V českých lesích a na loukách není vzácností narazit na tzv. čarodějné kruhy, tedy plodnice hub (pro nás laiky jednoduše houby) rostoucí v kolečku. Vznikají díky tomu, že podhoubí hub roste z jediného bodu všemi směry, dokud nenarazí na nějakou překážku (třeba i jiný čarodějný kruh). Plodnice vyrostou na okrajích kruhu, a tak vznikne na pohled záhadný útvar.
Podobné kruhy jsou občas vidět i jen v travním porostu, kdy se vytvoří kruh hustší trávy kolem méně zarostlého kruhu. I ty vznikají díky houbám. Takto jejich vznik popsal ve 40. letech v časopise Vesmír profesor Bohumil Němec: "Za příznivého počasí pak na okraji podhoubí vzniknou plodnice, a poněvadž se podhoubí rozrostlo stejnoměrně na všecky strany, je jeho okraj kruhový a plodnice stojí také v kruhu. Když plodnice dospějí a zestárnou, odumrou a pohnojí rozkladnými produkty svými půdu. Zde pak vyroste příštího roku bujná tráva." Ani pro nás už poetická čeština nic nemění na pravdivosti vysvětlení, které věda od Němcových dob jen upřesňuje.
Čarodějný kruh v trávě (Sársko, Německo). Hustá vegetace vyrostla na místě "pohnojeném" rozpadem houbových plodnic.
Kruh vytvořený strmělkou mlženkou (ano, tak se česky jmenuje hniložijná a jedlá houba Clitocybe nebularis). Foto je z jižního Švábska.
Pro milovníky evropské severské symboliky: čarodějné kruhy v isladnském mechu.
Ale zatímco my máme v našich "čarodějnicích" jasno, na pláních jižní Afriky zůstávaly podobné útvary zatím bez vysvětlení. Přitom jsou tamní kruhy ve vegetaci podstatně běžnější, v rozsáhlých oblastech jsou při pohledu ze vzduchu asi nejnápadnějším prvkem v krajině vůbec (viz. úvodní foto). Tyto kruhy jsou téměř bez vegetace a kolem nich roste pás hustší trávy. Tato tráva je v podstatě jedinou stálezelenou vegetací jinak velmi suchých oblastí, kde neprší celé roky. Během období sucha představují kruhy sice velmi chudý, zato jediný dostupný zdroj potravy pro býložravce.
Houby se v nich nikdy nenašly a možných vysvětlení byla navržena celá řada: přítomnost nějakých těkavých a pro vegetaci škodlivých látek v půdě, působení dravých mravenců či prostě projev sebeorganizujících dynamických vegetačních procesů. Norbert Juergens z univerzity v Hamburku si však myslí, že má dost údajů, aby otázku zodpověděl v článku, zveřejněném časopisem Science.
Namibijský "čarodějný" kruh s jasně viditelným kruhem husté vegetace. Mimochodem, bujnou i zašlou vegetaci tvoří jediný druh tráva (Stipagrostis ciliate).
Takhle to vypadá během suchého roku: sporá potrava pro býložravce je pouze na okrajích travních kruhů.
Dramatický příklad dlouhotrvajícího sucha. Vzácné zbytky rostlin lze najít hlavně na okrajích kruhů.
Německý biolog píše, že v podstatě ve všech zkoumaných kruzích vzdálených od sebe tisíce kilometrů se podařilo najít druh termitů Psammotermes allocerus. To může být samozřejmě jen náhoda (v trávě kruhů žije spousta druhů živočichů), ale je nápadné, že dobní, zhruba 5-7 milimetrů velcí termiti jsou přítomni v nově vznikajících kruzích, kde hustý pás vegetace ještě nevznikl. Hypotézu podporuje i fakt, že čím více je stop aktivity termitů v daném kruhu (Juergens počítal maličké "krtince" na povrchu, vznikající při čištění termitích chodbiček), tím dokonaleji je jeho střed zbavený rostlin.
Německý biolog se proto domnívá, že termiti okusují kořínky vegetace v kruhu a vytváří holé oblasti. Může se to zdát jako sebezničující jednání, ale měření ukazují, že tyto suché a holé oblasti vsakují vodu ze vzácných dešťů jako houby. Rostliny na povrchu by totiž vzácnou vodu jinak zadržely samy a pak ji postupně ztratily odpařováním. Takto se tekutina dostane do hloubek několika desítek centimetrů pod povrchem, kde je pak hlína velmi vlhká i roky po deštích, jak ukazují Jurgensova měření.
Z této podzemní vlhkosti pak "profituje" zelená vegetace na okraji kruhu, která slouží jako zdroj potravy pro termity, žijící z rostlinných zbytků, a samozřejmě i další druhy. Ty zase slouží za potravu dravcům, a tak kruhovité "zahrádky" termitů podle Juergense na stejné ploše obsahují desetkrát až stokrát více druhů než holá půda o kousek dále.
