Lidé s depresemi a úzkostmi z epidemie koronaviru neplní jen ordinace psychologů, ale ti s vážnějším stavem končí na oddělení psychiatrie v ústecké nemocnici. Objevují se tu samozřejmě i pacienti s psychickými potížemi, kteří jsou navíc pozitivní na koronavirus, a tak zdejší lékaři hledají nové postupy, jak je účinně léčit, i když jsou zabalení v protiepidemických overalech.
A stejně jako jinde, i tady musejí řešit jasně danou kapacitu, která není nafukovací. „V přímé souvislosti s epidemií se objevili pacienti s potížemi. Tím myslím pacienty, již potřebují pomoc a přicházejí do systému péče o duševní zdraví vlastně ‚navíc‘. Ze dne na den, z měsíce na měsíc nelze navýšit počty ambulancí, lůžek, lékařů ani psychologů. Ale můžete změnit způsob práce. Přináší to s sebou logistické problémy nejrůznějšího rázu, je nutné zapojit invenci, fantazii a často i improvizaci,“ říká Pavla Zemanová.
Od jara se podle ní rozvinula distanční péče zahrnující nejen posílání e-receptů, ale i konzultaci po telefonu, e-mailovou korespondenci, chatování. „To jde v rámci psychiatrické péče u pacientů s ‚lehčími‘ příznaky, u těch, o kterých víme. Pokud se objeví nám dosud neznámý pacient, tak tyto postupy slouží k rozhodnutí, zda přijde k vyšetření a eventuálně nastoupí k hospitalizaci na lůžko,“ podotýká.
„Je to časově a personálně náročné, ale stále musíte mít na mysli, že pacient a zdravotník se musí chránit proti přenosu infekce. Denně zvažujeme u mnoha pacientů, zda ještě zvládneme příznaky ambulantně, nebo pacienta přijmeme na lůžko. V psychiatrii není mnoho prostoru pro odkládání lůžkové péče. Od jara pracujeme na našem oddělení s menším počtem lůžek, zhruba o 40 procent. Nebylo zbytí, část nelékařského personálu – sestry či sanitáře jsme poskytli oddělením, která se starají o pacienty s covidovou infekcí,“ dodává Zemanová.
Kolik pacientů nyní léčíte ve vaší ordinaci a dá se říci, kolik jich každý měsíc přibývá?
Ambulance je k dispozici 24 hodin denně, vyšetřujeme pacienty přivezené záchrannou službou, někdy policií, strážníky. Dále pacienty, které nám odesílají praktičtí lékaři či jiní specialisté, pacienty, kteří přicházejí bez objednání. Aktuálně léčíme, kromě pravidelně docházejících pacientů, nově příchozí s úzkostmi, depresivní symptomatologií, výraznou nespavostí, ty, kteří přestali zvládat svou závislost, zejména na alkoholu.
Narostly počty pacientů, které máme dlouhodobě v péči pro závislostní problematiku, zejména u alkoholiků vidíme nárůst relapsů pití v důsledku stresu vyvolaného karanténou a omezením pohybu.
Pavla Zemanovápsychiatrička
Kdy začali tito pacienti na vaše oddělení přicházet a obáváte se, že jich bude nadále přibývat.
Pozorujeme zvýšenou poptávku po konzultacích a vyšetřeních měsíc od měsíce, narůstá zejména od letošního léta. Tady si musíme říci, že s nárůstem počtu případů infekce roste strach a krize, snižuje se hranice frustrační tolerance. A při krizi nám naskočí instinkty nutné k přežití, teprve při pominutí krize se psychické problémy začnou objevovat, člověk prostě má prostor je řešit. Nemám obavy, že případů bude přibývat, v tomto případě jsem si tím jista. Budou. Pandemie zatím nekončí. Se snížením počtu případů nemocných s covidem naroste počet psychických potíží. V odborné literatuře nyní nacházíme informace o tom, že až u jedné pětiny pacientů, kteří prodělali covid, se psychiatrické potíže objevují.
Jací pacienti k vám nejčastěji přichází a z čeho mají obavy, jak se onemocnění u nich projevuje? Bojí se například návštěv, jít mezi lidi nebo naopak jim příbuzní a přátelé chybí?
