Když jedenadvacetiletý Gregor Johann Mendel vstupoval v roce 1843 do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně, nesl si z olomoucké univerzity výmluvné doporučení: „Uchazeč je vhodný pro bádání přírodovědného směru.“
Pro opata Františka Cyrila Nappa to byla ta nejlepší informace. Ovocnářská a vinařská velmoc Morava už tehdy programově rozvíjela téma šlechtění, které mělo přispět k vyšším a kvalitnějším výnosům. V Brně se tím zabývala řada osobností, dokonce sám Napp byl členem Pomologické společnosti a Spolku šlechtění ovcí.
K té otázce měl blízko, navíc i on brzy pochopil souvislost s dědičností. Tvrdil, že především je třeba poznat principy, podle nichž se vlastnosti dědí, protože jen tak se jejich přenos dá ovlivnit. A do toho mu jako dárek z nebe spadl talentovaný Mendel.
Objev z klášterní zahrádky
Narodil se v Hynčicích na Novojičínsku. Rodina byla německá, sám se považoval za Moravana německé řeči, ale česky se naučil dobře. Už na škole v Hynčicích se projevil jako přemýšlivý chlapec, stejně si vedl na piaristické škole v Lipníku nad Bečvou i později na olomoucké univerzitě, která přírodovědnému bádání velmi přála.
Jeho vstup do augustiniánského řádu měl prozaický důvod: umožnil mu pokračovat ve studiu, které si rodina nemohla dovolit. S pokusy tehdy ovšem ještě nezačal. Z Brna po dokončení teologie přešel na přírodní vědy do Vídně, kde se mimo jiné ponořil do matematiky a hlavně statistiky, kterou jako jeden z prvních uplatnil v pokusech.
Ty s podporou opata Nappa odstartoval po návratu do Brna v roce 1856. K dispozici měl klášterní zahrádku a skleník, jako pokusný předmět zvolil hrách setý čili Pisum sativum.
Dá se snadno pěstovat, navíc vykazuje užitečnou vlastnost: jeho korunní plátky jsou uzavřeny, pyl nemůže ven ani dovnitř. Nedochází tak k nežádoucímu opylení, což bylo pro Mendelovy pokusy podstatné.
Během křížení sledoval sedm dědičných znaků, tedy tvar semen a lusků, zbarvení děloh, květů a nezralých lusků, délku stonků a postavení květů. Rostliny plánovitě opyloval a ze semen vypěstoval další rostlinky, které už nesly nový charakter.
Usoudil, že získaly znaky, které nazval „elementy dědičnosti“. Předávají je oba rodiče, jeden z nich je silnější, dominantní, druhý slabší, recesivní.
Mendelovy vědecké pokusy s hráchem setým položily základ moderní genetiky
Co je pravděpodobnost
Na dalších trpělivě pěstovaných rostlinách hrachu zkoumal, jak se ony elementy dědičnosti objevují a mizejí, a jak se tedy dominantní a recesivní vlastnosti prosazují.
Během osmi let prověřil víc než třicet tisíc hrachových rostlin a svoje pozorování si detailně zapisoval. S využitím matematiky a statistiky došel k názoru, že se nedědí přímo znaky, ale vlohy k nim, a to s určitou pravděpodobností.
Se shrnutím svých poznatků vystoupil na přednášce v roce 1865, šest let po Darwinově převratné knize O původu druhů. Rok nato Mendel práci Versuche über Pflanzen-Hybriden (Pokusy s rostlinnými kříženci) publikoval. Jeho matematické výpočty pravděpodobností se ovšem i odborníkům zdály příliš nesrozumitelné. Všeobecného uznání se nedožil.
To přišlo až počátkem 20. století. Principy dědění, jak je Mendel stanovil už v 19. století, se staly pilířem vědy zvané genetika.
Tři otazníky
|
