Původní varianta financování Činoheráku zněla milion do konce roku a od ledna dotace 12 milionů. Kompromis počítá s tím, že milion platí, v lednu a únoru město objedná jednotlivá představení a dotace bude s velkou pravděpodobností od března. Je to o hodně horší řešení, než to původní?
Z našeho pohledu je to samozřejmě méně jisté řešení. Ale nejsem politik, který potřebuje něco takzvaně zprocesovat. Nicméně po několika středečních jednáních se zástupci města můžeme říci, že v toto řešení máme důvěru. Byť nám nezakládá úplnou jistotu.
Myslíte, že se dohodou o financování spolku do konce roku a na rok 2015 ztotožní i herecký soubor?
Myslím si, že ano. Protože se všichni chtějí vrátit a my už jsme to od středečního večera prezentovali jako rozumnou a v současné chvíli možná jedinou možnou domluvu.
Jak jste ustáli ten obrat, kdy jeden den jste měli na příští rok 12 milionů a za pár dní to neplatilo?
Zpočátku hodně špatně. Od pondělního večera do středy tam byla obrovská frustrace z toho, že jsme znova v době nejistoty. Že rada jednou něco schválí a za týden je to jinak a my nevíme, na čem jsme. Myslím, že od města to nebylo nejšťastněji vykomunikované. Už od 31. ledna žijeme v nejistotě a na tu člověka nikdo nenaočkuje. Každá další nejistota je těžší a stojí více sil.
Vzpomněl jste si při tom na krizi, kterou odstartovala bývalá radnice v čele s ČSSD? Měly ty dva momenty něco společného?
Na tom jsme se všichni shodli, že člověk má takový přiškrcený pocit v žaludku. Po strašně dlouhé době uvnitř divadla bouchly obrovské saze a došlo na přehnané emoce. Samozřejmě to bylo čistě z nedorozumění, které jsme si vysvětlili ve středu. Ale naše reakce byla pochopitelná, protože po těch svým způsobem vítězných volbách (vítězná hnutí ANO a PRO! Ústí slibovala záchranu Činoheráku - pozn. aut.) přišel dojem, že si můžeme oddechnout a bude klid. A v pondělí najednou přišla prudká změna, na kterou jsme nebyli připravení.
Bál jste se, že to je konec spolku?
Bál jsem se dvou věcí. Za prvé jsem se bál, že to je konec Hraničáře. V úterý na radě města mi přišlo, že se vůbec neví, co s Hraničářem bude. Pak jsem přestal vidět horizont, kdy skončí ta překlenovací doba, která běží už skoro rok. Najednou se období, které mělo začít 1. ledna 2015, kdy měla přijít jistota, a na které jsme se upínali, posunulo na neurčito. Nás ta doba od počátku letošního roku stála strašně moc sil a děsila nás představa, že to nejisté období potrvá dál.
Považujete dohodu s magistrátem za ukončení té etapy napětí, v kterém žijete už od letošního ledna?
Bude ještě záležet na zastupitelstvu města. Ale rád bych věřil tomu, že se dostáváme z doby krize a boje do doby koncepčního budování a stabilní situace.
Výbor spolku se rozpustí a vznikne správní rada, jež bude mimo jiné složená ze zástupců města, ministerstva kultury či asociace divadel. Jak se tato proměna podepíše na fungování souboru?
Pevně doufám, že se díky tomu budeme moci soustředit na čistě uměleckou práci.
Pro vás asi nejsladší částí dohody je, že se vrátíte do svého sídla na Střekově, odkud vás v dubnu bývalá radnice vyhodila. Ale mezitím jste zakotvili v Hraničáři, který jste opravili za pomocí sbírky. Jaký bude poměr, podle kterého budete hrát na Střekova a v Hraničáři?
Větší procento představení budeme odehrávat ve Varšavské na Střekově, protože to je čistě divadelní dům. Hraničář byl od začátku budovaný jako multikulturní centrum, takže z toho logicky vyplývá, že bude mít menší procento představení. Na Střekově je arénovitá scéna, v Hraničáři kukátková. Takže když teď zkoušíme novou hru Kopanec, tak víme, že tenhle záměr je lepší pro Střekov. Ale třeba Kafkův Zámek, který budeme dělat potom, je naopak lepší pro kukátko, takže bude mít premiéru v Hraničáři. Ale je důležité říct, že Hraničář zůstává scénou Činoheráku a i nadále tam budou v určité pravidelnosti uváděná jednotlivá představení. Kontinuita nebude narušena.
Co od návratu na Střekov očekáváte?
Moc se těšíme a očekáváme, že budeme moci znovu stabilně pracovat a Činoherák zas bude moci být tím, čím byl. Činoherákem.
