Lidstvo to řešilo od nepaměti. Jak to udělat, aby si radovánek chtivý pár užil a přitom se vyhnul otěhotnění?
Historické záznamy popisují různé způsoby antikoncepce – vkládání medu či rostlin do vaginy, poněkud nedůvěryhodné prakondomy ze střívek bource morušového, pesary z krokodýlího trusu. Už z roku 600 př. n. l. je ze severní Afriky doloženo i ústní užívání rostliny silphion.
Za klasickou pilulkou, kterou dnes proti otěhotnění užívají miliony žen po celém světě, stojí až americká feministka Margaret Sanger. Byl to pro ni tak trochu osobní boj. Pocházela z jedenácti dětí (dalších sedm zemřelo při porodu), právě tomu náporu na tělo přičítala Margaret i brzkou matčinu smrt.
Chmurných zkušeností měla víc, sama jako zdravotní sestra viděla umírat spoustu žen na následky ilegálních potratů.
Amerika začátku 20. století považovala jakékoli debaty o antikoncepci za nemravné, sveřepá bojovnice za sexuální osvětu se rozhodla toto tabu jednou provždy prolomit. Už měla zbytečných smrtí dost. Jsou věci, které si musí ženy rozhodnout samy.
Vězení za obscénnost
Snadné to však nebylo. Později vzpomínala, co lékaři propříště radili ženám, které po ilegálních potratech tak tak utekly od bran smrti: „Nechcete otěhotnět? Tak se vyvarujte sexu.“
Slečnám první třetiny 20. století mnohdy chyběly ty nejzákladnější informace, proto Sanger psala do novin specializovaný sloupek „Co by každá dívka měla vědět“, mimo to otevřela vlastní poradnu.
Prudérní prostředí na to ještě nebylo připravené – kancelář z moci úřední zavřeli, sloupek cenzura zakázala, sama Margaret čelila žalobě za obscénnost. Respektive – nečelila, jelikož utekla do Evropy.
Tři otazníky
|
Postih nakonec padl na jejího manžela, úspěšného architekta, který byl policií zadržen při šíření Margaretiných letáků. William Sanger si za to musel ve vězení odsedět třicet dnů.
Jeho žena ani pak ve své činnosti nepolevila. Díky neúnavnosti se stala veřejně známou postavou, setkala se s celou řadou významných lidí své doby včetně Gándhího a dalších vrcholných státníků, byla nominována na Nobelovu cenu míru. A stála i u zrodu magické pilulky.
Rychlý nástup
Nápad na hormonální antikoncepci tohoto druhu měl popravdě již vědec Ludwig Haberlandt ve 20. letech, k dokončení projektu však vedla dlouhá cesta. Aby všechno dobře dopadlo, musela se Sanger jednoho dne roku 1951 potkat u večeře s významným endokrinologem Gregorym Pincusem.
Respektovaná kapacita se do té doby zabývala vlivem hormonů na rozmnožování savců, k nákladnému vývoji tablety pro lidské klienty jej Sanger musela dlouze přemlouvat. Když se však záhy našel ochotný sponzor, Pincus do toho šel.
Margaret Sangerová v New Yorku založila kliniku na kontrolu porodnosti (na snímku), za což následně stanula před soudem. (1916)
A vlastně mu to netrvalo moc dlouho. První testy proběhly už v roce 1954, důkladnější prověrky přišly na řadu o dva roky později v Portoriku. V roce 1957 byly tablety pod názvem Enovid uvedeny na trh, zatím jen jako lék proti závažným poruchám menstruačního cyklu.
O další tři roky později byl konečně jeho účel oficiálně upraven do podoby, pro kterou byl vyvíjen: jako prostředek proti početí. Velké chvíle se dožila i tehdy 81letá Margaret Sanger. Žena, která svůj osobní boj nakonec vyhrála.
