3 Ve špatný čas, na špatném místě, navíc za špatných okolností
Boeing 747-230B Jumbo Jet s imatrikulací HL7442 Korejských Aerolinií obsluhoval 1. září 1983 linku KAL007 z New Yorku do jihokorejského Soulu. Nejdelší rameno trati začínalo v Anchorage na Aljašce a mělo vést kolem Kamčatky, obloukem přes ostrov Honšú, do cílové destinace. Na palubě bylo 246 cestujících a 23 členů posádky.
Kvůli navigační chybě posádky se letoun ocitl asi 300 km severněji, než měl být, nad sovětským poloostrovem Kamčatka, v pásmu identifikace cílů sovětské protivzdušné obrany, a pokračoval k ostrovu Sachalin, kde měli Sověti vojenské základny. Aby toho nebylo málo, Sovětský svaz připravoval test mezikontinentální balistické rakety RT-2PM Topol. Američané to věděli a oblast sledovaly letouny RC-135V/W Rivet Joint a RC-135S Cobra Ball. Sověti na oplátku bedlivě sledovali oba letouny.
Velitel letecké základny na Sachalinu generál Kornukov měl dva „vroubky“. V roce 1976 mu pilot Viktor Bělenko ulétl s tehdy nejmodernějším letounem MiG-25 do Japonska a před dvěma dny přeletěl neidentifikovaný letoun Sachalin bez toho, že by jej hotovostní stíhačky zachytily. Další škraloup si nemohl dovolit.
Sověti proti neznámému letounu vyslali hotovostní letoun Suchoj Su-15, pilotovaný majorem Genadijem Osipovičem. Ten nejprve vypálil varovnou dávku, ale vzhledem k tomu, že neměl munici se stopovkou, nemusela si posádka boeingu ničeho všimnout. Ve stejné době požádali piloti Jumba o povolení stoupat, což pilot zasahujícího letounu vyhodnotil jako defenzívní manévr. Na rozkaz svého nadřízeného odpálil dvě řízené střely R-8. Nejméně jedna cíl zasáhla a poslala nešťastný boeing do vln Pacifiku. Zahynulo všech 269 lidí na palubě.
Incident byl předmětem politických tahanic. Sověti zpočátku popírali, že šlo o sestřel civilního letadla. „Černé skříňky“ předali vyšetřovatelům až v roce 1992. Na druhou stranu tato událost vedla na obou stranách „železné opony“ k řadě úprav leteckého provozu, jejichž výsledkem bylo zvýšení bezpečnosti.