Rusko se zmítalo v občanské válce. Bolševici ještě neměli vyhráno

V Rusku proběhl bolševický převrat. V Evropě je stále ještě první světová válka. Je březen 1918 a Lenin se svými soudruhy ještě nemá úplně vyhráno. Proti Bolševikům stojí skoro stejně početná armáda Bělogvardějců. Poslední díl seriálu o VŘSR.

Fotogalerie1

Tisíce ruských vojáků pochodovaly Rudým náměstím v dobových uniformách (7. listopadu 2011) | foto: AP

Právě začínáte číst poslední díl našeho krátkého seriálu věnovanému VŘSR. Tento díl má zvláštní osud. Vyjít měl už 10. listopadu, ale nevyšel. K časovému nedorozumění nevedla změna kalendáře z juliánského na gregoriánský, ale prosté opomenutí editora webu. Omlouváme se. Přehled všech dílů najdete v tabulce níže.

Separátní smlouva umožňuje Němcům a Rakušanům, aby dvě třetiny svých armád přesunuli z východu na západ a také si převzali všechny své zajaté vojáky. Od listopadu 1917, kdy se ruská fronta zhroutila, posílají Němci deset divizí měsíčně na západ. Tento přesun trvá do května. Rakouských zajatců se například vrátilo domů během pěti měsíců na 400 tisíc.

VŘSR na Technet.cz

1. „Moci se ujali buržousti!“ V paruce a s falešným vousem zažehl Lenin VŘSR - V úterý šestého listopadu roku 1917 za úsvitu obsazují junkeři – mladí posluchači důstojnických škol – tiskárnu bolševického listu Rabočij puť. Hledají také Lenina. Málokdo si uvědomuje, že v Rusku právě začíná nový puč, tentokrát za německé marky.
2. Lenin se vrací. Bolševický převrat stál Německo desítky milionů marek - Teprve v padesátých letech minulého století dostali západní historici možnost, aby se pokusili odkrýt podivuhodné zákulisí bolševické revoluce. Průkopnickou práci v tomto směru vykonal český exulant Zbyněk Zeman z Oxfordské univerzity.
3. Zatykač na špiona Lenina. „Máme ho přivést celého nebo po kouskách?“ - Bolševici v Rusku získali od Němců miliony. Vyzbrojili za ně armádu a rozšířili stranický deník Pravda. Ne vše se však daří. V červenci 1917 je na Lenina vydán zatykač. Lidé přestávají bolševikům věřit.
4. VŘSR: Revoluční „teror proti hmyzu“. Začíná komunistická hrůzovláda - Ve čtvrtek osmého listopadu 1917 v pět hodin ráno schvaluje II. sjezd sovětů převzetí moci v Rusku. Původně byli bolševici v menšině. Ale když přišla zpráva o zatčení členů Prozatímní vlády, eseři a sociální demokraté na protest proti tomu opustili sál.
5. Rusko se zmítá v občanské válce. Bolševici ještě nemají vyhráno - V Rusku proběhl bolševický převrat. V Evropě stále ještě probíhá první světová válka. Je březen 1918 a Lenin se svými soudruhy ještě nemá úplně vyhráno. Proti Bolševikům stojí skoro stejně početná armáda Bělogvardějců. Poslední díl seriálu o VŘSR.

Komunistické oslavy 100. výročí VŘSR v Petrohradě (7.listopadu 2017)

Některé zajatce infikoval mor bolševismu a u svých pluků působí potíže a vzpoury. Přesto víc než milion ostřílených vojáků s pěti tisíci děly, přesunutých na západní frontu, umožňuje zintenzivnit boj. Přední britský politik Winston Churchill později prohlásí, že „tyto síly v poslední chvíli málem zvrátily průběh války a vnutily nám katastrofální mír“.

Na rozlehlých pláních Ukrajiny, Ruska a Pobaltí zůstává jenom něco přes půl milionu Němců a Rakušanů. Těchto pětadvacet divizí stačí, aby v případě potřeby kdykoliv svrhly Leninovu vládu, křehkou a nestabilní, a na trůn dosadily jiného vazala. Ale Berlín nemá poslušnějšího diktátora v záloze.

Dne 21. března 1918 zahajují Němci s obrovskou převahou na západě ofenzivu. Vzápětí začínají ostřelovat, a to až do léta, ze vzdálenosti 128 kilometrů Paříž obřím dalekonosným dělem, takzvaným Pařížským dělem (Pařížankou). Francouzi a Britové proti nim nasazují vojska, která stáhli z kolonií.

Koncem července zadržují německý útok na Paříž Američané, kteří se vyloďují v Evropě od března. Nicméně stále zůstává nerozhodnuto, pořád ještě mohou vyhrát Němci.

