Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství získává … Robert G. Edwards!
Málokdy se kolem udělení prestižního ocenění strhl takový poprask jako v roce 2010. Chvíli poté, co ze Stockholmu zaznělo jméno nového laureáta, ozval se Vatikán s ostrým protestem předsedy Papežské akademie Ignacia Carrasca de Paula.
„Odměna pro pana Edwardse je zcela nevhodná. Umělé oplodnění ve zkumavce, za které nese pan Edwards plnou zodpovědnost, je nemorální. Během procesu je použito velké množství embryí, většina z nich proceduru nepřežije. V nejlepším případě jsou přenesena do dělohy, s větší pravděpodobností však skončí opuštěná nebo mrtvá.“
Taková námitka se houfům rodičů po celém světě zdála poněkud nemístná. Výzkum britského průkopníka umožnil párům, které do té doby trápila neplodnost, aby se mohly díky asistované reprodukci radovat z narození potomka.
Edwardsovi se dodnes říká otec milionů dětí. To číslo není ani trochu přehnané.
Číslo 1: Louise Brownová
I samotný Vatikán z oněch příkrých slov postupně vycouval. V upřesňujícím prohlášení nejvyšších církevních kruhů stojí, že šlo o soukromé vyjádření Carrasca de Paula. A že cena pro Edwardse je pochopitelná.
To tedy! Rodák z Manchesteru pracoval s kolegou Patrickem Steptoem na výzkumu mimotělního oplodňování ženských vajíček dlouhé roky. Pokus o oplození ve zkumavce dokázali dovést do šťastného konce. Na kalendáři byl 25. červenec 1978, když se jejich metodou In Vitro Fertilisation (IVF) narodilo první dítě ze zkumavky na světě - Louise Brownová.
Zakladatel IVF Robert Edwards a první „dítě ze zkumavky“ Louise Brownová
„Zázrak!“ psaly tehdy noviny. Za běžných okolností by 2 600 gramů vážící holčička nikdy nepřišla na svět, její maminka trpěla neprůchodností vejcovodů. Edwards se Steptoem jí z vaječníků laparoskopicky odebrali vajíčka, která na Petriho misce spojili se spermiemi Louisina tatínka. Následně vložili embryo do maminčiny dělohy. Za pár měsíců bylo jasné, že všechno dobře dopadlo.
Louise je dnes přes čtyřicet, sama přirozeným způsobem porodila dvě děti. Často se účastní osvětových přednášek na téma asistované reprodukce. Především díky jejímu pozitivnímu příběhu se o Edwardsovi se Steptoem přestalo mluvit jako o Frankensteinech nového věku.
Purkyňova stopa
Základy výzkumu, který vedl až ke slavným úspěchům Roberta G. Edwardse, se ovšem datují do daleko dávnější minulosti. Přinejmenším do 19. století.
Vedle zdárných pokusů s králíky a morčaty pod vedením Rakušana S. L. Schenka a Brita Waltera Heapea v těchto pionýrských dobách zásadně přispěl i český fyziolog Jan Evangelista Purkyně, který v ptačím vajíčku popsal tzv. zárodečný měchýřek.
Tři otazníky
|
Experimenty se zvířaty pak probíhaly podstatnou část 20. století. Ale teprve v 60. letech konečně došlo i na publikování studií o lidských gametách, se kterými přišel právě Edwards. K narození Louise Brown a dalších zázračných dětí to byl sice ještě kus cesty, postupem doby se ale IVF přece jen prosadilo jako běžná praxe.
Dnes k němu nepatří jen oplodnění vajíčka mimo tělo ženy, ale též umělá inseminace, různé formy diagnostiky a neinvazivní či hormonální léčba.
Přirozená plodnost lidstva podle různých studií klesá, v Česku má podle dostupných údajů potíže s přirozeným početím už každý sedmý pár a „ze zkumavky“ se narodí každé třicáté dítě. Avšak díky Robertu G. Edwardsovi, otci milionů dětí, není civilizace akutně ohrožena.
