„Ne, ne. Klid. Jen to asi obhlédnou a vrátí se, před chvílí piloti startovali z Vodochod,“ uklidňuje Martin Okrouhlý svého synka.
Podobně jako další lidé sledují pohyb letadel na flightradaru. Ví tedy poměrně přesně, kdy letouny s označením CL2T vzlétly a kde se právě pohybují.
 |
10:27 „Dělají kolečko nad Českým a teď i Saským Švýcarskem,“ ukazuje otec synovi.
„Koukej, označení je CL27, v místě byly i dva vrtulníky, ty už ale těm létajícím ‚člunům‘ uhnuly z cesty,“ říká vedle stojící pan Petr z nedalekých Chabařovic.
Není to letecký nadšenec jako Martin Okrouhlý, jen se přišel podívat, co se mu děje „za domem“. Normálně by se o své dovolené v Miladě, jezeře, které vzniklo na místě povrchových dolů hnědého uhlí, koupal, ale od středy se do vody nesmí, jezero hlídá říční policie.
10:28 „Canadairy už to stáčejí na Děčín a pak jistě na Ústí,“ volá Martin. „Už si letí pro vodu.“
Je jedno, zda jste nadšenci do letecké techniky, či jen máte rádi krásné stroje, tady jde o něco jiného a lidé, kteří přijeli na parkoviště k Miladě, to vědí.
Italské letouny přivážejí naději, že se požár podaří rychle uhasit a naději, že plameny nepohltí další domy, jako se to stalo na Mezné, naději, že si hasiči vydávající se do neprostupného terénu třeba i odpočinou, naději, která při každé otočce nad parkem vylije z nebe dvakrát 6 tisíc litrů vody, tedy několikanásobně více, než zvládnou vrtulníky. Canadairy jsou světlem nad zakouřenými soutěskami, když tu neprší.
Požár v Českém Švýcarsku
Sledovat další díly na iDNES.tv10:30 Flightradar ukazuje Ludvíkovice, Děčín, Malšovice, Chuderov, Ryjice - dvě CL2T už skutečně míří k jezeru. Lidé si chystají fotoaparáty a mobilní telefony.
Canadairy navržené jako „létající čluny“ musejí vodu čerpat zde, ve 130kilometrové rychlosti ji berou rovnou z hladiny do trupu, potřebují k tomu necelý kilometr. Milada má 3,1 kilometru na délku a na šířku zhruba 800 metrů. Piloti už jezero znají, několikrát se nad ním otočili ve středu po 18. hodině po příletu z Itálie a nutné prohlídce strojů ve Vodochodech. I tehdy bylo na místě dost zvědavců.
„Říkám ti, že ta pomoc je díky Evropské unii. Kdybychom v ní nebyli, nejsou tady,“ hádá se pán ve středním věku s manželkou. „Nekecej, to prostě poslala italská vláda, to nemá s Unií nic společného,“ odpovídá mu korpulentní paní.
10:39 Stroje nabraly vodu a odlétají ke Hřensku, vzdálenému vzdušnou čarou cca 35 kilometrů.
„Tati, to byla taková krása,“ říkal Martin. Nevím, možná se mi to zdá, ale jeho táta má slzy v očích, rychle se otáčí.
Je 10:48 a canadairy jsou zpět nad národním parkem. Otevírají nádrže a vylévají tisíce litrů západně od Pravčické brány a Sokolího hnízda, tedy zhruba v místech čela požáru.
V 10:55 jsou znovu u Milady
A v 11:06 opět vylévají vodu nad národním parkem.
Kolikrát se takto otočí, nelze říci, pomoc je to ale ohromná. „Toto nelze naplánovat. Záleží na pilotech a situaci nad požářištěm,“ uvádí Roman Vyskočil, krajský ředitel hasičů, který má na místě 450 profesionálních a dobrovolných hasičů z 80 jednotek a od dopoledne ve vzduchu i obrovskou pomoc, italské canadairy.
