Jednou v sobotu roku 1965 si John Shepherd-Barron dopoledne zašel do své banky vybrat peníze, jenže narazil na ceduli Zavřeno. Když si večer lebedil v teplé vodě, začal rozjímat, kterak potřebný obnos získat i mimo provozní čas bankovních přepážek. A to kdekoli ve Velké Británii i ve světě.
K financím neměl daleko. Jako obchodník pracoval pro firmu De La Rue zabývající se tiskem bankovek.
Role růžového ginu
Po pravdě, úplně první bankomat vymyslel a v roce 1939 před City Bank of New York instaloval Američan Luther George Simjan. Jeho ATM (jak ho nazval) vydržel jen půl roku, zájem jevilo minimum lidí, údajně spíš prostitutky a gambleři.
V poválečných desetiletích se představa snadného přístupu k penězům mimo otevírací dobu bank řešila v řadě zemí, ale musel přijít až pan Shepherd-Barron, aby ji ve vaně dotáhl do cíle.
„Myslel jsem na automat na čokoládu, kde se do štěrbiny vloží peníze a tyčinka vypadne. Proč by to nešlo podobně?“ vzpomínal později. „Krátce nato jsem narazil na ředitele Barclays Bank, jak jde na oběd. Řekl jsem mu: Dej mi devadesát sekund. A nad sklenkou růžového ginu jsem mu vyložil představu.“
Plácli si. Dva roky nato byl první novodobý bankomat na světě uveden do provozu. Slavnostní zahájení se odehrálo 27. června 1967.
Před pobočkou Barclays v severolondýnské čtvrti Enfield se sešli zvědavci, aby přihlíželi premiéře stroje vydávajícího peníze „dírou ve zdi“, jak se o bankomatu vtipkovalo.
Propagační tón akce pozdvihl herec Reg Varney, jehož hvězda oblíbeného filmového a televizního komika právě stoupala a hlavně v Enfieldu bydlel. Pod dohledem kamer se stal prvním, kdo si peníze z bankomatu vybral.
Paní Caroline zasahuje
Ve srovnání s dneškem transakce probíhala trochu jinak. Plastové karty, jak je známe dnes, ještě neexistovaly. A tak si člověk přece jen musel občas do banky zajít pro speciální děrnou poukázku v hodnotě deset liber, které mu byly odečteny z účtu.
Tři otazníky
|
Podepsanou poukázku vsunul do příslušné zásuvky bankomatu a ten pravost otestoval prozkoumáním jejího lehce radioaktivního proužku. Pokud byla v pořádku, na osvětleném panelu zákazníka vyzval, aby vložil svůj PIN. Pokud s čísly vyděrovanými na poukázce souhlasil, bankomat další zásuvkou deset liber vydal. Poukázky platily půl roku, na každý desetilibrový výběr byla zapotřebí další.
John Shepherd-Barron původně počítal s šestimístným PIN kódem, ale jeho manželka Caroline si u kuchyňského stolu postěžovala, že je schopná zapamatovat si nanejvýš čtyři znaky. Otec bankomatu v tom problém neviděl, i čtyři stačily vytvořit dostatečně dlouhou řadu kombinací. Jako světový standard to platí dodnes.
Zlato pro nejstarší
Bankomaty se rychle šířily, dnes se jejich počet ve světě pohybuje v řádu milionů. Brzy zcela změnily způsob, jakým lidé používají peníze. Koneckonců populární bankovní „díry ve zdi“ byly zařazeny mezi sto nejvýznamnějších vynálezů 20. století. V roce 2005 jejich ideový autor John Shepherd-Barron převzal za zásluhy o ně Řád britského impéria.
Samozřejmě přibylo hodně nového. Do hry vstoupily plastové karty s magnetickým proužkem, zvyšuje se bezpečnost výběrů, rozšířil se rejstřík operací, které lze provádět…
První automat na peníze v londýnském Enfieldu do dnešních časů nepřežil. Ale ten, který je na jeho místě, dala Barclays Bank v roce 2017 u příležitosti padesátého výročí úspěšného startu vyrobit ve zlatě.