Pacienti, kteří k nám přicházejí, se dají rozdělit do tří skupin. Ti, kteří již trpí nějakou duševní poruchou, byli v péči psychiatra již před pandemií. U nich jsme na jaře pozorovali určité zklidnění, od léta však už u nich nezaznamenáváme rozdíly v průběhu jejich nemoci. Narostly ale počty pacientů, které máme dlouhodobě v péči pro závislostní problematiku, zejména u alkoholiků vidíme nárůst relapsů pití v důsledku stresu vyvolaného karanténou a omezením pohybu. K druhé skupině pacientů patří lidé, u kterých se psychické potíže objevily teprve v době epidemie. A třetí skupinou jsou lidé, u kterých se psychické potíže objevily po prodělání infekce. Obecně k příznakům, se kterými k nám pacienti přicházejí, řadíme úzkost, propady nálad, kolísání emocí, nespavost, snadnou unavitelnost, nesoustředění, pocity bezradnosti, potíže s pamětí. Narůstající psychická nepohoda souvisí s omezením sociálních kontaktů, pobýváním ve stále stejné sociální skupině, nemožností provozovat sportovní či kulturní aktivity. Lidem chybí možnost volby volnočasových aktivit. Všem nám chybí ty drobné radosti všedního dne, při kterých se můžeme uvolnit, vypovídat se. Může se stát, že původně drobné potíže, které bychom zvládli sami, narostou při nedostatku možnosti uvolnit se do takové výše, že vyhledáme psychologa nebo psychiatra.
Pavla Zemanová
|
Je více pacientů, kteří se obávají onemocnění covid-19, jejich psychický stav zhoršila dlouhotrvající nařízená opatření, nebo těch, kteří kvůli této nemoci přišli o práci a mají obavy z nejasné budoucnosti?
Myslím, že v současnosti více lidem vadí karanténa a omezení pohybu, narůstá únava z pandemie. Až po odeznění pandemie pochopitelně převáží při nárůstu nezaměstnanosti strach z budoucnosti, který je přítomen jistě i nyní. Nejde jen o stres, ale i o tu situaci, ve které jsme od letošního jara. Zažíváme neznámé a obtížně se v tom orientujeme. Je těžké zvyknout si, že plány se mění, někdy tak často, že je snadné propadnout beznaději, nihilismu nebo frustraci. Někdo se stáhne do sebe, jiní pochodují na náměstích.
Dostávají se do vaší ordinace lidé, kteří nikdy psychickými problémy netrpěli, nebo současná situace zhoršuje stav lidí s psychickými problémy?
Obojí je pravdou, lidé, kteří nikdy psychickými problémy netrpěli, se nyní dostávají do mezních situací. Musí zaktivizovat všechny své rezervy. Mohou se dostat do stavu „psychospirituální“ krize a zjistit, že pomoc psychologa a v „horším“ případě psychiatra potřebují. Pacientům s již přítomným psychickým onemocněním současná situace stav řekněme neulehčuje. Frustrační tolerance se prostě u obyvatelstva délkou pandemie zmenšuje.
U některých psychiatrických onemocnění může docházet k tomu, že pacienti mají sklony se poškozovat, další naopak ubližují okolí. Může se to stát i u těchto nemocných? A máte takové pacienty?
To je složitá otázka, myslím, že větší nárůst sebepoškozování a agresivity vůči okolí u dlouhodobě psychicky nemocných pacientů v posledních měsících nepozorujeme. To, co vidíme, je nárůst agresivity v rodinách, mezi partnery, domácí násilí narůstá. Lidé spolu tráví více času, dochází ke konfliktům, které řeší i násilně. Pokud se dostanou do naší péče, bývá obtížné z jednorázového vyšetření zjistit, že v pozadí psychických obtíží stojí právě agrese v rodině, proto je důležité pacientům doporučit kontrolní psychiatrické vyšetření a psychologickou podporu. To, co nás jako psychiatry v současnosti tíží, je nárůst případů lidí, jejichž příznaky splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění i riziko sebevraždy. Uvidíme, jak se pandemie projeví ve statistikách sebevražednosti za letošní rok.
