Když v prosinci 1980 zahynul John Lennon, kdosi řekl: „Bouchly dveře za naším mládím.“ Definitivně zhasla naděje, že se Beatles ještě někdy vrátí. Ve druhé půli 20. století se rodily podobné kapely jako na běžícím pásu, ale málokterá tak zasáhla nejen svět rockové muziky.
„Fenomén Beatles zdaleka nebyl jenom odrazem hudební tvorby, šlo o fenomén sociologický – Beatles se stali hrdiny generace, pro kterou hráli a zpívali,“ napsal kdysi publicista Miloš Skalka.
Nezapomenutelní zůstávají i téměř půl století od rozpadu. Nedávno vyšlo po 50 letech znovu slavné album Abbey Road a hned se vyšplhalo na špičku britského prodejního žebříčku.
Tváře 60. let
Paradoxně v legendární sestavě John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr existovali jen necelých osm let. Co je to proti desetiletím Rolling Stones nebo našeho Olympiku.
S muzikou začínali dřív. John založil první formaci Quarrymen už v roce 1956, krátce nato se přidal Paul, který v roce 1958 přivedl George Harrisona. Ale až v roce 1962, kdy už skupina hrála pod jménem The Beatles a k bubnům místo Petera Besta zasedl Ringo Starr, byla čtveřice kompletní v podobě, která se dotkla hvězd.
První repertoár stavěli na amerických rokenrolových a britských skifflových hitech, od roku 1962 začali sázet na vlastní písničky. Už jedna z prvních, Love Me Do, bodovala v britské hitparádě, o Beatles se začalo hodně vědět.
Vzápětí to nabralo grády. Vypuklo fanouškovské (hlavně fanynkovské) šílenství, známá beatlemanie. Nejen doma, ale i v zámoří, kde Beatles jako první z britských skupin prolomili americký monopol.
Čím tak táhli? Písničkami většinou s jednoduchým a svěžím základem, aby si je lidé pamatovali. Příjemnou harmonií klukovských vokálů Johna a Paula. Nápaditou, pestrou muzikou. Sklonem k rebelantství, které tak ladilo s tehdejší atmosférou.
Šedesátá léta provokujícímu mládí velmi fandila a vlasatí Beatles do toho zapadli. Tu éru sami výrazně tvořili. Za svou generaci mluvili nejen muzikou, ale i stále hlasitějšími a kritičtějšími společenskými názory. Když jim v roce 1965 královna udělila Řád britského impéria, jistý důstojník to nazval zneuctěním vyznamenání. Lennon na to reagoval: „Spousta lidí dostala medaile za to, že zabíjeli jiné lidi. Ty naše jsou za to, že jsme je bavili. Já říkám, že jsme si je zasloužili víc, nezdá se vám?“
Konec! Konec?
V roce 1966 John Lennon pronesl slavné: „Beatles jsou teď populárnější než Ježíš. Výhrůžky, které pak schytali během amerického turné, přispěly k rozhodnutí skončit s živým vystupováním. Cítili se vyčerpaní nekonečnými koncertními šňůrami i běsněním kolem svých osob.
John Lennon a George Harrison nahrávají foukací harmoniky do písničky Being for the Benefit of Mr. Kyte z desky Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Tehdy už se kapela držela v ústraní.
Tři otazníky
|
A taky se měnila jejich muzika. Průkopnicky sahali do jiných žánrů od folku, psychedelického rocku až po vážnou hudbu. Při natáčení rozšířili repertoár zvukových efektů i nástrojů. Desku od desky rostli – leckdy troufalými nápady. Výsledek se občas na koncerty nedal přenést.
Zůstali už jen ve studiu a natočili desky počítané k nejpozoruhodnějším. Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, The White Album, Abbey Road, Let It Be… Ale mělo to i stinnou stránku: chyběl stmelující prožitek před publikem.
Ještě v roce 1969 Paul navrhoval, aby se vrátili aspoň do klubů, jenže bylo pozdě. Rok nato oznámili konec. Každý šel svou cestou. Přesto nezmizeli. Navždy zůstali fenoménem.
Přebal alba Abbey Road od Beatles posloužil v boji proti nehodám na přechodech v Indii.
