Může se stát, že Román pro ženy vznikne v pracovně Michala Viewegha rychleji než záznam o ztrátě třídní knihy na služebně strážců pořádku. Někdo zkrátka bojuje s klávesami dvěma prsty, někdo po nich pluje všemi deseti s elegancí klavírního virtuosa.
Klávesnice, největší přítel a stejně tak i největší nepřítel všech, kteří kdy měli co do činění s psaným textem. Policisté, doktoři, sekretáři, novináři…
Jahůdka, lahůdka, jahůdka, lahůdka, jahůdka… opakování těchto slov se při učení základních úderů vryje do šedé kůry mozkové každého, kdo se kdy pokusil rozložení QWERTY/QWERTZ klávesnice ve své hlavě plně zautomatizovat.
Neobejde se to bez nadávek, slz, nářků, sebelítosti, znovu nadávek a hledání osoby, která je za to zdánlivě nesmyslné rozložení písmen zodpovědná. Ukažme si na ni.
Pachatelem je novinář
Kdo je vynálezcem psacího stroje, to je předmětem dohadů a spekulací. Tento objev zkrátka vznikl na několika místech světa prakticky zároveň a není jednoduché označit prapůvodce originální myšlenky. Rozložení klávesnice, používané původně pro psací stroj a dnes pro počítače, je ovšem jiná věc.
Vděčíme za to muži jménem Christopher Latham Sholes, který na začátku 70. let 19. století pracoval jako novinový editor v americkém Milwaukee. Zjednodušení psaní pro něj bylo každodenním rébusem.
 |
Původně byla klávesnice seřazena abecedně, což by nebyl problém při dvouprstém „datlování“. Trable nastaly ve chvíli, kdy písař získal cvik a psal rychleji, než stroj stíhal vracet páky s jednotlivými písmeny, kvůli čemuž docházelo k jejich zasekávání.
Šílená otrava! Tento stav zná každý, kdo se jako dítě pokusil stisknout na babiččině psacím stroji co nejvíc písmen najednou a klávesy se nevrátily do původní pozice. Sholes to vyřešil tak, že nejpoužívanější písmena anglické abecedy umístil co nejdál od sebe a páky díky tomu dostaly větší prostor.
Nápad se rychle uchytil, nové rozvržení dostaly stroje Remington a svět se začal učit. V jednotlivých jazycích dochází jen k drobným úpravám, Francouzi například mají rozložení AZERTY, v Rakousku-Uhersku, a tedy i u nás se prosadila varianta QWERTZ, ale základ byl stejný napříč západní civilizací.
Mlynář průkopník
Na českém území si jako první sestavil funkční psací stroj mlynář a pekař Jindřich Odkolek v 60. letech 19. století. Nevypadal tak, jak si ho představujeme, vůbec ne. Psal na podložku, pohyboval se krokovacím tlačítkem na ližinách nad archem papíru a měl 49 znaků. Obdivovat ho můžeme v Národním technickém muzeu.
Tři otazníky
|
Později se i u nás rozšířily populární remingtony, vyráběné v americké zbrojovce, která hledala další uplatnění na trhu. I tento model jsme dokázali adaptovat a v Československu se brzy prosadila speciální konstrukce ze Zbrojovky Brno.
Psací stroje postupně obsadily kanceláře, následně se objevovaly i lehčí přenosné a cestovní verze. Oblíbené byly soutěže v rychlosti psaní a přes speciální papír kopírák se za socialismu šířila samizdatová literatura.
Po každém dopsaném řádku se ozvalo charakteristické cinknutí, horní lišta se posunula zpět na začátek, papír se o kus povysunul a mohlo se pokračovat. Jahůdka, lahůdka… Že je takové cvičení úmorné? Kdepak, i dnes přijde při psaní na počítači náramně vhod umění všech deseti prstů.
