„Itálie je pro většinu volejbalistů obrovské lákadlo. Moc se těším na atmosféru a diváky. Musím se ale adaptovat na absolutně jiný herní level, než jsem byla zvyklá,“ uvědomuje si Trnková po přestupu z liberecké Dukly, s níž na jaře slavila titul.
Trnková znovu míří za hranice, volejbal bude hrát za nováčka italské ligy |
Reprezentační blokařka se do Říma se vydala už dva dny po návratu z mistrovství Evropy, na kterém to s reprezentačním týmem dotáhla do osmifinále. V podobném shonu se koncem června zrodil i její přestup na Apeninský poloostrov.
„Neměla jsem moc čas na přemýšlení. Nabídka přišla v den, kdy jsem měla poslat podepsanou smlouvu jinam. Byl to velký risk, přece jen dvě dobré nabídky jsem vyměnila za jednu v tu dobu stále nejistou,“ prozradila Trnková. „Jsem expert na zvažování a rozhodování je moje noční můra. Ale asi jsem měla i štěstí, že se to seběhlo tak rychle a neměla jsem čas o tom přemýšlet. Bůh ví, jak by to dopadlo,“ prohlásila pětadvacetiletá volejbalistka.
V Itálii už je přes tři týdny a snaží se hlavně zapadnout do nového klubu. Vše je pro ni jiné, v Římě předtím navíc nikdy nebyla. Z centra metropole ale příliš nadšená není. „Měla jsem veliké očekávání, ale když si odmyslím nádherné památky, které se časem okoukají, tak to město je samo o sobě katastrofa. Jsem šťastná, že bydlíme a trénujeme v malém městečku Frascati, které leží asi 15 minut od Říma. Mám tam od klubu krásné bydlení. V tomto ohledu jsem moc spokojená,“ řekla hráčka se zkušenostmi z německého Thüringenu, kde odehrála sezonu 2015/16.
Poté se vrátila do české extraligy a slavila postupně dva tituly s Prostějovem, další rok uspěla s Olomoucí a letos ve zkrácené sezoně s Duklou. Jaké cíle má Trnková nyní?
„Hlavně se nezbláznit a vydolovat z toho, co se dá. Posunout se volejbalově, ale i mentálně. Klub si je vědom síly ostatních týmů a i toho, že postupující ze série A2 má vždy těžkou pozici. Tudíž budeme spokojeni s udržením se v nejvyšší soutěži. Necítím na sobě takový tlak jako v minulých sezonách, což je pro mě příjemná změna. Dost Italů ani neví, že Česká republika existuje. Mají nás pořád za Československo a naši ligu opravdu nesledují.“
 |
Na sezonu se připravuje fyzicky, herně, ale i jazykově. „Dostala jsem se do fáze, kdy na tréninku rozumím tak 80 procent věcí. Italských slovíček umím dost, ale na nějaký větší pokec se spoluhráčkami to není. K tomu je potřeba i nějaká ta gramatika, která mi zas tak lehká nepřijde. Ale věřím, že se přes sezonu alespoň nějaké základy naučím,“ podotkla.
V kontaktu s blízkými zůstane alespoň na dálku. „Nebudu ze sebe dělat hrdinu. Domov, rodina, kamarádi... určitě se mi zasteskne. Opravdu děkuji moderním technologiím za videohovory. Na druhou stranu z Prahy do Říma je krásné letecké spojení, takže se jen modlím, aby v tomto případě opět nezasáhla epidemiologická opatření,“ přeje si Trnková.
Do Česka by určitě ráda i kvůli reprezentačním srazům. Zvlášť poté, co se před pár dny dozvěděla, že se český tým díky žebříčkovému postavení kvalifikoval na mistrovství světa, které se příští rok koná v Nizozemsku a Polsku.
Volejbalistky si za rok zahrají na mistrovství světa, mužům start unikl |
„Pro český volejbal je to velká věc. Pro mě samozřejmě také, ale je to i velká výzva, na kterou se moc těším. Často vzpomínám a přemýšlím nad poslední reprezentační sezonou. Ačkoli už jich pár za sebou mám, tak takhle byla jedna z nejhezčích. Na mistrovství Evropy jsme byly schopny zahrát vyrovnané úseky zápasů s favority,“ popisovala.
„Pro mě byla ale taky extrémně náročná. Jsem z ní opravdu unavená a já moc často neříkám, že jsem unavená. Spíš jsem ten typ, co nikdy nemá dost. Celou přípravu jsem se potýkala se zdravotními obtížemi. Čtrnáct dní před šampionátem jsem už začala opravdu dost panikařit, že to nemůžu zvládnout. Jen tohle pro mě byla ohromná lekce. O to vděčnější jsem, že i přes to, že má volejbalová i psychická pohoda byly v nedohlednu, jsem zvládla odehrát většinu zápasů se ctí a nezabalila je,“ dodala Trnková.
