Boeing XF8B
Boeing XF8B si nese primát největší a nejtěžší palubní stíhačky druhé světové války, byť se tedy nepřenesl přes prototypové stadium. Celkem byly postaveny tři prototypy (všechny XF8B-1), z toho dva až po válce. První vzlétl 27. listopadu 1944. Jeden z prototypů nějaký čas testovalo i armádní letectvo (tehdejší USAAF).
Rozměry Boeingu XF8B byly impozantní.
S kategorizací u tohoto letounu jako stroje stíhacího musíme být opatrní – a to i navzdory jednoznačnému typovému označení XF8B, které nese pro takové určení pouze jednoznačné písmeno „F“. Ve skutečnosti firma Boeing daný stroj konstruovala jako víceúčelový, kdy byl klasifikován jako pět v jednom, protože tvůrci svůj výtvor zamýšleli pro role stíhačky, záchytné stíhačky, střemhlavého bombardéru, torpédového bombardéru nebo „klasického“ bombardéru. Někdo to může považovat za zbytečně velké čeření vody, například „obyčejný“ torpédový bombardér mohl zpravidla bombardovat i pumami ve vodorovném letu, přičemž se snad nikdo nechlubil, že má dva v jednom.
Ale u XF8B byly jiné věci hodné chlouby. Poháněl ho čtyřhvězdicový osmadvacetiválec Pratt & Whitney R-4360 Wasp Major s dvojicí protiběžných třílistých vrtulí. Motor měl výkon až 3 000 koní, nouzový bojový výkon potom 3 600 koní. Maximální vzletová hmotnost přesahovala 9,8 tuny. Maximální rychlost byla 720 km/h, cestovní rychlost 310 km/h a maximální dolet 4 500 kilometrů.
Hlavňovou výzbroj u sériových strojů měla tvořit šestice 20mm kanonů. Pumová výzbroj mohla mít hmotnost až 2 900 kilogramů, v případě torpédové mise se počítalo s dvojicí 910kilogramových torpéd.
Stroj však přišel v každém případě pozdě. Zanedlouho totiž přišel i konec války a pro letadlové lodě už se počítalo především s novými bojovými stroji proudovými.
Boeing XF8B byl jednomístný, ale u prvních dvou z celkem tří postavených prototypů seděl při zkušebních letech za pilotem ještě technik na improvizovaně umístěném sedadle, což bylo možné díky abnormálně prostorné kabině v nezvykle obrovské stíhačce.
