Vědecký bulvár: V čem by lidští atleti porazili zvířata? Není toho mnoho

Kdyby příští mistrovství světa v atletice bylo otevřené i jiným druhům, lidé by nebyli úplně bez nadějí na medaile. Mnoho by jich ovšem nebylo.

Porazit lidi? Zívačka... | foto: Kateřina Jíšová

Organizovaný vrcholový sport je sice ryze lidským výtvorem, ale zkusme si pro jednou představit, že bychom k účasti na něm dokázali přimět i jiné tvory. Třeba proto, abychom si ujasnili, v čem se vlastně od zbytku živých tvorů tak odlišujeme a co nás činí výjimečnými.

Srovnání s příliš odlišnými tvory nám nic neřekne (ti by si zasloužili vlastní soutěže, možná mikroblympiádu?), a v některých disciplínách by se porovnávalo neporovnatelné: namátkou v šachu, v tenisu, v plavání a obecně v týmových sportech.

Zbývá tak v podstatě královna sportu, atletika. V ní se přímo porovnávají fyzické schopnosti jednotlivců. Na první pohled se zdá jen logické, že bychom v každé disciplíně našli nějaké přemožitele. Ale není to tak jisté. Pár zlatých bychom posbírat mohli. Než budete číst dál, zkuste si tipnout.

A už vybíhají

Jedna z nich by kupodivu mohla být z běhu. Určitě tedy ne ze sprintu, tam bychom si opravdu nevedli nijak skvěle, ale naopak z běhu nejdelšího (alespoň mezi běhy zavedenými na MS v atletice). Maratonský běh, a samozřejmě obecně dlouhé běhy vůbec, jsou totiž jednou z nejsilnějších lidských atletických disciplín.

V poklusu bychom mohli překonat celou řadu zvířat považovaných za velmi vytrvalé běžce. Špičkoví maratónci se pohybují něco přes dvě hodiny rychlostí necelých 20 kilometrů za hodinu. Velcí psi vydrží přibližně stejnou rychlost (vlastně jim vyhovuje o něco vyšší) jen pár desítek minut a pak přejdou do pomalejšího poklusu. Koně sice cválají rychleji (až 30 km/h), ale také takovou rychlost udrží maximálně pár desítek minut. Gepard sice umí dosáhnout rychlosti až 100 km/h, ale jen na pár stovek metrů. Jinými slovy, jak se prodlužuje trať, měli bychom se v průběžném pořadí posouvat výše a výše.

Čím to je? Při běhu na delší vzdálenosti máme hlavní výhodu v termoregulaci, říká antropologická hypotéza, které se začalo říkat hypotéza vytrvalostního běhu (viz. tato práce jejího proponenta Daniela Liebermana). Náš trumf je pocení. Většina zvířat se zbavuje přebytečného tepla dýcháním (všichni jsme viděli psy s vyplazeným jazykem), lidé se naopak potí. Při dlouhém běhu díky tomu nemusíme rychleji dýchat, abychom se zbavili tepla. To znamená citelnou úsporu energie.

Není to jediné uzpůsobení, které nám pomáhá v běhu (pozor, to neznamená, že musela vzniknout právě kvůli běhu). Například Achillova šlacha slouží jako pružina, která "uskladní" část energie z dopadu, a pomůže tak při odrazu. Také současná podoba palců na nohou se zdá být důležitá spíše pro běhání než chůzi, dokládá to jedna nedávná studie. V průběhu evoluce se nám původně chápavé palce zkracovaly, abychom o ně doslova nezakopávali, a běh s krátkými palci je energeticky méně náročný.

Naši předci štvali zvěř k smrti

Naše výhody v běhu by podle některých antropologů měly být tak veliké, že naši předkové podle nich mohli vytrvalostní běh používat jako metodu lovu. Jednoduše svou kořist uštvali k smrti, tvrdí tato zajímavá, ale ne obecně přijatá myšlenka. Jak dokládají i zfilmované příklady z nedávné doby, lov během je skutečně fyzicky možný, ale zřejmě není statisticky příliš úspěšný a vyžaduje specifický terén a povětrnostní podmínky. Podle jiné hypotézy nám vytrvalý běh sloužil, abychom se rychleji než jiní mrchožrouti dostali k mršinám. Ale ani ta není obecně přijímána.

