Vše začalo tím, že se historikovi Martinu Hůrkovi dostalo do rukou několik desítek fotografií, o kterých nikdo netušil, odkud pocházejí. Ani kolegové v Oblastním muzeu Praha-východ v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi si nevěděli rady. Neznali lokalitu, ani přesně nevěděli, co zobrazuje zachycená událost. Hůrka popisuje, jak se nakonec podařilo přesně dohledat, co a kde snímky zachycují:
Na jedné straně snímku lidé se zbraněmi, na druhé muži různého věku ve vojenských uniformách, ale i mladí muži a ženy v civilu, kteří jsou shromažďováni a hlídáni na ulici neznámého městečka. Ani ozbrojení lidé však nemají jednotný stejnokroj.
Někteří hlídaní jsou oblečeni v německých uniformách či jejich součástech, vůz s poznávací značkou WH - 184362 prozrazuje příslušnost techniky k vojenskému okruhu Wehrkreis XVIII Salzburg. Je jasno alespoň v tom, že máme co do činění s jednou z mnoha obdobných situací, které se na našem území odehrávaly v prvních květnových dnech roku 1945. Místní odzbrojují stahující se německé vojáky.
Krvavý SchörnerFerdinand Schörner (12. června 1892, Mnichov, Bavorsko – 2. července 1973, taktéž "Krvavý Schörner") byl od prosince 1941 generál a od dubna 1945 polní maršál německého wehrmachtu za druhé světové války. Byl oblíbencem Adolfa Hitlera, který jej ve své závěti vybral jako nástupce vrchního velitele všech armád. Tuto funkci teoreticky zastával až do kapitulace Německa 7. a 8. května 1945. Prošel jako velitel válkou na východní frontě, na Balkáně a severu Finska. Od února 1945 velel skupině armád Střed (Mitte) na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl nositelem mnoha vyznamenání, mimo jiné Pour le Mérite a Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty. Zdroj: Wikipedia.cz  Ferdinand Schörner |
Nebýt jednoho dosud stojícího domu, jehož vzhled zůstal za posledních více než 70 let prakticky nezměněn, identifikovat místo by se nám asi nepodařilo. Takto víme, že se scéna odehrává ve středočeské obci Jirny.
Jirny leží na v květnu 1945 tolik exponovaném východním okolí Prahy. Je to jedno z míst, kudy se z východu před postupující rudou armádou valí „milionová“ Schörnerova armáda ve snaze dostat se do amerického zajetí. Některé ještě organizované německé oddíly měly za cíl posílit jednotky, které se v Praze pokoušely potlačit Pražské povstání. Především na hlavních tazích lidé spontánně stavěli barikády, někdy s nepochopením místních podmínek a reálných možností zadržet proud nacistických vojáků i techniky.
Kolem těchto narychlo zřízených zábran v Nehvizdech, Mochově, Jirnech a dalších zdejších obcích vznikaly vyhrocené situace.
Mochovský incident
Mochovská kronika sepsaná Bedřichem Ferešem roku 1952 vypráví o situaci, kdy měl v sobotu 5. května do Mochova dorazit samotný polní maršál Schörner.
Po vyhlášení Československé republiky Mochovští vyvěšovali československé prapory a začali odzbrojovat projíždějící Němce.
„Toto počínání se mohlo stát pro Mochov osudným, neb vzápětí po těchto událostech přiblížil se od Prahy k Mochovu šedesátičlenný vojenský útvar s generálem Schörnerem, který po cestě byl, jednak od projíždějících Němců a od odzbrojené železniční hlídky dobře informován o počínání mochovských občanů. ...
Schörner ještě s dvěma důstojníky a s vojáky na silnici před Mochovem zaujmul palebné postavení a počali střílet. Vrchní strážmistr Kalina na volání lidu odebral se vstříc Němcům, ale jakmile se k nim přiblížil, namířili na něho zbraň a odzbrojili. Když pak se dostavil na místo plk. Kvapil s bílým kapesníkem v ruce za účelem jednání, byl (Kalina - poznámka redakce) od Němců propuštěn. ...
