„Ve středu 8. února 1989 v ranních hodinách došlo k výbuchu v atriu budov národních výborů v Ústí nad Labem. Ke zranění osob nedošlo, hmotná škoda je značná. Na naši politickou scénu vstoupil nový pochybný a nebezpečný argument – teror,“ informoval o události 9. února 1989 všechny Severočechy krajský deník Průboj.
„Nikdo z nás nemůže mít pochybnosti, proč a čemu má tento násilný akt sloužit. Především má snahu dokázat, že reálně tu existují opoziční síly (i když nikdo z nás o tom nepochybuje), je to také důkaz odhodlání jít až doslova k destrukci naší společnosti,“ píše se dále v článku.
Tlaková vlna z dvou nastražených náloží způsobila škody zhruba za šest milionů tehdejších korun. Vyrazila odhadem tisíc okenních skel, z budovy krajského a městského národního výboru (dnešního magistrátu) na několika místech odpadly travertinové obklady, všude byly nánosy střepů.
Naštěstí nebyl nikdo zabit ani zraněn. Paní Kryštofovičové, vrátné, která měla tu noc na krajském národním výboru službu, zachránilo život to, že si v době výbuchu vařila kafe v kuchyňce.
„Nic se jí nestalo, jen byla v šoku. Vše bylo vymlácené. Střepy z rozbitých oken byly všude. Tlak rozbil i skla v příčkách, jež oddělovaly kanceláře a chodby. Na vnitřních chodbách byla na zemi dvaceticentimetrová vrstva střepů a sutě,“ vzpomíná Jitka Kuželuhová.
„Těžké psací stroje vlna odmrštila i několik metrů. Jeden proletěl i dveřmi od kanceláře. Nábytek byl kompletně poničený,“ vypráví dál Koželuhová, která v roce 1989 pracovala na hospodářské správě krajského národního výboru a jejíž kancelář v prvním patře se nacházela jen několik metrů od místa výbuchu.
Obdobně vypadala i pracoviště generálního ředitelství Výstavby severočeského kraje sídlícího v budově, kde má dnes zázemí státní policie.
„Nikdo nám v tu dobu neřekl, co se stalo, ani jak dlouho budou všechny budovy uzavřené. Každý den ráno jsme přišli k práci a příslušníci Veřejné bezpečnosti nás poslali zpět domů. Zhruba po čtyřech dnech jsme mohli do kanceláří. Pracovat se začalo poté, co byla zasklena okna,“ říká další pamětnice Eva Pavlišová.
Bomby vyrobil profesionál
Bomby tvořilo celkem asi 10 kilo trhaviny Gelamon, růžový a fialový budík Mirka 394 od firmy Prim a krabice z dřevotřísky. Jednalo se přitom o návazný výbuch, kdy nejprve menší nálož vystřelila tu větší do výšky a ta až poté explodovala.
Ústecký „Reichstag“
|
Kdo čin spáchal, je dodnes opředeno různými spekulacemi, pachatel nebyl nikdy vypátrán. Odborníci i laici, kteří se akcí zabývali, se nicméně shodují, že se nepochybně jednalo o někoho s velkými zkušenostmi a znalostmi výbušnin.
„Neslo se, že za vším stojí Státní bezpečnost. Nasvědčovala by tomu profesionalita, s níž byl výbuch připraven, i následná kampaň v médiích,“ popisuje ředitel ústeckého městského archivu Petr Karlíček.
„Média dávala do souvislostí události v Praze při Palachově týdnu, snahy o proniknutí k Palachovu hrobu ve Všetatech a výbuch v Ústí nad Labem. Mluvilo se o opozičních protisocialistických silách, které se neštítí ničeno, ani použití dynamitu,“ doplňuje Karlíček.
Jak připomíná ústecký historik, v letech 1986–1989 došlo ještě ke třem dalším akcím, kdy vybuchly nastražené nálože – v Českých Budějovicích, Plzni a Pelhřimově. Ani v těchto případech nebyl pachatel odhalen.
Komunisté měli jasno - šlo o terorismus
Státní bezpečnost počátkem roku 1989 založila celostátní štáb nazvaný Exploze, který útoky vyšetřoval. Svou činnost ukončil v prosinci téhož roku, krátce po revolučních událostech v listopadu.
Když se u budovy dnešního magistrátu odstranily zátarasy, šlo se na výsledek atentátu podívat několik tisícovek zvědavých Ústečanů. Už den po výbuchu zasedl krajský výbor KSČ, který dal za úkol vedoucímu tajemníkovi Václavu Šípkovi vypracovat společné prohlášení k činu. K jeho znění se připojil ještě krajský výbor Národní fronty a 11. února text vyšel v Průboji.
„Výbuch v centru krajského města, který 8. února v nočních hodinách způsobil značné materiální škody, otřásl nejen okolními budovami, ale i myšlením statisíců členů našich politických, společenských a zájmových organizací, sdružených v Národní frontě,“ začíná prohlášení.
„Představuje nový krok socialismu nepřátelských sil nejen na území Severočeského kraje, ale i v celé republice. (...) obracíme se k severočeské veřejnosti: nikdo, komu leží osud socialismu na srdci, komu jde o budoucnost našich dětí a mírovou perspektivu, nesmí zůstat k těmto nebezpečným činům hazardérů lhostejný,“ vyzývá prohlášení.
Mediální kampaň v severočeském Průboji
Severočeské stranické organizace, pracovníci závodů v Ústí nad Labem, Děčíně, Lounech nebo Teplicích i nejrůznější lékaři, učitelé, sportovci a umělci pak odsuzovali na stránkách Průboje tento „teroristický čin“ ještě několik dnů.
„Jsme rozhořčeni barbarským činem, který nemá nic společného s procesem přestavby a demokratizace života v naší zemi. Odsuzujeme tento zlovolný akt, který v žádném případě nemůže narušit společné úsilí o překonání současných obtíží při řešení dalšího rozvoje naší socialistické země,“ otiskl například Průboj reakce členů 8. uliční organizace KSČ v Chomutově.
„K odsouzení se připojili i zaměstnanci specializovaných skláren. Kromě toho, že odsuzovali čin, cítili se sami poškozeni, neboť museli urychleně vyrobit speciální izolační skla nad plán,“ dodává Karlíček.
