„Je smutné, že spousta nevratných rozhodnutí padne přímo od úřednického stolu, bez důkladné znalosti konkrétní situace,“ říká aktivista, student práv a jeden ze zakladatelů sdružení Ústecké šrouby Lukáš Blažej.
Kdo všechno stojí za Ústeckými šrouby, o kterých je od roku 2016 slyšet v Ústeckém kraji stále častěji?
V roce 2015 jsme se Karel Karika (nynější místostarosta ústeckého centrálního obvodu – pozn. red.), Vladimír Charvát (zastupitel centrálního obvodu) a já dohodli na založení spolku. Nechtěli jsme dělat velký spolek, takže i když je kolem nás ještě další spousta nadšených lidí, tak za ním formálně stojíme pouze my tři.
Co je vaším cílem?
Ochrana životního prostředí v Ústeckém kraji, čemuž se hlavně mí kolegové věnovali už delší dobu. Nejprve jsme chtěli přesvědčovat investory a úřady, že lze některé věci dělat lépe s ohledem na ochranu přírody. Časem se ale ukázalo, že na dobře míněná slova většinou nikdo nedá a v podstatě je potřeba využít všech prostředků, které nám dává k dispozici naše legislativa.
Jaký byl váš první případ?
První naší akcí bylo zastavení zbytečného kácení stromů v Ústí, tou první větší pak výstavba obchodního domu v ústeckých Všebořicích, kde má vedle opuštěného obchodního centra vzniknout další. V současné době je projekt ve fázi stavebního povolení, které chceme zrušit. Nyní čekáme na rozhodnutí soudu, na který jsme se obrátili v roce 2016.
V současnosti jste podle počtu správních řízení největší spolek zabývající se ochranou přírody a krajiny v kraji.
Dnes jsme ve fázi, že máme žádosti o informování na všech obcích s rozšířenou působností a na všech důležitých institucích v kraji. K tomu postupně procházíme i jednotlivé obce, odkud máme informace, že nefungují úplně správně. Teď se zaměřujeme hlavně na systémové chyby nebo nějaké větší kauzy, jako je třeba výstavba vil u Habrovického rybníka v Ústí. Systémový problém je zase například časté udělování výjimek z lesního zákona při zalesňování vykácených ploch. Většinou se ozve někdo, kdo s tím má co do činění. Upozorní nás, že daná instituce není schopná, ať už z důvodu politického, nebo tlaku nějakých zájmových skupin, problém vyřešit a bylo by dobré, abychom ho řešili my.
V čem se například spolek Ústecké šrouby angažuje
|
To všechno musí stát spoustu peněz. Kdo vás financuje?
Od začátku se většinou dotujeme ze svých vlastních zdrojů. Pro představu jeden soudní poplatek stojí 3 tisíce korun, když k tomu přidáme odkladný účinek, tak to jsou 4 tisíce. Tím, jak rozšiřujeme působnost, tak nás to stojí také víc peněz. Třeba na zoologický průzkum k soudnímu řízení u kauzy kolem Habrovického rybníka se nám ale podařilo získat peníze z Nadačního fondu proti korupci nebo jsme z participativního rozpočtu Pirátské strany získali patnáct tisíc korun na úhradu soudních poplatků či odborných studií.
Kolik vaše činnost zabere času?
Těžko říct. Nedokážu odhadnout, kolik času tomu věnují všichni ostatní. Já osobně spolku věnuji dvě až tři hodiny práce denně. Když se k tomu nicméně připočtou i další dva kolegové a desítky dobrovolníků, bude to docela dost času. Pro představu, biologický průzkum v jedné konkrétní kauze trvá kolem 12–15 hodin. Ten boj s větrnými mlýny je dost vyčerpávající. Na druhou stranu pak ale vidíme příklady, kde se něco povedlo. A to nás zase nabije.
Berou vás už instituce jako partnera? Jaká je vlastně spolupráce s úřady?
Magistrát v Teplicích nebo Městský úřad v Duchcově jsou výborné úřady. Jejich rozhodnutí jsou založená na odborných argumentech, můžeme spolu konzultovat případné nejasnosti, byť ne vždy se úplně shodneme. Proti tomu stojí osecký městský úřad či děčínský magistrát. Ty nám ani neposílají úplné podklady a argumentují jiným výkladem zákona. Vyslyšet snahy o odborný dialog tam nepřichází v úvahu. Ostatní města jsou někde mezi tím, je to docela široké spektrum. Rozhodování státní Agentury ochrany přírody a krajiny se za poslední dobu také rapidně zlepšilo, a nyní dokonce spolupracujeme na tvorbě metodické příručky, jak postupovat při solení silnic v chráněných krajinných oblastech. Na druhou stranu zase kvůli některým postupům krajského úřadu musíme připravovat žaloby a shánět peníze na soudní poplatky. Vždy jde o přístup konkrétního správního orgánu.
Vyloženě trnem v oku jste magistrátu v Ústí. Předloni na vás dokonce podal hned tři trestní oznámení, třeba že jste pomlouval nebo si přisvojil pravomoc úřadu, když jste oznámil rozhodnutí zastupitelstva, které přitom bylo veřejné. Policie vše odložila a magistrát vyzvala, aby si přes ni přestal vyřizovat osobní spory s vámi. Jak se vzájemná spolupráce vyvíjí zde?
Žaloby vykreslují asi přesně ten vzájemný vztah, který je pod bodem mrazu. Pro vedení města a některé úředníky je ta nevraživost víc v rovině osobní než odborné. Rok a půl jsem se musel soudit, abych vůbec mohl vystoupit v programu zastupitelstva. Ústí je právě také jedno z měst, které neoznamovalo jednotlivá řízení. Kvůli tomu například kdysi došlo při zateplování panelového domu k likvidaci kolonie netopýrů, protože o stavebním řízení nikdo nevěděl.
Nenavazujete svou prací na do určité míry podobně zaměřený ústecký spolek Stop tunelům, o kterém ale není poslední dobou moc slyšet?
Určitým způsobem ano. Navazujeme i na Občanskou ligu, která zde působila ještě před spolkem Stop tunelům a věnovala se hlavně ústecké Spolchemii. V některých řízeních občas přijdeme na to, že už jenom pokračujeme v jejich započaté práci. S lidmi ze Stop tunelům jsme v kontaktu. Čerpali jsme od nich informace o místních zvyklostech a problémech, co se už řešilo, jaké jsou zákulisní zájmy. Přestože svou činnost lehce utlumili, tak se ale řízení stále účastní. Takže zrovna v Ústí jsme se pro změnu my u kácení stromů stáhli trošku zpátky a přenechali to jim. My se tak můžeme věnovat něčemu jinému.
Proč vlastně zrovna název Ústecké šrouby?
Máme dvě verze. Ta první pravdivá je, že nás inspiroval spolek Střekovské matky. Jako jejich protiklad, když jsme všichni jen přes řeku. Ten druhý výklad lehce souvisí se způsobem, jakým se vykládá ochrana přírody na školách. Ta se přirovnává k letícímu letadlu, ze kterého postupně vytahujete jednotlivé šrouby. Dlouho se může zdát, že se nic neděje, ale vlastně nevíte, který šroubek bude ten poslední, než se celé letadlo rozpadne. Takže my hlídáme ty šrouby.
