a Hraničáře. Dramaturgem festivalu je pak Filip Nuckolls. Takže dohromady je to tým zhruba 10 lidí, na nichž ten festival stojí.
Mluvil jste o tom, že profesionální zázemí se na festivalu promítne. Jak to divák pozná?
Diváci to poznají především v doprovodném programu, který je letos bohatší než kdykoliv jindy. I když na něm spolupracuje třeba Café Max či filozofická fakulta ústecké univerzity, tak přecejen to od nás vyžaduje určitou aktivitu, což bych já sám už prostě nezvládl. A tím, že mi s tím pomáhají další lidé, to možné je. Mimochodem taková zajímavost, například při programu v Domě kultury si tam otevře kavárnu Coffe-Up a foyer nebude takový studený prostor, jako je při běžném programu v kulturáku.
Má doprovodný program nějaký hlavní motiv?
U jednotlivých částí doprovodného programu, kde to šlo, jsme vycházeli z inscenací, které tvoří hlavní program. Takže třeba s filozofickou fakultou jsme se domlouvali na besedách a přednáškách, které by vycházely z témat obsažených v samotných inscenacích festivalu. Vyvrbila se nám tak témata jako vyhnání Němců na konci druhé světové války, které obsahuje inscenace Vyhnání Gerty Schnirch. V rámci tohoto bude přednáška Martina Veselého, který popíše skutečný příběh vyhnání, jenž inspiroval knížku, která byla předlohou inscenace. Pak bude beseda s pamětnicí z Terezína paní Doris Grozdanovičovou. A navazovat na to bude i koncert kapely Květovaný kůň, která vychází z textů Norberta Frýda. Druhé téma pak bude například underground za totality, které vychází z představení Pustina od Studia Hrdinů. Je připravená přednáška Markéty Brožové, která se undergroundu za totality věnuje, a beseda s hosty o tom, jak fungoval underground v tomhle kraji.
Nicméně Pustina z programu vypadla, protože ústřední herec inscenace Pavel Zajíček má zdravotní problémy.
Pustina nebude, ale přednáška s besedou se uskuteční. A místo Pustiny bude představení Divadla Demago s názvem Hustina. Shodou okolností Jiří Maryško v Pustině hraje, takže se to nabízelo, že zaskočí, když má volno.
Bude tedy Jiří Maryško nějakým způsobem téma Pustiny ve své improvizaci reflektovat, nebo to pojme po svém a úplně jinak?
Do hlavy Jiřího Maryška nikdo nevidí a on zásadně chodí z nuly, takže co se mu z hlavy dostane na jazyk, to tam bude.
Zahájení v ulicíchFestival Kult začal v pátek v podvečer přímo v ulicích města Ústí nad Labem, na sedmi stanovištích lidé mohli lidé zhlédnout sedm uměleckých performancí. Zahájení vyvrcholilo projekcí na budovu Činoherního studia. |
Jak moc je pro kvalitu festivalu ztráta, že se Pustina se nakonec neodehraje?
Je to ztráta, protože Studio Hrdinů v současné době patří ke špičce českého divadla, o čemž svědčí i nedávné dvě ceny na Divadelních cenách v minulém týdnu. Pustina by navíc programu slušela. Je potřeba si v našem kraji připomenout historické události, o kterých psal Pavel Zajíček v kriminále. Osobně si myslím, že je nutné neustále opakovat, že komunisté jsou zlo.
Když jste letos s dramaturgem festivalu Filipem Nuckollsem stavěli program, postupovali jste jinak než v předchozích letech?
Myslíme si, že Ústí ani neumožňuje, abychom se výrazně dramaturgicky profilovali. Že bychom si třeba řekli, že letos se zaměříme na divadelní hry, které tematizují postavení ženy ve společnosti. To si mohou dovolit v Praze, v Ostravě nebo možná Brně. Ale já dlouhodobě vycházím z toho, že aby Kult měl význam, tak má přivážet to, co tu chybí. Přidaná hodnota festivalu do kulturní nabídky tohoto města by měla spočívat v tom, že sem dostaneme představení, které by se tu bez existence festivalu odehrát nemohla, ať už z finančních, technických nebo jiných důvodů.
Když se podívám na letošní program, nebo si připomenu program z let minulých, pravidelně se tam objevují špičkové soubory českého divadla. Dá se ještě v rámci sestavování programu dostat na vyšší úroveň, nebo už by se měl Kult rozvíjet spíše jinými směry?
Základní myšlenka Kultu, aby byl rozmanitý, šel napříč žánry a našel si diváky v různých koutech Ústí a okolí, je dobrá. Vzhledem k tomu, že většina představení bývá za poslední roky vždy vyprodaná, není důvod, proč bychom ji měli měnit. Ale máme dílčí cíle. Rádi bychom ve větší míře oslovovali mladší generaci. Jestliže je v současné době průměrná věková úroveň diváka mezi 35 až 40 lety, tak bychom ji rádi minimálně udrželi, možná i dostali o něco dolu. Protože my na ty věci sice budeme chodit, ale budeme stárnout. Proto je potřeba, aby tam chodili i mladší lidé, aby to pro ně bylo zajímavé a abychom neustále dokázali zachytit celou tu aktuální scénu.
Máte s Kultem ještě další ambice?
