Dorantův mimořádný večer odstartoval sedmnáctikilový kapr lysec, kterého zasekl jen pár minut poté, co kolem sedmé hodiny nahodil. Kapra dostal Dorant na speciální návnadu boilies, která platí za rybí pochutinu.
„Je to návnada, která vydrží poměrně dlouho nastražená. Nasazuje se vlasovou metodou, kdy visí pod háčkem. Skládá se z různých pochutin, v tomhle případě to byla kombinace pikantní švestky a olihně,“ podotkl Dorant.
Po kaprovi se rybář odhodlal nasadit na sumce, kterého plánoval chytit už dlouho. Rybu lákal na živého cejna, jenž sám o sobě měl skoro půl metru. Sumce nakonec Dorant zasekl, z vody ho tahal celých dvacet minut. Dravec měřil rovné dva metry.
S třetí kořistí už moc nepočítal
„Když se chytá na živou nástrahu, tak ne vždy se podaří, že se sumec sekne v tlamě tam, kde má,“ poznamenal Dorant, že samotné zaseknutí není snadné. A kdy mu bylo během souboje se sumcem nejhůře?
„Když má taková ryba k 50 kilům, tak má různé finty, jak se z toho dostat. Třeba bouchá ocasem do šňůry, takže nejtěžší byl ten závěr udolávání,“ přiblížil.
Právě v případě sumce proto sáhl Dorant místo vlasce po pletené šňůře, která je v boji s takovými rybími obry spolehlivější.
"Ať už nosností nebo vůlí vůči oděru je podstatně více odolná než běžný vlasec," říká.
Po sumci zbyl Dorantovi nahozený ještě jeden prut, s další velkou kořistí už však moc nepočítal. „Nedoufal jsem, že ještě něco přijde. Jen jsem si řekl, že tam prut nechám do půlnoci,“ podotkl. Uspěl ale znovu, do třetice byl kořistí amur bílý, který měřil 104 centimetrů.
"Rybí maso není jednička na mém jídelníčku"
Věrný svému zvyku rybář všechny unikátní kousky pustil, rybí maso totiž jí jen sporadicky. „Ryby pouštím opravdu všechny, jsem ortodoxní rybář ‚chyť a pusť‘,“ vysvětluje Dorant.
„Osobně mám radši jiné maso. Ryby jím, ale není to na mém jídelníčku číslo jedna,“ poznamenal ještě.
Z Labe dosud větší ryby nevytáhl, na své chatě na břehu Labe u Libochovan přitom rybaří poměrně často.
„Krásné na tom bylo, že se to všechno odehrálo během tři nebo čtyř hodin. Dovolím si tvrdit, že se to určitě neděje běžně,“ upozorňuje Dorant, který jedinečný večer zažil uplynulou středu.
Ve svém životě už chytil větší ryby, ale ty vylovil z vody ve Španělsku. Výjimečného večera na Labi si však velmi cení. „Mám tam různá místa, znám reliéf dna, vím, jak krmit. Není to o tom, že by člověk přišel k řece a nahodil udici. Musí se tomu jít trochu naproti,“ uvažuje Dorant, který se živí jako jednatel a společník firmy na výrobu lahůdek.
