Ženě v nouzi nakonec pomohl centrální ústecký obvod a tehdejší místostarosta Karel Karika jí sehnal sociální byt. Příběh se začal v dobré obracet.
„Když jsme ještě bydleli v Předlicích, tak jsme měli také krásné Vánoce. Máme fotky a syn Martin měl tehdy největší radost ze samopalu. Teď to bude trošku jiné. Na světě je dvouletá Natálka. O obě děti jsem dlouho bojovala, abychom mohli být spolu. Na Vánoce se to povedlo,“ vzpomíná Jana v novém bytě od města a vzápětí se jí oči zalijí slzami.
Sedmačtyřicetiletá žena kvůli dluhům žila v garáži do 4. října, než na ni přišlo anonymní „udání“. Úřady jí pak děti odebraly a převezly do Klokánku, kam za nimi matka každý druhý den jezdila.
„Byli jsme tam asi čtyři týdny. Bylo to dobré, akorát jsme museli chodit každý den ven, na zahradu, kde jsme si hráli často na písku. Měl jsem tam kamaráda Davida a dával jsem tam pozor na sestru, protože někdy brečela,“ vzpomíná při hraní na Klokánek devítiletý Mirek.
Mirek a Natálka jsou s paní Janou od 6. prosince. Společně si upravují dvoupokojový byt.
„Bojovala jsem o ně dlouho, protože jsem prý nebyla podle úřadů schopná se o ně dobře postarat. Šestého prosince jsem měla poslední soud o to, jestli mi děti konečně svěří. Strašně jsme se bála, nevím, jak bych mohla být bez nich... Soudci jsem řekla, že se může kdykoli k nám přijít podívat, ale uklidnil mě, že to bude v pořádku. Ale bylo hodně kruté být tak dlouho bez dětí,“ líčí Jana v uklizeném bytě, kde na kamnech voní polévka.
„Na Štědrý den bude bramborový salát, vepřové a kuřecí řízky, protože Natálka je na rybu moc malá. A chybět nebude vinná klobása,“ těší se na vánoční jídelníček žena. „Já mám nejraději maminčinu svíčkovou,“ chrlí malá Natálka.
Jana má pět dětí s různými muži, dospělý syn je kuchař v ústeckém hotelu, sedmnáctiletý syn se na toto profesi teprve učí a žije s otcem u Šluknova.
„Včera mi volal, z toho mám vždycky velkou radost,“ říká žena, která Vánoce oslaví s Mirkem, Natálkou a čtrnáctiletým Martinem, jenž je nyní v dětském domově.
„Byli se tu z domova podívat a řekli, že syn může na svátky přijet. Mám velkou radost, snad už všechno bude jen lepší a lepší,“ doufá žena.
Že u prostřeného stolu nebude otec dětí, jí nevadí. „Nechci to, o děti se nestará a nemá zájem. Budu konečně s dětmi a to mi stačí. Žádný další dárek nepotřebuju, to je pro mě nejvíc na světě,“ říká Jana dojatě.
Užijeme si vánoční pohádky, říká matka
V bytě má rodina kromě kuchyňské linky od sociálního odboru ledničku, pračku, dvě postele, stůl se židlemi a skříň.
„Televize je moje a už se všichni těšíme na vánoční pohádky. Z garáže jsem všechno stěhovala sama. Pak známý, co měl klíče na starost, odjel. Hledala jsem ho. Teď už klíč mám a můžeme tam zajít a zbytek odstěhovat. Jsou tam naše osobní věci, nějaké oblečení a hračky pro děti. Jediné, co nám ještě chybí, je nádobí,“ hodnotí žena.
„Mami neboj, já ti se stěhováním pomůžu,“ ozývá se Mirek, který na vysvědčení čeká jedničky a dvojky. „Mamce hodně pomáhám s uklízením a vařením. Tady se mi líbí víc než v garáži, je tu teplo,“ hodnotí devítiletý klučina.
Těší se na příjezd bratra. „Co bych chtěl od Ježíška? Asi už nic, stačí, že jsme tady s maminkou,“ vychrlí ze sebe bez dlouhého přemýšlení. „Já bych chtěla panenku a čokoládu,“ volá za ním dvouletá sestra.
Pozn. red.: Jména dětí redakce změnila s ohledem na jejich působení v kolektivech.
