Bez velkého přehánění by se o jednatřicetiletém strážníkovi z Teplic dalo říct, že je specialista na práce ve výškách. "Dříve jsem dělal brigádu, při které jsme na plošině vysokozdvižného vozíku ve výšce sedmi osmi metrů stavěli haly," vysvětluje Rudolf K. Celé jméno zveřejnit nechce, prosí, aby se v novinách neobjevilo, přílišné pozornosti se ostýchá. Dělá prý jen svou práci.
Zkušenosti z brigády se mu hodily i v neděli, kdy do centrály městské policie volala žena, že její otec volá o pomoc, ale ona se k němu zavřenými dveřmi nemůže dostat. Muž je po mrtvici ochrnutý na půl těla, a když upadl přes vysavač, nemohl vstát. "S ním měl být v bytě i pes, proto na místo vyjela i skupina s odchytovými pomůckami pro případ, že by zvíře chtělo pána bránit," uvádí strážník.
Že zasahoval u všech "balkónových" případů prý byla náhoda
Hasiče ani zámečníka volat nechtěl. "Chtěli jsme předejít poškození dveří. Všimli jsme si otevřených balkonových dveří, a tak jsme se pokusili dostat do bytu tudy," popisuje. Zatímco lezl na balkon ve výšce asi tří metrů, kolega ho ze země zajišťoval. Uvnitř pak muži pomohl vstát a odjel. "Řekl, že zraněný není a že už to zvládne," dodal.
Nebyl to ale jediný podobný zážitek v jeho pětileté kariéře teplického strážníka. Vypadá to, jako by speciálně jeho volali k lezení po domech. "Byla to ale vždy náhoda, že jsem byl zrovna ve službě," říká. Jako třeba když musel přelézat balkony ve třetím patře v prosetickém domově důchodců.
Nebo před rokem v Maršovské ulici, odkud volala žena, že se jí otec neozývá, mobil přitom v bytě vyzvání. Dveře by šly těžko vykopnout kvůli dvojímu jištění, tak Rudolf K. lezl ze sousedova balkonu. Ve dvanáctém patře.
"Musíte se soustředit na každý krok, koordinovat pohyby. Závratě naštěstí nemám, přiznám se ale, že dolu se raději nedívám," uvádí. S manželkou své pracovní zážitky nerozebírá. "Každá žena policisty, strážníka, hasiče a jiného záchranáře ví, že jde o rizikové zaměstnání. Holt to musí snášet," dodává.
