Jaderná elektrárna ve Francii. Dron v podobě Supermana naráží do jedné z chladících věží. Nic mu v cestě nestojí, ochranka nemá šanci rychle letící stroj zneškodnit. Aktivisté Greenpeace tím loni v červenci chtěli ukázat, jak jsou jaderná zařízení ve Francii nedostatečně chráněná.
Atentátníci v Caracasu v srpnu minulého roku na dva drony umístili výbušniny typu C4 a na vojenské přehlídce je nasměrovali přímo na tribunu, kde řečnil venezuelský prezident Nicolás Maduro. Kvůli rušičkám mobilního a radiového signálu však stroje k cíli nedoletěly a minimálně jeden vybuchl předčasně ještě ve vzduchu. Střepiny „jen“ lehce zranily několik vojáků.
To je jen malá ukázka toho, jak se dá nová technologie zneužít. Problémů s drony v nesprávných rukách však přibývá i u nás. Jen pražské letiště Václava Havla muselo kvůli dronům v blízkosti přistávací a vzletové dráhy několikrát přerušit provoz. A právě tomu chtějí zabránit vědci z fakulty elektrotechnické pražského Českého vysokého učení technického. Vyvíjí totiž autonomní dron, který by dokázal vetřelce ve vzduchu bezpečně zlikvidovat, a to během krátké doby.
Systém nese jméno Eagle.One a měl by sloužit nejen při ochraně důležitých osob, ale i letišť, elektráren a věznic. „U těchto míst se nedá předpokládat, že by tam byl zkušený pilot 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a čekal, jestli náhodou nepřiletí dron. Proto by tam tento systém byl umístěný celoročně a neustále připraven na zásah,“ vysvětluje spoluzakladatel Centra pro robotiku a autonomní systémy a pedagog ČVUT Martin Saska.
„Systém Eagle.One totiž představuje autonomní helikoptéru, která je doplněna lokalizačním systémem. Ten je propojen se systémem DeDrone, který dokáže lokalizovat nepřátelský dron, pohybující se v zakázaném perimetru,“ popisuje funkci Saska.
Většina operací funguje bez zásahu člověka. Speciální dron je umístěn v jakémsi malém hangáru. Když lokalizační systém zaznamená ve vzduchu letící předmět, předává informaci chránícímu dronu, který okamžitě vylétá na určené místo.
„Eagle.One doletí do míst, které bylo lokalizačním systémem určeno jako nejpravděpodobnější místo výskytu nežádoucího dronu. To zvládne každý dron. Následně se ale zapíná ona umělá inteligence, kdy se dron za pomoci palubních systému začne rozhlížet a vnímat okolí,“ vysvětluje vědec z ČVUT Martin Saska.
Dron má na svém těle připevněné hned dvě kamery. Pomocí 3D tak dokáže detekovat letící předmět v okolí a druhou „obyčejnou“ kamerou pak potvrdí, že jde opravdu o dron a ne například o letícího ptáka. Eagle.One disponuje databází běžných dronů, takže ihned a sám porovná obrázky ve své databázi s tím, co vidí před sebou. Nemůže se tak stát, že by zaútočil na něco jiného.
Následně se zapne systém takzvaného prediktivního řízení, kdy dron odhaduje pozici nepřátelského cíle a zároveň odhaduje svoji pozici v budoucnosti. Podle toho plánuje trajektorii letu tak, aby se dostal do místa, které je vhodné k vypuštění sítě a zasažení objektu.
Síť je umístěna přímo na dronu a dokáže být za pomoci bombičky s CO2 vystřelena až na vzdálenost patnáct metrů. Ne vždy je možné, aby se lapený dron zřítil k zemi. Pro takové případy je síť připojena lankem k dronu, který svoji ulovenou kořist má možnost bezpečně snést na místo určení. V případě podezření, že vetřelec má na sobě výbušninu, může Eagle.One odletět i s úlovkem do bezpečného místa, kde i v případě výbuchu nedojde k ohrožení lidí.
Pokud síť nepřátelský dron mine, Eagle.One se proti cíli rozletí sám a srazí ho k zemi. „V takovém případě ale k tomu už potřebuje souhlas člověka. Ne vždy to je to totiž možné.“
Autonomní drony mohou najít využití podle Sasky například i při důlních neštěstích, kdy mohou být do nebezepčných prostorů vpuštěny, aby vyhledávaly zraněné horníky. V případě, že tam hrozí další sesuvy nebo je možnost výbuchu nahromaděných plynů, je to bezpečnější, než tam vpustit pátrače. „Rozhodně je tedy lepší, když je zavalen dron než člověk,“ říká Saska s tím, že vědci z ČVUT používají autonomní drony i například při natáčení v interiérech, kam se sami nemohou dostat.