Teprve když na německý „černý pátek“ 8. srpna 1918 zahajují Spojenci mohutnou protiofenzivu, začíná se vítězství klonit na stranu Dohody. Vzápětí zasáhli do bojů další čerství Američané.

Zato Němci jsou vyčerpáni – chybějí jim armádní zálohy, zásoby potravin a surovin. A především vojáci a civilní obyvatelstvo ztratili víru, propadají beznaději. Naproti tomu Spojenci mají dostatek všeho, mohou čerpat prakticky z celého světa.

Postupně přebírá Dohoda iniciativu i na Balkáně, v Itálii a na Blízkém východě. Už 5. října žádá Německo amerického prezidenta Woodrowa Wilsona o příměří.

Příchod amerických armád na frontu zachránil ostatně nejen Evropu, nýbrž i sovětské Rusko. Kdyby totiž západní Spojenci Němce neporazili, jejich vojska by se do Ruska vrátila. Berlín přece potřeboval naftu z Kavkazu a obilí z Ukrajiny. To by byl konec Lenina, který tehdy nemohl postavit bojeschopnou armádu.

Bohužel, přesné údaje o desítkách milionů marek a rublů, které dostala Leninova skupina od Němců, se asi nikdy nedozvíme.

Čeští autoři Dějin Ruska připomínají, že nejblíž pravdě mohl být německý sociální demokrat Eduard Bernstein, který v roce 1921 v listu Vorwärts psal o 50 milionech zlatých marek, což představovalo 9-10 tun zlata. Stejné číslo uvedla německá televizní stanice ORB Postupim v roce 1997.

„Ovšem Berlín podporoval různá politická hnutí, která usilovala o sociální a národnostní destabilizaci carského Ruska, nejen bolševiky,“ upozorňuje český exulant, historik Zbyněk Zeman z Oxfordské: „Odhaduje se, že do nich investoval na 300 milionů zlatých marek, možná o něco méně, ale minimálně 200 milionů.“

S čím bychom mohli porovnat tento odhad? „Například Velká Británie půjčila v průběhu první světové války Rusku 400 milionů liber,“ pokračuje Zeman. „Jedna libra odpovídala asi 5-6 císařským markám, takže půjčka dělala přes dvě miliardy marek. Toto srovnání ukazuje, že poměrně malá částka peněz přinesla Němcům v Rusku velký efekt.“

9. listopadu 2017

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mnoho spisů uložených v Berlíně, které financování bolševiků Berlínem dokládaly, bylo zničeno za druhé světové války. Ze sovětských stranických archivů se část materiálů podařilo získat, ale v nich celková čísla chybí. Nyní je Rusko natolik rozbouřené, že musíme pochybovat, jestli se v nejbližší době další hodnověrné dokumenty z tohoto období vůbec vynoří.

„Myslím si, že bolševická revoluce byla zmanipulována z velké části zvenku, lid tam hrál jenom malou úlohu,“ zdůrazňuje Zeman. „Kolega Katkov však jde dál – ten se domnívá, že ji Němci zmanipulovali celou. Podle mého názoru převrat, který přežil sedmdesát let, musel mít silnou domácí podporu, nemohl být pouze dílem cizí mocnosti. Myslím si, že zde zůstávají otevřené otázky. Avšak jsou to otázky historické, nikoliv politické jako dosud.“

Bolševický puč, známý u nás jako Velká říjnová socialistická revoluce či pod okřídlenou zkratkou VŘSR, měl být podle Leninovy představy jenom signálem k proletářským revolucím pro ostatní země. Socialismus mělo začít podle něho budovat především Německo a další průmyslově vyspělé země západní Evropy, zatímco zaostalé Rusko se od nich bude pomalu učit.

Když se v listopadu 1918 rozpoutalo revoluční vření v Německu, myslel si Lenin, že je to právě ten očekávaný signál. Ovšem tenhle pokus, stejně jako několik dalších vzpour a „republiky rad“ v Maďarsku a na Slovensku, Spojenci potlačili.

„Západní Evropa podlehla vlivu ruské revoluce, ale ruského příkladu nenásledovala,“ napsal Jan Slavík. „Její kulturní a demokratický vývoj příliš pokročil, než aby přijala formy revoluce, o nichž sám Lenin velmi brzy prohlásil, že vyrostly pod vlivem nízké kulturní úrovně ruské země.“

7. listopadu 2017

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Další dva roky se Rusko zmítalo v občanské válce. Bolševici zápasili s vojsky bílých generálů, anglickými a japonskými intervenčními pluky i s československými legionáři, kterým Lenin a Trockij nedovolili v klidu odjet.

