Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
Jako největší hrozbu Jan Klesla vnímá možnost, že nám kvůli přehnaným regulacím jednoduše ujede vlak: „Za pět let se budou používat programy vyvinuté v lepším případě ve Spojených státech či Británii, v horším v Číně a jejích uživatel to bude platit tam, nikoliv do české nebo evropské firmy. Takže jako největší hrozbu v tuto chvíli bych označil tu ekonomickou. Ale to je bohužel něco, co evropský parlament tolik neřeší.“
Bruselské nápady zavánějí idealismem
Zástupkyně šéfa generálního ředitelství Evropské komise minulý týden v souvislosti se schvalováním regulací uvedla, že Evropská unie chce mít umělou inteligenci, jež „respektuje naše hodnoty a které můžeme důvěřovat.“
S tím ale podle hosta Rozstřelu kontrastuje realita globální ekonomiky, v níž se vývoj umělé inteligence považuje za konkurenční výhodu. A to jak pro byznys, tak pro bezpečnost. „V tuto chvíli existují na světě tři modely. Model Divokého západu uplatňují Američané, kteří regulují ex post, až poté, co se něco stane. Čínský model, který nereguluje vůbec a vše se tam rozvíjí naprosto živelně, bez ohledu na jakéhokoliv člověka a pak evropský model. Ten je v tuto chvíli nejutaženější. Vedle toho jede Británie, která se snaží vytvořit ještě jakousi čtvrtou cestu. A díky univerzitám i faktu, že velká část významných evropských firem pochází právě odtamtud, má velký náskok a velkou šanci.
A v této situaci my, Evropané, řešíme především ochranu. Ochrana je nutná, ale teď by nám především mělo jít o to, abychom vyhráli celosvětově konkurenční výhodu a teprve pak můžeme podpořit regulaci.“
Regulace, kterou připravil Evropský parlament, může podle Jana Klesly dopadnout nejhůře na malé firmy a startupy.
„Velké koncerny si v rámci vývoje svých produktů mohou dovolit tým právníků, aby je evropská regulace nezastavila malé bohužel ne. Proto bude potřeba o to větší podpora malých firem ze strany státu, aby se u nás snaha o inovace úplně nezabila.“
Cestou jsou dobrovolné etické závazky
Evropské regulace se běžně připravují 5-6 let dopředu. „V tomto případě se tedy může stát, že na nás dopadnou ve chvíli, kdy se samotná technologie už posune někam jinam,“ říká Jan Klesla. Proto považuje za podstatnější přístup, k jakému se vývojáři a firmy zaváží dobrovolně. Chválí v této souvislosti dobrovolné kodexy, v nichž se angažuje komisařka Věra Jourová. Ta nedávno vyzvala k tomu, aby velké firmy dobrovolně označovaly mediální obsah vygenerovaný umělou inteligencí. „Je důležité se teď víc soustředit na dobrovolné závazky a zároveň do vývoje AI masivně investovat. A nejen do vývoje, ale také přenosu do praxe,“ upřesňuje spoluautor Národní strategie.
Biometrické sledování
Velká diskuze se na půdě Evropského parlamentu udála také v souvislosti s otázkou biometrického sledování. Právě na ní host Rozstřelu názorně ukazuje, proč často dojít ke shodě vyžaduje více času a trpělivosti všech zúčastněných. „Je to velký spor mezi Francií, která chce na olympijských hrách příští rok v Paříži biometrické sledování zavést – to znamená, v reálném čase rozpoznávat lidi – zejména s ohledem na reálné možnosti teroristických útoků a Německem, jehož obyvatele mají obrovský respekt vůči soukromí. Sám jsem na tohle hodně změnil názor ve chvíli, kdy jsem se stal rodičem. Upřímně, když je na jedné misce vah, že se vám v davu ztratí dítě a může být v nebezpečí, a na druhé ochrana soukromí, tak se asi každý rodič bude rozhodovat stejně,“ a dodává: „Názory jsou tady z obou stran, je důležité o nich diskutovat a dospět k rozumnému kompromisu, protože pořád zůstává nejdůležitější, aby nakonec software kamer nebyl z Číny a neposílal obrázky našich dětí někam na východ.“
V Rozstřelu Jan Klesla dále rozebírá ošetření autorských práv v souvislosti s umělou inteligencí a vysvětluje, proč je potřeba i v tomto případě změnit naše uvažování. Mluví také o vlivu AI v šíření dezinformací a v závěru doporučuje, jak bychom se k umělé inteligenci měli naučit přistupovat.