Povětrnostní podmínky by rozhodovaly i v případném závodě, říká antropolog Václav Vančata z Pedagogické fakulty University Karlovy v Praze: "Kdyby se závod konal v chladném počasí nebo třeba v noci, neměli by lidé zřejmě naději na úspěch. Termoregulace zvířat by byla mnohem účinnější a lidé by ztratili svou nejpodstatnější výhodu.

Letí, letí a letí

Další medailii - a řekněme si rovnou, že s velkou pravděpodobností zlatou - by pro lidstvo mohli vybojovat Češi a Češky. Jde totiž o hod oštěpem. Největší konkurenci by představovali primáti, kteří se alespoň teoreticky mohou na krátkou vzdálenost rozběhnout s oštěpem v ruce. Když pomineme tento problém, při samotném hodu bychom pak měli výhody i nevýhody.

Výhodu máme v první řadě anatomickou. Naše rameno má jinou konstrukci než u většiny primátů, a tak bychom asi jako jediní mohli házet plynule přes rameno. Dokonce ani neandrtálští příbuzní, kteří oštěpy zřejmě vyráběli, je neuměli házet a používali je pouze jako zbraně na blízko.

Když Zátopková lámala oštěp

Pokud bychom chtěli vyhrát, bylo by asi nejlépe trvat na dodržování dnešních pravidel hodu oštěpem. Ta jsou nastavena tak, aby byla přípustná v podstatě jediná možná metoda hodu, totiž právě přes rameno.

Nebylo tomu tak vždy. V 50. letech skupina španělských, či přesněji baskických amatérských atletů přišla s jiným postupem, který vycházel z tradičního baskického sportu vrhání železné tyče (disciplína se v basktičtině nazývá "palanka jaurtiketa"). Při něm se železná tyč o hmotnosti údajně až 25 kilogramů vrhá (či spíše vrhala) s otočkou, tedy zhruba podobně jako disk. Závodník se roztočil s tyčí za zády, a v pravou chvíli ji pak nechal vyklouznout z rukou.

V 50. letech několik baskických závodníků stejnou metodu mírně upravilo pro hod oštěpem. Náčiní namazali mýdlem, aby jim lépe vyklouzlo z ruky, a začali rychle překonávat světové rekordy. A to až o dvacet metrů, na úctyhodných 90 metrů.

Zbytek světa byl zaskočen a "španělský styl" to schytal ze všech stran. Třeba Dana Zátopková, vítězka olympiády v roce 1952, se tehdy nechala slyšet, že jestli se nový styl uchytí, zlomí svůj oštěp a kusy použije jako oporu pro rajčata.

Světová atletická federace nakonec metodu zakázala s odůvodněním, že je pro diváky příliš nebezpečný. Směr hodu se totiž ovládal podstatně hůře než u běžného způsobu, a hrozilo tak zranění diváků. To by se možná dalo vyřešit podobně jako u kladiva, tedy ohrazením místa hodu, ale původně baskický styl jednoduše nedokázal zbytek světa nadchnout.

I tak by asi soutěž možná nebyla úplně předem jasná, domnívá se antropolog Václav Vančata: "Nikdy jsem samozřejmě neviděl šimpanze nebo gorilu házet na dálku, ale viděl jsem je házet na takových dvacet až třicet metrů a vedli si přitom docela dobře a házeli přesně." Známý je i případ šimpanze ze švédské zoo, který se pravidelně bavil házením kamení po návštěvnících (a dokonce si kameny připravoval vždy den předem a schovával je, aby mu je zaměstnanci zoo nezabavili). Lidské šance přesto Vančata vnímá jako velmi slušné a rozhodně větší než ve většině jiných disciplín.

Naší velkou výhodou je, že k házení věcí jsme doslova evolučně přizpůsobení. Podle některých antropologických hypotéz (ne většinových, ale seriozně míněných) dokonce právě uzpůsobení k hodu výrazným způsobem přispělo k tomu, abychom se stali lidmi, včetně naší schopnosti plánovat do budoucnosti a vývoje řeči (ale jak naznačuje příklad švédského šimpanze, asi nebudeme jediní). 

