Ta třetí podmínka pro planety (gravitační dominance ve svém okolí) je diskriminující pro vzdálenější tělesa. Ta mají stokrát, tisíckrát ... delší dráhy a je mnohem obtížnější je vyčistit od dalších těles. Kdyby obíhal Merkur (nebo třeba i Mars) např. ve vzdálenosti Neptunu, nikdy by se planetou nestal.

Astronomii prostě zachvátila byrokracie.

To odjakživa. Kdyby planetou měl zůstat každý kus šutru, co ten status kdy měl, zavaří se nám z toho hlava. Kdysi bývala planetou i Ceres a další objekty hlavního pásu planetek.

A co kdybychom místo hledání planety, o které ani nevíme zda existuje, prozkoumali pořádně ty co známe? Třeba Venuše by si to určitě zasloužila, známe ji asi nejdéle a víme o ní velmi málo.

Protože jde o úplně jiný typ výzkumu. Tady se systematicky mapuje obloha v IČ oblasti pomocí JWST (zejména kvůli průzkumu vzdálenějšího / staršího vesmíru) a vedle toho provádějí numerické výpočty s cílem modelovat vývoj soustavy v čase. Jestli z toho vypadnou informace o možné další planetě, je spíš vedlejší produkt.

Co vím, Venuši máme v IČ solidně zmapovanou (což nám poskytuje info o tepelných podmínkách a chemickém složení), stejně jako i v radarové oblasti (topologie povrchu) a dalších oblastech spektra.

Podle me tam neni, kdyby tam byla, tak by ji uz davno nasli, zvlast pokud ma byt docela velka a hmotna, maleho Pliluta taky nasly uz davno, byli by zvlastni, kdyby toto unikalo.

Záleží na albedu. Pokud je povrch tmavý, pak může být klidně jako Země, ale neuvidíte skoro nic.

Pluto je planeta, brontosaurus je brontosaurus a hotovo.