„Palác francouzského typu si před 230 lety nechal vybudovat stavitel terezínské pevnosti Kaspar Wieser. Stylově se pohybuje na pomezí baroka a klasicismu, přejímá některé barokní ozdobné prvky a zároveň jiné části vynikají klasicistní až antickou strohostí,“ popisuje monumentální budovu historik Jiří Hofman.
Dům je majetkem města, které se ho rozhodlo zachránit navzdory tomu, že oprava bude velmi náročná a radnice na ni nemá peníze. Podařilo se je ale zajistit odjinud.
„Půjde o kompletní rekonstrukci celého objektu. Musejí se vyměnit či repasovat veškerá okna i dveře a všechny vnitřní i vnější omítky. Objekt je v tak zdevastovaném stavu, že z něj zůstanou jen holé zdi, vše ostatní se musí dodělat,“ vypočítává tajemník městského úřadu Robert Czetmayer.
Řadu prací budou muset udělat i restaurátoři, zejména ozdobný strop ve velkém sále.
Náklady na to vše jsou vyčísleny na 122 milionů korun. „Evropská dotace pokryje 85 procent, pět procent půjde z národních zdrojů a deset procent má zaplatit vlastník. Protože my ale tyto peníze nemáme, poskytne nám chybějící prostředky Ústecký kraj,“ přibližuje tajemník, jak se podařilo financování zajistit.
Zájem o rekonstrukci paláce projevilo sedm firem. „Když si jejich zástupci ruinu Wieserova domu prohlédli, čtyři společnosti zájem ztratily,“ prozrazuje Czetmayer.
Firmu, která se náročné opravy nezalekla, se ale nakonec sehnat podařilo. Hotová by oprava měla být do prosince příštího roku.
„Po rekonstrukci využije zhruba dvě třetiny objektu Centrum studií genocid, jednu třetinu máme rezervovanou pro Památník Terezín a velký sál bude sloužit výstavnictví, případně ho bude možné využít pro konference nebo semináře,“ předesílá Czetmayer.
Wieserův dům, který stojí u centra města u Smetanových sadů. Nese název po svém staviteli, který byl největším dodavatelem cihel na stavbu terezínské pevnosti a jako jeden z prvních civilních domů si v Terezíně postavil svou soukromou rezidenci velikosti menšího zámku.
Stavitel porušil císařské nařízení
Zajímavostí paláce je kromě už zmíněného propojení několika architektonických stylů i to, že stavitel porušil císařské nařízení o výšce domů, palác o jedno patro převyšuje ostatní stavby.
„Důvod, proč si to mohl dovolit, se snaží vysvětlit různé teorie a spekulace. Jedna z nich, zatím neověřená, tvrdí, že Kaspar Wieser byl velmi dobře spřátelen s císařem Josefem II. Dokonce až tak, že bychom mohli dnešní terminologií říci, že v rámci výběrového řízení na dodávku cihel pro pevnost byla jeho nabídka silně protežována ještě před vypsáním soutěže,“ poukazuje historik Hofman.
Wieser ale nakonec svůj palác moc dlouho nevyužíval, ještě v 18. století přešel na vojenskou správu a ta z něj udělala důstojnické kasino s luxusními ubytovacími prostory. Tehdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, jak jednou dům dopadne.
„V 50. letech dvacátého století tu proběhla obrovská přestavba, která stavebně a dispozičně dům poničila,“ líčí Hofman počátek smutné části historie paláce.
Když pak vojáci objekt na začátku 90. let opustili, tak posledních dvacet let už jen chátral. A schytával další rány. „Přízemí v roce 2002 zničila povodeň. Zloději kovů tu ukradli, co mohli, a své napáchali i sprejeři,“ podotýká Hofman.
Momentálně už ale on i všichni obyvatelé Terezína mohou s nadějí vyhlížet prosinec příštího roku a parádní vánoční dárek v podobě znovu krásného a k životu probuzeného paláce.