V mozku nám díky tlaku na zvládnutí této dovednosti mohla podle zmíněných teorií vzniknout specializovaná centra, která se zaměřují na věci, které zvířata nepotřebují: předvídání trajektorie kořisti a vržené zbraně nebo zvládnutí komplikované motoriky hodu a ovládání nástroje. Tyto pro účely hodu získané schopnosti se pak hodily i v řadě jiných činností, a jejich další rozvoj z nás tak udělal ojedinělá zvířata, hypotetizují někteří antropologové. Kdybychom tedy prohráli v hodu na dálku, můžeme to příště zkusit s hodem na cíl, to by nám mělo jít ještě lépe.

Další lákavá hypotéza spojená s oštěpem říká, že rozvoj vrhacích zbraní vedl i k výrazným společenským (či "předspolečenským") změnám. Jak trpce poznamenal během peloponéské války jeden Atéňany zajatý Sparťan, šípy a kameny nerozlišují mezi statečnými a zbabělými (Thukykides, 4.40).

Díky vrhacím zbraním (a nikoliv až panu Coltovi, jak říká rozšířené tvrzení) tak v lidské společnosti mohlo přestat platit bezvýhradně právo silnějšího, myslí si alespoň někteří antropologové. "Zdatní" se po něm museli bát odvety slabších protivníků a omezit svou panovačnost. Tento názor se objevuje například v knize Hierarchy in the Forest Christophera Boehma a není to v dějinách antropologie úplně poprvé.

A ještě přes plot

Do třetice bychom se o zlato mohli ucházet ještě v jedné technicky náročnější disciplíně, a to ve skoku o tyči, myslí si Václav Vančata: "I pro ostatní primáty by byl veliký problém se rozběhnout s tyčí v ruce a zvládnout motoricky náročnou sekvenci následných pohybů," říká český antropolog (a to s takovým zaujetím, že dost možná doufá v další medaili).

Kromě zmíněných disciplín (a to ještě s výhradou u maratonu), však nejen on vidí lidské šance velmi špatně. Naší jedinou útěchou je fakt, že zvířata s námi nikdy zřejmě nebudou soutěžit, protože nemají proč. Nemají motivaci závodit (to by se teoreticky mohlo změnit, protože opice zřejmě mohou pochopit podstatu peněz - doklad zde a také zde).  

"Kdyby se to změnilo, zaplakali bychom i se soupeři, se kterými bychom to nečekali," říká Václav Vančata a vysvětluje: "Například i šimpanzi, které nepovažujeme za zrovna rychlá zvířata, dokáží v terénu na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost 45 kilometrů za hodinu. Kdyby běželi s Boltem, v cíli by měli pomalu čas sníst banán, než nejrychlejší člověk planety doběhne." Dobře, že se bavíme čistě hypoteticky.

Nejčtenější

ANALÝZA: Tragédie letu Air India. Je na vině chyba pilotů, nebo selhání motorů?

Nad Ahmadábádem se ještě nerozptýlil dým po výbuchu zhruba 126 tisíc litrů leteckého paliva a hned jsme měli možnost číst výčet možných příčin katastrofy letu Air India AI-171. S delším časovým...

Parní lokomotivy s budkou na přídi nepůsobily uklidňujícím dojmem

Parní lokomotivy se stavěly i s kabinou vpředu. Výhodou byl výtečný výhled strojvedoucího, to se s klasikou vůbec nedalo srovnat. Druhá zásadní výhoda přicházela ke slovu při jízdě v dlouhých...

Aviatická pouť předvedla premiéry hned tří letounů: Hurricane, Anson a Skyfox

Letošní Aviatická pouť nabídla nejen zajímavé letecké premiéry. I přes složité meteorologické podmínky se opět organizátorům podařilo sestavit a dodržet nabitý program. Ohlédněme se za minulým...

Slavná letadlová loď Enterprise jde do šrotu. Bude to náročná operace

Osud nejstarší americké letadlové lodě s jaderným pohonem je definitivně zpečetěn. Námořnictvo podepsalo kontrakt na její demontáž. Část recyklované ocele skončí v novém plavidle stejného jména.

Mobil vás odposlouchává nonstop. AI může řídit nákupy, práci i volný čas, líčí expert

Premium

Jsme svědky nové převratné revoluce. Zatímco před dvěma stovkami let nahradila pára lidské svaly, tentokrát umělá inteligence supluje lidský mozek. „Změny budou mnohem rychlejší, než si dovedeme...