Schörner dal krátké ultimatum‚ do 10 minut (jiná verze hovoří o jedné hodině - poznámka redakce) odevzdat všechny zbraně, jinak vyhladí Mochov. Zbraně byly včas odevzdány. Uspokojen byl i tím, že přítomná (dříve mochovskými zadržená - poznámka redakce) německá hlídka, ač odzbrojená, o slušném zacházení mochovských se vyjádřila.“ Jiná verze příběhu však zmiňuje oddíl českých četníků, který měl Schörnera přimět ke kvapnému odjezdu.
Pro pomoc českým bojovníkům během Pražského povstání mělo velký význam také zablokování železničních spojení ve východním okolí Prahy (např. v blízkých Čelákovicích nebo jižně položených Říčanech).
Region vešel výrazně do dějin druhé světové války i v předešlých letech. U sousední obce Nehvizdy seskočili 29. prosince 1941 členové výsadku Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří o několik měsíců později vykonali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Co zobrazují neznámé fotografie z Jiren?
Mochovský incident a další podobné události, které popisují fondy brandýského či čelákovického muzea, i před nedávnem vydaná publikace místního badatele zabývajícího se vojenskou historií Vesnička, kde se „nic nestalo“ nás podnítili k dalšímu bádání ohledně jirenských fotografií.
K nalezeným snímkům jsme další podrobnosti dohledali v Okresním archivu Praha-východ. Jirenské válečné i krátce poválečné události totiž líčí zde uložená staniční služební kniha místní četnické stanice. Ta v Jirnech vznikla měsíc po začátku války na podzim 1939. Jejím velitelem byl od počátku do prvního srpna 1946 vrchní strážmistr František Just. Právě on spolu se svými kolegy během války mnohokrát pomohl předejít neštěstí střetu s německými orgány. S nasazením vlastních životů kryli ilegální odbojovou činnost, varovali spoluobčany a hlídali potenciálně nebezpečné osoby a kolaboranty.
Na fotografiích vidíme zajímání a soustřeďování německých vojáků i civilistů. Kronika četnické stanice odhaluje datum události i další podrobnosti:
„V noci na 7. 5. 1945 ostřeloval Jirnami projíždějící německý tank z kulometu vchod četnické stanice, kde stála stráž. 8. 5. 1945 do Klánovic a Újezda nad Lesy přijelo přes dva tisíce esesmanů s tanky (spíše vojáků wehrmachtu s vojenskými vozidly - poznámka redakce) a osvobozovali zajaté Němce v okolních obcích.
Zelenčem projela kolona automobilů s vojskem. Mnoho osob, které se hlásily dobrovolně do jednotek, zahrabávaly zbraně za obcí a podstrkávaly je sousedům. Členové kulometného družstva tyto zbraně sbírali, aby je Němci nenalezli. Včas vrátilo se do Zelenče družstvo z Klánovic, které nemohlo úkol, za kterým tam jelo, provésti, a veškeré zbraně od něho museli členové skupiny ukrýti. Jirnami projeli američtí parlamentáři vyjednávati s generálem Schörnerem v Českém Brodě. Dne 9.5.1945 asi v 10 hod. byly hlášeny první jednotky Rudé armády jedoucí po státní silnici ku Praze.
Počalo všeobecné odzbrojování Němců (...) Německé jednotky s jednotlivci v polích byli schytávání, odzbrojováni a sestavovány z nich zajatecké transporty. 10. 5. 1945 do Zelenče, Svémyslic a Dehtár přišly jednotky Rudé armády. V Jirnech bylo prováděno zatýkání nacistů a jejich přisluhovačů. Všude byl oslavován příchod Rudé armády.“
Jirenské fotografie tedy můžeme datovat patrně k 9. či 10. květnu 1945.
I 73 let po válce se evidentně stále dají najít zajímavé a dosud neznámé nebo méně známé události a příhody.
Snímky pocházejí z pozůstalosti paní Ing. Miloslavy Klímové, CSc. z Říčan u Prahy.
Máte ve sbírce neznámý osud?Ozvěte se nám, pomůžeme vám najít ztracenou minulost Podobně jako v Muzeu v Brandýse máte možná i vy v archivu fotografie s neznámými osudy. Spojte se s námi, pro Technet.cz připravujeme nový seriál, který by mohl pomoci některé neznámé příběhy zachycené na zažloutlých fotografiích objasnit. Pište buď na:
nebo
|
