Kudy nahlédnout do hlubin lidského vnitřního světa? Přišel na to „vynálezce“ psychoanalýzy Sigmund Freud. Nešlo přitom primárně o jeho legendární pohovku, ta byla jen šikovnou pomůckou. Nešlo prvoplánově ani o sexualitu, která je s jeho metodou často spojována.
Freud s pacienty vedl volný, opakující se dialog. Prostřednictvím vyprávění, asociací a hlavně líčení snů se dostával k jejich dávným, hluboko v nevědomí zasutým zážitkům. A právě v jejich pojmenování viděl cestu, jak pacientovi pomoci očistit se od traumat.
Aby člověka dostatečně uvolnil, nechával ho ležet na gauči a sám seděl za jeho hlavou. Tak do dějin vstoupila slavná Freudova vyšetřovací pohovka.
Sex versus vtipálci
Základy psychoanalýzy a psychoterapie byly na světě. Freud k tomu stanovil nebo upevnil řadu pojmů. Pro jeho terapii bylo důležité rozdělení vrstev psychiky na vědomí, předvědomí a nevědomí, v němž hledal potlačené zdroje traumat. Zdroj energie člověka pak viděl v sexualitě a potřebě destrukce, agresivity.
Sexualita? V případech pacientů to byly špatné vzpomínky, které se jí týkaly. Zpočátku na ni velmi sázel. Utvrzovali ho v tom lidé trpící traumaty, jejichž kořeny nacházel v takto laděném nepříjemném, až drsném zážitku v dětství.
A i když sám časem přestal vliv sexuality démonizovat, to krátké spojení už na něm ulpělo, nejen v průpovídkách vtipálků. „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde…“ Absolvent přírodních věd na vídeňské univerzitě se původně podílel na výzkumu nervového systému, zásadním se pro něj stal studijní pobyt v pařížské nemocnici. Přesněji setkání se syndromem hysterie a jejím léčením pomocí hypnózy.
K dalším úvahám ho inspiroval vídeňský kolega Josef Breuer, který se nesnažil hypnózou jen léčit, ale hlavně její pomocí vysledovat příčiny nemoci. Metoda Freuda velmi zaujala. I když sám hypnózu brzy opustil, zůstal přesvědčený: nejdůležitější je pacientovi naslouchat. Je třeba dostat se do prehistorie jeho psychických potíží. K zasutým zážitkům, potlačeným vzpomínkám čili ke kořenům nemoci, o nichž soudil, že leží kdesi v nevědomí.
„Potlačené emoce bohužel nezanikají. Byly pouze donuceny mlčet. A z hloubi duše člověka stále ovlivňují,“ napsal.
Klíč k člověku
Freud citelně pomohl pohnout přístupem k lidem trpícím psychickými traumaty a vyloženě psychicky nemocným. Terapie na základě rozhovoru ostře kontrastovala s tehdy často drastickými způsoby léčby.
Tři otazníky
|
Ale nesetkával se jen s nadšením. Se svým vyhroceným přesvědčením o roli nevědomí, sexuality, oidipovského komplexu i se svými terapeutickými postupy narazil i na kritiku. Jeho psychoanalýze bylo vytýkáno leccos – od přílišné subjektivity po špatnou možnost vědeckého ověření.
Přesto se stal natolik uznávanou osobností, že mu to zachránilo život. Byl Žid a po německém anšlusu Rakouska v roce 1938 mu hrozilo nebezpečí. Díky přátelům a diplomatickým zásahům z USA mohl emigrovat. Rok nato v Londýně zemřel.
O jeho psychoanalýzu se dodnes vedou spory. Moderní medicína řadu Freudových předpokladů vyvrátila, což kritikům hraje do karet. Ale nic to nemění na tom, že jeho objev specifické cesty do duše člověka mimořádně ovlivnil moderní pohled na příčiny lidského jednání a uvažování.
Freud ve své pracovně