Při pádech na burzách nebo ekonomických krizích v historii sebevražd vždy přibylo. Podle vašich zkušeností: kolik očekáváte, že by k tomuto kroku mohlo sáhnout nemocných pacientů? Mluvíme o jednotlivých případech, nebo i desítkách?
Tíživá situace trvá už řadu měsíců a zatím nevidíme její konec. Myslím, že na vrub pandemie připíšeme spíše desítky případů. Doufám jen, že jsem v tomto případě špatným prorokem.
Jak pacientům pomáháte a jak dlouho může trvat léčba a mohou někteří mít trvalé následky?
Psychiatr naslouchá a pozoruje. To máme teď ztížené. Přes roušku je někdy řeč méně srozumitelná. Pozorování mimiky obličeje je omezeno. V případě, že vyšetřujeme pacienta s onemocněním covid-19, je vyšetření pro lékaře ztíženo. Musí být v „kosmickém“ obleku od čepice přes respirátor, brýle, kombinézu, rukavice. A psychiatrické vyšetření opravdu netrvá jen pár minut. Lékař si na to musí zvyknout, aby se jeho diskomfort do vyšetření nepromítl. Pacientům pomáháme pohovorem, vyslechnutím, doporučením psychoterapie, nastavením medikace. Kombinujeme osobní a distanční kontroly, léčebné postupy se neliší od postupů v léčbě neinfekčních pacientů. Jiné je to v tom, že pacient chce od psychiatra odpovědi, které často v různých obdobích pandemie neměli jasně utvořené ani epidemiologové či infekcionisté. Tak i my se musíme orientovat a stále se vzdělávat, vyhledávat relevantní informace týkající se doby nástupu příznaků, doby infekčnosti, velikosti virové nálože jednotlivých pacientů. Co se týká otázky na možnost trvalých následků u onemocnění covid-19, je to zatím v případě psychického postižení velká neznámá. Čím déle budeme od začátku pandemie, tím více informací shromáždíme.
Neustále se hovoří o očkování proti koronaviru. Je to pro vaše pacienty důležité a představuje to pro ně záchranu, nebo jim naopak nahání strach?
Dotazy na vakcinaci jsou hitem posledních dnů. Pacienti s rozvinutou paranoidní psychózou si vakcínu aplikovat nenechají, ti mají jasno – nevloží si „čip“ do těla. Ale jinak přibývá pacientů, již se ptají, zda se necháme my lékaři očkovat. Někteří lidé věří svým lékařům a dají na jejich názor. Odpověď je jednoduchá. Ano, nechám si aplikovat vakcínu proti covid-19. A to z prostého důvodu, chci se o pacienty nadále starat, nechci, aby měli strach ze setkání se mnou a já se nebála, že mne někdo z nich nakazí. A znovu zdůrazňuji, že se snažíme pacientům asertivně a klidným způsobem vyvracet fámy a fejkové informace o viru. I tím se snažíme snižovat jejich úzkost.
Jak mají lidé předcházet tomu, aby zahnali špatné myšlenky a splíny a užili si vánoční svátky, které budou pro osamělé lidi či ty, co o práci přišli, neradostné?
Myslím, že už jsme se naučili v pandemii žít. Nikomu, ani bytostným introvertům, to nevyhovuje. Nemá cenu vydávat energii vyvoláváním konfliktů, propadáním v zoufalství. Každý z nás ví, co pro sebe může udělat, aby sobě nebo druhým náladu nezhoršoval, ale naopak zlepšil. Někdo cvičí, někdo chodí na procházky, někomu udělá radost návštěva kadeřnictví, snažme se pravidelně spát a jíst, telefonovat bližním, držet své zlozvyky na uzdě. Soustřeďme se na prožívání přítomného okamžiku. Osamělost je spíše stav duše, osamělým můžeme být i v početné rodině u svátečního stolu. Co se týče lidí, kteří o práci přišli, je to samozřejmě fakt, který může jejich náladu zhoršovat, ale zatím nepozorujeme výraznější nárůst nezaměstnanosti. Nemyslím si, že to bude hrát právě o letošních Vánocích významnou roli.