A proč nakonec tahle vojska bolševiky neporazila? Na to se pokusil odpovědět jiný český exilový historik – Jaroslav Krejčí, usazený v britském Lancasteru: „Bělogvardějští vrchní velitelé, Děnikin, Kolčak, Judenič a Wrangel, dohromady zmobilizovali síly, které se početně téměř vyrovnaly počtu rudoarmějců nasazených do bitev. Bolševická armáda, složená z čerstvě povolaných branců, trpěla četnými dezercemi. K její výsledné převaze nepřispěla tedy ani tak vyšší bojová morálka, jako spíše strategická výhoda snadnějších přesunů vojsk, daná ovládnutím středního Ruska s hustší železniční sítí a kratšími vzdálenostmi mezi zázemím a jednotlivými frontami. 

Naproti tomu Bílé armády trpěly rozpory mezi veliteli a hlavně politickou nekompetentností. V oblastech, které ovládly, zaváděly tuhou vojenskou diktaturu, což ve městech vedlo k odcizení a k odporu demokratů a socialistů a ke střetům s těmito protivníky. Venkov si bělogvardějci odcizili tím, že váhali uznat právo rolníků na půdu, která jim připadla revolučním zákonodárstvím. Kromě toho vzhledem k podpoře, kterou bělogvardějcům poskytovaly západní mocnosti, mohli bolševici apelovat i na ruské vlastenecké cítění.“

Protivníci bolševiků neměli žádný politický program. Jednotliví generálové se potírali. A když se měnily linie fronty, vládl teror bílý, anebo rudý – nikdo si nebyl jist životem před zvůlí ozbrojenců.

Třebaže vilémovské císařství nakonec kapitulovalo, bolševická sekta uchvátila a udržela si moc v Rusku. To je obdivuhodné, protože Leninovi chyběla politická praxe, všechny vědomosti posbíral po knihovnách. Když se je pokoušel jako praktický politik využívat, dospěl obvykle k jiným výsledkům, než jaké původně zamýšlel.

Bolševičtí vůdci však vládli takovým způsobem, že svoji zemi uvrhli na celé století do bídy. Později se zmocnili ještě půlky Evropy včetně části Německa. Tak obrovský úspěch svého úsilí – ovšem naprosto paradoxní – si nedokázal představit ani státní tajemník Arthur Zimmermann, ani šéf německé tajné služby Walter Nicolaie, ani šedá eminence v pozadí Alexander Helphand-Parvus.

3. listopadu 2017

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

První světová válka svou strašlivostí předčila všechno, co lidé dosud zažili a byli schopni si představit. Tím vyvolala obrovský šok. Vždyť v některých bitvách ztratily bojující strany 600-700 tisíc vojáků. Navíc miliony civilistů v zázemí přežívaly v obrovské bídě. Lidé měli pocit, že kapitalismus a jeho vůdci zklamali, že teď musí přijít nějaká nová velká idea, která ovládne svět a přivede ho na správnou cestu. Na obzoru se vynořil socialismus. Masy obyvatelstva ho považovaly za vysvobození, hledaly v něm spásu.

Toho využili bolševici a snažili se pomocí tajných emisarů exportovat „proletářskou revoluci“ do celého světa. Tím ovlivnili sociální a pseudosociální hnutí i v jiných zemích, později na dalších kontinentech. Vůně sociální spravedlnosti, lživě hlásaná z Moskvy, přispěla k neklidu v Itálii a v Německu, kde inspirovala vznik fašismu a nacismu.

Komunistická diktatura v negramotném Rusku se vyvíjela způsobem, jaký si nikdo ze zahraničních pozorovatelů neuměl představit. Po Leninově smrti si zákulisními intrikami upevňoval svou moc nevzdělaný a surový Gruzínec Josef Stalin. Tento kremelský diktátor pak za pomoci krutých asijských metod vytvořil rozsáhlé impérium a usiloval o ovládnutí celého světa. Ve třicátých letech pak nechal dokonce zavraždit všechny bolševické revolucionáře, protože se obával, že by ho mohli shodit z jeho trůnu. Leninovi a Stalinovi dědici se pokoušeli naplnit odkaz „světové proletářské revoluce“ – výsledkem byla nejdřív druhá světová válka a potom půl století trvající válka studená doplňovaná množstvím lokálních konfliktů. Až ve druhé polovině osmdesátých let je demokratický a technicky vyspělý západní svět porazil. Avšak jejich zesláblí truchlící pozůstalí se o to snaží dodnes, naštěstí marně.

Zdá se neuvěřitelné, že hrstka ruských politických teoretiků a polovzdělanců, která dlouho zápasila o vlastní přežití, se za pomoci německého generálního štábu dostala k moci v jedné z nejzaostalejších a největších zemí světa, takže pak výrazně poznamenala životy stamilionů obyvatel 20. století.

8. listopadu 2017

Kapitola z knihy Osudové okamžiky Československa (2012)

Aktualizace: Opravili jsme chybu s Tlustou Bertou, kterou jsem omylem zaměnili s Pařížským dělem.