Ešusy se v Telnici v Ústeckém kraji začaly vyrábět v roce 1948. Po válce armáda, policie ani věznice neměly nic, potřebovaly levné nádobí.
„Dělalo se z pocínovaného železa a tvar byl už hodně podobný tomu dnešnímu,“ říká Josef Alb, který telnickou továrnu v roce 1992 v privatizaci koupil, dal jí jméno Alb Forming a až do roku 2005 ji splácel.
A dodnes se zde vyrábí nádobí pro kempink a outdoor a patří ke špičce na světě.
Továrna na porcelán v Telnici byla založena v roce 1900 a vyráběla se v ní průmyslová keramika, jako jsou zásuvky, elektroporcelán a izolátory.
Od roku 1925 v ní společnost Reichelmann vyráběla hliníkové a kovové nádobí, přičemž v době největší slávy zaměstnávala 700 lidí.
Nejen z hliníku, ale i z nerezu, teflonu či titanu
„Tenkrát nebyly hydraulické lisy, vše se dělalo ručně, chlapi byli řemenem přivázáni ke strojům a klackem tlačili hrnce. Kovotlačitelství dnes u nás zvládne jen pár lidí, ale běžně se stále používá v Africe a Indii,“ popisuje Alb.
Tady se tehdy vyráběly třeba i konvice s labutím krkem, což jsou majstrštyky, které dnes nikdo neudělá,“ líčí obdivně ve své kanceláři Josef Alb.
Za války se v Telnici dělaly i přídavné nádrže do letadel, pak přišlo znárodnění a továrnu střídavě vlastnily firmy Meva Roudnice či Sfinx České Budějovice.
„My jsme pokračovali ve výrobě hliníkových ešusů. Někteří lidé je ale nemají rádi, protože když v hliníku vaříte čaj s citronem nebo zelí, tak ztmavne až zčerná. Lisujeme je proto i z nerezu, teflonu nebo titanu. Ty jsou hodně drahé,“ poznamenává.
V Česku stále nejpoužívanější nádobí
V České republice podle Alba ešusy pořád patří k nejpoužívanějšímu kempinkovému nádobí.
„Občas si je objedná armáda, ale už se jich zdaleka nevyrábí tolik jako před rokem 1989. Tehdy továrnu ročně opustilo zhruba 200 tisíc dvoudílných a třídílných sad, dnes tak desetitisíce,“ tvrdí majitel firmy.
Možná by situace byla mnohem lepší, jenže za socialismu nikdo nemyslel na patent a český ešus ho nemá.
„Začali je tak kopírovat v Číně a Indii, kde je nejčastěji dělají z nerezu,“ uvádí Alb k osudu nádobí, jehož název vznikl z německého slova esschale - jídelní miska.
Alb Forming ešusy prodává do celé Evropy. „Dnes spousta výrobců kempinkového náčiní utíká z Číny, protože má špatnou pověst. Čínské ešusy jsou sice nerezové, krásně se lesknou a cena je nízká, ale občas praskají,“ upozorňuje Alb.
„Víme to, protože lidé je reklamují, a tak se k nám občas dostanou. My hned poznáme, že to není náš výrobek,“ líčí majitel rodinné firmy, která je jednou ze čtyř v Evropě, jež produkují kempinkové nádobí.
Kromě „esšálků“ v Telnici umějí vylisovat hrnečky se skládacím ouškem, talíře, misky, pánve, mlékovary, jídlonosiče i s termoobalem, bandasky, čajníky, technické výlisky pro letadla, titanové kempinkové soupravy, vařiče.
Anebo cestovní samovar, v němž se voda vaří za tři minuty. Pětaosmdesát procent produkce firmy končí v zahraničí. Něco dodává pod vlastním jménem, ale také vyvíjí a dělá výrobky pro velké zahraniční společnosti.
Největším odběratelem jsou řetězce
„Momentálně se zaměřujeme na kempinkové a outdoorové potřeby. Naším největším odběratelem jsou sportovní řetězce, které vlastní sítě obchodů po celém světě,“ přibližuje šéf firmy, jež má pod Krušnými horami tři výrobní haly.
„Hlavně dodáváme outdoorové nádobí, které jsme podle jejich požadavků vyvinuli. Má jejich značku a je tam pouze napsáno, že je to vyrobeno v České republice,“ podotýká.
Dříve firma měla obrat i více než 100 milionů korun, dnes je to okolo 50 milionů. Od roku 2001 je neustále v zisku.
Dříve také zaměstnávala i 120 lidí, dnes kolem pětatřiceti. Už totiž skončila s výrobou nádobí pro humanitární organizace.
„Tendry na tyto dodávky jsou velmi složité a finančně náročné, protože ve skladu musíte mít neustále připravené tisíce sad nádobí. Už se mi do těchto věcí nechce pouštět,“ vysvětluje Alb.