Na miniželeznici o rozchodu 381 mm jezdil za války nejmenší obrněný vlak

Cesty železniční jsou nevyzpytatelné. V tomto oboru vznikalo kdeco zvláštního, co dokázalo člověka usedlejšího tu více, tu méně překvapit. A to ať už se jednalo o nestandardní samotné dráhy, či o...

18. června 2025

Thajsko nakoupí gripeny modernizovaných verzí E/F. Má k tomu dobrý důvod

Královské thajské letectvo vybralo jako svou příští novou stíhačku švédské letouny JAS 39 Gripen. Dalo jim přednost před poslední variantou typu F-16. Nákup musí ještě schválit vláda. Teprve pak...

18. června 2025

Plyn už nebude zbraní. Před 100 lety svět zakázal chemické a biologické útoky

Dne 17. června 1925 podepsalo v Ženevě 38 států zásadní dokument – protokol o zákazu použití dusivých plynů a bakteriologických metod vedení války. Šlo o první vážný mezinárodní krok ke kontrole...

17. června 2025

Ruš, nebo budeš zrušen. Na Ukrajině probíhá revoluce elektronického boje

Od našich zpravodajů na Ukrajině Je to neviditelná součást války, ale možná nejdůležitější. S masivním nasazením dronů na Ukrajině se pojí i revoluce v elektronickém boji, obě strany se neustále snaží překonat protivníkovy rušičky a...

17. června 2025

Příběh mého modelu: Dokončit model „Turbíka“ trvalo čtvrt století

Soutěž

Než něco vyhodíte, dobře si to rozmyslete. To platí i v modelařině. Tento příběh odloženého a znovu nalezeného modelu nám poslal Lukáš Ondák. Po 26 letech se vrátil ke stavbě modelu stroje Let L-410...

17. června 2025

Kdy sopka vybuchne znovu? Červnová erupce Etny ukázala, že stromy napovědí

Premium

Pozoruhodný objev: krátce před erupcí vulkánu bývá listí na okolních stromech zelenější než obvykle. Vegetace v okolí sopek se proto bude hlídat z vesmíru. Sopky jsou fascinující. Nespoutané a...

16. června 2025

Před sto lety vznikl tábor Artěk, pionýrská legenda na Krymu

16. června 1925 se na Krymu otevřel první sovětský pionýrský tábor Artěk. Zdravotní zařízení pro děti nemocné tuberkulózou se postupně proměnilo v prestižní rekreační centrum mládeže, kam jezdily...

16. června 2025

Videochat dostává novou, ale drahou dimenzi. „Přenese“ vás do místnosti

Nepotřebujete žádné brýle s virtuální nebo rozšířenou realitou ani sluchátka, abyste měli pocit, že člověk s nímž komunikujete, opravdu sedí na druhém konci stolu. Zařízení HP Dimension s Google Beam...

16. června 2025

Firma shání legendární stíhačky Phantom. Chce je používat k vypouštění družic

Potřebujete dostat nějaký drobný náklad na nízkou oběžnou dráhu Země? Brzo se budete moci obrátit na americkou společnost Starfighters International. Chce nakoupit flotilu legendárních námořních...

16. června 2025

Když kus Slunce spadne na zem. Vševěd ví o kráterech po dopadu meteoritů

Premium

Bylo pozdní jaro, tak roku 66 500 000 př. n. l. plus minus milion let. Z ničeho nic se nad místy, kterým dnes říkáme Severní Amerika, objevila obří ohnivá koule. Dinosauři se nestačili ani ohlédnout,...

15. června 2025

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

ANALÝZA: Tragédie letu Air India. Je na vině chyba pilotů, nebo selhání motorů?

Nad Ahmadábádem se ještě nerozptýlil dým po výbuchu zhruba 126 tisíc litrů leteckého paliva a hned jsme měli možnost číst výčet možných příčin katastrofy letu Air India AI-171. S delším časovým...

15. června 2025  9:20

Aviatická pouť předvedla premiéry hned tří letounů: Hurricane, Anson a Skyfox

Letošní Aviatická pouť nabídla nejen zajímavé letecké premiéry. I přes složité meteorologické podmínky se opět organizátorům podařilo sestavit a dodržet nabitý program. Ohlédněme se za minulým...

15. června 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.