Aby divadlo chodilo víc naproti divákovi. Jedna z posilujících linek festivalu do budoucna bude, že vylezeme z klasických divadelních budov a budeme dělat divadlo jinde. Ať už to bude tovární hala, v které by se udělal větší site specific projekt, nebo to budou takové jednohubky na ulici, nebo to budou intervence do veřejného prostoru, které ani nebudou čistě divadelní. Hodně se snažím brát v potaz potenciál a charakter Ústí. Ústí má industriální charakter, který by se mohl v tom festivalu někde odrážet, aby získal jedinečnost tak, jak se to povedlo v Ostravě divadelnímu festivalu Dream Factory. Tam vybudovali festival, který má jedinečnou atmosféru a na který jezdí lidé i odjinud. A já bych byl moc rád, kdybychom i z Kultu měli takový festival, kvůli kterému bude ochotný někdo z Pardubic sednout na vlak, přijet a strávit tu dva tři dny.
Pojďme k programu Kultu. Nemá cenu rozvádět ty nejznámější kusy, které v letošní nabídce máte. Ať je Zimní pohádka od Dejvického divadla, Vyhnání Gerty Schnirch brněnského HaDivadla či Hamlety Divadla na zábradlí. Naopak bych se vás chtěl zeptat, jaké je to jedno představení, která nemá takovou značku, ale člověk by si ho neměl nechat ujít?
Letos je tam skvělé představení divadla 11:55 (za pět minut dvanáct) Regulace intimity, což jsou mladí lidé, kteří to představení kdysi nazkoušeli jako ročníkové ještě na DAMU. Dnes už jsou z DAMU všichni dávno pryč, ale pořád jedou. Vzal si je k sobě manažer uměleckého centra Jatka78 Štěpán Kubišta, vytvořil jim tam domovskou scénu a dnes s nimi pracují nejlepší čeští režiséři od Havelky po Mikoláška. A je to svěží. Myslím, že to je někdy z divadla cítit, když ho dělají mladí lidé. Má větší šťávu, spontánnost a překvapení. To představení je takový černý kůň festivalu. Když jsme ho s Filipem Nuckollsem zařadili do programu, tak od té doby jsem opakovaně zaregistroval nadšené reakce od lidí, kteří už je viděli, že právě je budeme hrát. Na divadlo 11:55 mám nejvíce pozitivních referencí z celého programu. V Ústí je moc lidí nezná, ale byla by škoda, kdyby se o ně lidé ochudili.
Jaký je hlavní motiv představení?
Odráží se tam jejich pochyby s tím, že si vybrali profesi herce. Pracují s tím, že jak se v nich mění pocity, tváře, převleky a role, zda-li to má smysl. Jestli to je hra, nebo skutečná profese.
Přeci jen bych se vrátil k inscenaci Vyhnání Gerty Schnirch, která slibuje emocionálně patrně nejsilnější zážitek z celého festivalu. Co bylo tím hlavním ukazatelem, podle kterého jste ji do programu zařadil? A myslíte, že bude v ústeckém divákovi rezonovat o to víc, že téma této inscenace je tomuto regionu velmi blízké?
Hlavní roli hrála kvalita inscenace. Tu mimojiné dokládá i Cena Divadelních novin za nejlepší činohru loňského roku. Téma hrálo určitě roli, podobné věci se tu také udály.
Čemu dalšímu by mu měl návštěvník Kultu věnovat pozornost mimo hlavní taháky?
Určitě Walls and Handbags od Losers Cirque Company. Je to inscenace, která loni získala Cenu Divadelních novin v oblasti tanečního a pohybového a která „porazila“ La Putyku. Losers Cirque Company právě s La Putykou v současnosti dominují české scéně nového cirkusu. V Praze jsou jejich představení dlouhodobě dopředu vyprodaná. Myslím si, že to bude hezký zážitek. A je to představení, na které může jít celá rodina.
Na loňském Kultu ve mně největší dojem nechala inscenace Divadla Drak Poslední trik Georgese Méliese, které tematizovala život a tvorbu jednoho z otců moderní kinematografie. Byla to mimořádná pastva pro diváka, která kombinovala herectví, filmovou iluzi a loutkohru. Najdu v letošním programu něco podobného?
Něco podobného nabídne inscenace divadla Minor Mami, už tam budem? Je to představení, které je pro podobnou cílovou skupinu, což znamená rodiny s dětmi. Je to menší představení než zmíněný Mélies a využívá více loutkohry. Navíc to pracuje s nadsázkou, kterou vezmou dospělí i děti. Ale každý jinak, dospělí v tom uvidí ten druhý plán. Představení navíc připravil Jiří Jelínek, což je velká osobnost české loutkové scény.
V programu jsem nemohl přehlédnout premiéru Činoherního studia s názvem Pan Bílý, Zrzka a ti druzí, což má být svého druhu tarantinovka na divadelních prknech. Co by měl od toho divák čekat?
Předpokládám smršť gagů, bláznivý děj a nekompromisní hrdiny.
Možná to bude trochu patetická otázka, ale co by měl Kult v jeho návštěvnících zanechat?
Já mám nejradši, když v rámci festivalu se nějaké představení zaryje lidem tak hluboko pod kůži, že třeba po letech se s někým potkám, a on si ani nemusí pamatovat, že to bylo v rámci Kultu, ale bavíme se o divadle a on říká: ‚Viděl jsem představení, při kterém jsem poprvé v životě brečel.‘ V momentě, kdy je to na naší akci, tak mě to hřeje u srdce a jsem nanejvýš spokojený. A tohle mi postačí, pokud tohle v někom letos Kult zanechá.
