Mezi fandy cyklistických dějin je to oblíbená historka. Synek belfastského veterináře Johna Boyda Dunlopa rád drandil na tříkolce, tvrdé obruče ničily trávu a paní Dunlopovou to rozčilovalo. Tatík tedy vyšel z ordinace, v duchu probral zkušenosti s chováním gumy a jal se chlapci předvádět svůj nápad.
Vzal dřevěný disk o průměru 96 centimetrů, obvod opletl gumovou zahradní hadicí, spojil ji a dovnitř nahustil vzduch. Z tříkolky pak odmontoval jedno kovové kolo a spolu s hadicí obutým diskem obojí roztočil přes dvůr.
Kovové kolo za chvíli upadlo, ale disk se měkce dokutálel až ke zdi, od níž se odrazil. Možná to tak bylo, možná ne. Faktem zůstává, že měkké pneumatiky, jimiž pan Dunlop vybavil synkovu tříkolku, se ukázaly nejen ohleduplnější k trávě, ale byly taky rychlejší.
Když s nimi malý školák porazil kamaráda Charlieho, nabraly události obrátky. Kamarádův otec W. Edlin, výrobce bicyklů, zbystřil a Dunlopa přesvědčil, aby si nápad dal patentovat a od tříkolky přešel k pneumatikám pro kola.
Stalo se. Patent nesl letopočet 1888. Dvojice Dunlop-Edlin spojila síly a začala vyrábět kola s pneumatikami nafouknutými vzduchem. V březnu následujícího roku si takové závodní kolo pořídil kapitán belfastského cyklistického klubu Willie Hume.
Úspěch! Nebo ne?
Je čtvrtek 18. července 1889, v severoirském Belfastu startuje okolo kriketového hřiště série cyklistických závodů. V houfu vyráží i sedmadvacetiletý Willie Hume. Ví, že jeho kolo s „praštěnými“ pneumatikami naplněnými vzduchem budí mezi kolegy posměch.
„Vybouchnou ti na prvním ostrém kameni.“ „Jsou příliš měkké, aby se daly dobře ovládat.“ A tak dále se šklebí pánové sázející na své festovní, plně gumové pneumatiky. Jenže Hume šlápne do pedálů… a vyhrává. První, druhý, třetí i čtvrtý závod. Vítězí nejen on, ale i jeho bicykl s novátorským obutím.
Hlavně si toho všimne muž, který přišel fandit svým synům. Ti sice končí mezi poraženými, ale Williama Harveye Du Crose, podnikatele a prezidenta Asociace irských cyklistů, vzruší spíš Humovy pneumatiky. Založí společnost Pneumatic Tyre and Booth s Cycle Agency, koupí Dunlopův patent a spolu s vynálezcem rozjíždí výrobu. Pneumatiky se výborně prodávají, všechno se zdá růžové. Jenže pak se ukáže, že patent neplatí.
Zapomenutý patent
Tři otazníky
|
John Boyd Dunlop skutečně nebyl první, kdo na myšlenku gumy naplněné vzduchem přišel. Předešel ho Skot Robert William Thomson, svůj nápad dokonce úspěšně prověřil na kočáru, který spolehlivě ujel 1 500 kilometrů. V roce 1845 Thomson získal patent, jenže doba na jeho pneumatiku tehdy ještě nedozrála, a tak upadla v zapomnění.
Dunlop o tom neměl tušení. Úřady Thomsonův patent oprášily a Dunlopovi ten jeho odebraly.
V éře rozmachu cyklistiky a začínajícího automobilismu to pro zájemce o výrobu tak atraktivního produktu byla dobrá zpráva. Začala postupně vyskakovat i jména znějící dodnes: Michelin, Pirelli, Continental, Goodyear…
John Boyd Dunlop se závodů už neúčastnil. V 90. letech 19. století svět pneumatik opustil a věnoval se látkám. Přesto se jeho jméno stalo v onom světě legendou, dokonce nadále živou. William Harvey Du Cros jejich firmu v roce 1896 prodal britské podnikatelské společnosti, která pak s výrobou pokračovala jako Dunlop Rubber.
