Novogotická budova z konce 19. století však není zajímavá jen zvenčí, ale také uvnitř. Zřejmě nejznámějšími dochovanými prvky budovy, která je od roku 2017 kulturní památkou a která dnes slouží jako výzkumný ústav a laboratoře společnosti Orlen UniCRE, je vstupní schodišťová hala a bohatě zdobená zasedací místnost.
 |
Nepřehlédnutelným motivem haly je třídílná nástěnná olejomalba, která oslavuje činnost spolku a jeho vůdčí osobnosti. Ústřednímu poli obrazu dominuje postava dlouholetého ředitele chemičky Maxe Schaffnera.
„Obraz je zajímavý i tím, že centrální koberec na něm při jakémkoli úhlu pohledu směřuje vždy k pozorovateli,“ prozradila Marta Semerádová, vedoucí technického úseku společnosti.
Historie stavbyBudova byla postavena v letech 1893 až 1895 jako správní budova Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu, později Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Autorem plánů novogotické stavby byl podnikový stavitel Robert Langs. V roce 1931 přestala administrativní budova Spolku plnit svůj účel. Ve 30. letech byla přestavěna na výzkumné a zkušební laboratoře a byly sem soustředěny výzkumné kapacity Spolku. Poté, co bylo pohraničí obsazeno německou armádou, byl Spolek prodán. Nový vlastník, I. G. Farbenindustrie a Chemische Werke von Heyden, výzkum v nových laboratořích zastavil a větší část budovy v letech 1938 - 1945 pronajal ředitelství říšské pošty. V roce 1952 budovu převzal nově vytvořený Výzkumný ústav anorganické chemie (VÚAnCh) a své sídlo v ní má dodnes. |
Nejkrásnější místností budovy je pak bezesporu zasedací síň, která svému účelu slouží i dnes. Její interiér se dochoval v původní novogotické podobě. Střídá se zde dřevěné obložení a malované stěny.
Všechny malby pocházejí od významného ústeckého krajináře a portrétisty, malíře Josefa Reinera.
„Nedávno zde proběhla i renovace dřevěné podlahy, kterou zakrývalo lino. Do místnosti přibyly i repliky původního nábytku vyrobené na základě dochovaných fotografií. Originální vybavení podle zpráv od pamětníků bylo bohužel spáleno,“ prozradila Semerádová.
Vedle fasády a interiérů došlo i na opravu střechy, oken, topení a digestoří v celé budově. „Celkové náklady na rekonstrukci objektu dosáhly za posledních pět let výše 20 milionů korun,“ říká mluvčí společnosti Orlen Unipetrol Pavel Kaidl s tím, že na rekonstrukci střechy přispělo ministerstvo průmyslu a obchodu dotací ve výši 3,4 milionu korun.
Aby se honosná stavba přiblížila co nejvíce podobě z doby svého vzniku, dodržovaly se při opravě omítky původní technologické postupy, složení i barva. Byly zachovány také šambrány nad okny a zdobné reliéfy omítky. Do historické zasedací místnosti zase byly nainstalované přesné repliky špaletových oken.
Ve vstupních prostorách lze ještě dnes spatřit obří krb, který kdysi pomocí rozvodů vytápěl okolní místnosti a chodby. V budově, kterou si může veřejnost prohlédnout pouze při výjimečných příležitostech, se dochovaly i původní vitráže, kliky dveří či světlíky, jež propouštějí světlo do vnitřních prostor.
Ve 30. letech minulého století byla budova přestavěna na výzkumné a zkušební laboratoře. V letech 1938 až 1945, kdy byl výzkum pozastaven, si objekt pronajalo ředitelství říšské pošty. Po válce se sem opět laboratorní výzkum vrátil a funguje tu dodnes. Momentálně zde pracuje zhruba třicítka z celkového počtu 120 zaměstnanců Orlen UniCRE.
Vědci se zde dlouhodobě zabývají vývojem pokročilých anorganických materiálů, například nových typů geopolymerů či katalyzátorů. Aktuálním velkým projektem je využití regionálních druhotných surovin.
„Pomocí pyrolýzních procesů zde dnes rozvíjíme způsoby, jak z místních odpadních plastů vyrábět chemikálie s vysokou přidanou hodnotou, alternativně posuzujeme možnost zpracování odpadních rostlinných olejů,“ přiblížil mluvčí společnosti Kaidl.
